Nakupování prostřednictvím Internetu je již zavedená služba. Jedním z nejdůležitějších vztahů mezi e-podnikatelem a dalšími subjekty je vztah k bankovním institucím a platebním systémům, jejichž debetní či kreditní karty jsou při platbách v e-obchodech používány. Nad tím, zda banky tlačí na dot-com byznys, se zamýšlí Michal Zálešák.
Nedávno jsme vás na Lupě informovali, jak je na tom internetové podnikání v porovnání se svojí „offline“ konkurencí. Na jednu stranu je pravda, že do podnikání proudí mnoho milionů až miliard dolarů a každý investor se hodně rozmýšlí, zda vsadit na tradiční průmyslové společnosti nebo se pustit do spekulací na online trhu. (I když trend poslední doby ukazuje, že zisky nejsou neomezené a tím pádem ani prostředky, které sem proudí.) Také jsme se prostřednictvím článku snažili ukázat, že i Evropská unie si uvědomuje, jaký objem peněz proudí po Síti, a že by to mohl být poměrně dobrý příjem do úřednické pokladny. Jak ale ukazuje studie prestižní analytické společnosti, Gartner Group, byrokratická mašinérie rozhodně není prvním, koho napadlo, že lze na internetovém obchodování druhých poměrně dobře vydělávat. (Nejdříve byly samozřejmě programátorské firmy, protože firmy potřebovaly určitým způsobem realizovat své požadavky. Do tohoto článku ale v žádném případě nepatří.) Gartner Group přišla s mnohem zásadnějším odhalením – některé banky a kreditní společnosti účtují „dot-comům“ za transakce více než běžným obchodům a stanovují si vlastní pravidla hry.
V rámci studie Gartner Group bylo prozkoumáno na 160 společností, žádné domácí maloobchody, kde je ostražitost opravdu na místě, ale poměrně velké a prosperující B2B centra, jejichž zisk za poslední rok přesahoval 1 milion dolarů, u několika firem se vyšplhal až na 1 miliardu amerických dolarů. Opravdu zásadní zdroj informací.
Studie Gartner Group uvádí, že ze stodolarové transakce musí webový obchodník „odevzdat“ 3 dolary 10 centů. Jeho offline konkurenta stojí stejná služba přesně o dolar méně – 2 dolary 10 centů. V objemu peněz, které v online světě cirkulují se už jedná o zcela jiné cifry. (Podle další analýzy je zhruba devět nákupů z deseti hrazeno kreditní kartou!) Mezi bankami totiž stále panuje obava (a to do jisté míry oprávněná), že jsou internetové platby, realizované prostřednictvím kreditní karty, mnohem zneužitelnější než při běžném zaplacení v obchodě, kde stačí pouhý podpis. (Jejich zdroje hovoří dokonce o dvanáctinásobku!)
A co na to říkají samotné dot-comy? Několik e-obchodníků takovou zprávu dementovalo, největší hráči na trhu (Amazon.com, Wines.com a Petsmart.com) o celé záležitosti raději taktně mlčí. Zřejmě vědí proč.
V souvislosti s kreditními kartami se pomalu ale jistě začíná smrákat nad dvěma společnostmi – Visa a Mastercard. A důvod? Podobně jako v několika případech z posledních několika měsíců (fůze Time Warner, přílišná nadvláda Microsoftu) se jedná o monopolní chování.
Rozdíl však nespočívá pouze v odlišné platbě za realizovanou online transakci. V případě zneužití karty stačí kreditní společnosti pouze podepsaný účet od běžného offline obchodníka, a ztráta je poté připsána na její vrub. Elektronické obchodní domy se ale musí postit do zdlouhavého a nákladného stopování prodejce, které mnohokrát převýší zpronevěřenou sumu.
Mnohdy nevýhodnou pozici některých dot-comů si tedy neuvědomuje americká vláda ruku v ruce s Evropskou unií, ale i některé banky. V souvislosti s elektronickým podpisem jsem byl rád, že se Česká republika zařadila zcela do popředí – ke státům, jež jej implementovaly jako jedny z prvních. Pokud by ale české banky výrazně zaostávaly za svými americkými protějšky v tomto aspektu a česká vláda by se nejala zdaňovat již tak malý objem elektronického obchodování v rámci českého Internetu, byl bych opravdu jedině rád.
ČLÁNKY DO MAILU