Jak dlouho už agregátor zpravodajských článků Pravednes.cz funguje a jak vznikl?
Založil jsem ho někdy kolem roku 2000. Četl jsem tehdy různé IT servery a nebavilo mě každý den všechny procházet. Vytvořil jsem si proto stránku, na kterou jsem si stahoval Živě, Lupu a dalších pár serverů, které mě zajímaly. Za tou stránkou stál jednoduchý robot, který jsem napsal asi za týden. Postupně jsem přidával další servery, k IT webům jsem přidal zprávy a další sekce. Pak se začali ozývat lidé, které moje stránka zaujala, a posílali žádosti, abych přidal ještě další servery. Tak to postupně začalo vznikat.
Nebyli v té době čtenáři IT serverů zvyklí spíš na RSS čtečky?
V té době ještě ne. Až když jsme běželi tak dva, tři roky, upozornil mě jeden kamarád na to, že existuje něco jako RSS. Sedl jsem tehdy k vyhledávači a hledal jsem, co to je.
Dnes mají uživatelé spoustu možností, jak se k dostat k obsahu, který je zajímá – od RSS čteček, přes aplikace typu Flipboard až po sociální sítě, kde mu zprávy přefiltrují jeho přátelé. Není budoucnost agregátorů trochu temná?
Myslím, že není. Lidé jsou konzervativní. Vždycky když uděláme redesign, přijdou nám kromě reakcí ve stylu „super, to je lepší“ taky reakce „co jste to zase udělali“. Udělat dokonalý nástroj nejde a každému vyhovuje něco jiného. Někdo bude využívat Google News, někdo Feedly, někdo něco jiného.
Pravednes.cz bylo na začátku zadarmo, jak to funguje dnes, jaký máte obchodní model?
Základ, který funguje dobře, jsou bannery, které můžete vidět na hlavní stránce. Pokoušeli jsme se také dělat monitoring, nabízeli jsme potenciálním zákazníkům možnost vytvářet si automatizované rešerše. Uživatelé, kteří toho byli schopni, si vyhledávání a přehledy mohli nastavit formou samoobsluhy. Dřív jsme to nabízeli jako placenou službu, ale bylo to příliš komplikované a pro hodně úzkou množinu lidí. Letos jsem se proto rozhodl, že tuto variantu budeme dál poskytovat zadarmo. A pak máme několik zákazníků, kteří potřebují stahovat data z internetu, aby je mohli použít pro své analýzy – nikde je tedy nepublikují, jen je analyzují svými vlastními nástroji. A těm za peníze poskytujeme přístup k našemu enginu, který stahuje data z webů.
Tomáš Bleša při panelové diskusi na konferenci Autorské právo na Internetu
Agentury typu Newton za podobné služby platí médiím poplatky, případně s nimi mají barterové dohody…
Ale my neprodáváme obsah, to samozřejmě nejde. Jsme jen schopní pronajmout engine, který stojí za Pravednes.cz. Zákazníkovi pronajímáme software, ten si ho použije a napojí jej na svůj vlastní nástroj pro analýzy.
Kolik lidí váš agregátor uživí? Kolik zaměstnanců na něm pracuje?
Náš software běží sám, takže v naší firmě se Pravednes věnují dva lidé. Jedna kolegyně, která určitou část dne kontroluje, jestli některé servery nevypadly, přidává nové a tak podobně. Prostě pečuje o server po administrátorské stránce. A já se snažím server tvořit po softwarové stránce, dělám vývoj a spravuju náš engine.
Agregátor je mezi některými vydavateli v poslední době vnímán jako sprosté slovo. Nelíbí se jim, že tyto služby využívají obsah, který někdo pracně vytvořil, k tomu, aby na něm vydělávaly.
Myslím, že to je taková hra. Ve skutečnosti musí i vydavatelé vědět, že agregátory jim pomáhají. Pokud jsou ovšem udělány dobře a ne tak, že jim kradou čtenáře. Agregátor je služba, která by jim měla čtenáře naopak přinést.
Jak často se stane, že se na vás vydavatel obrátí s tím, že nechce, aby se jeho články u vás objevovaly?
Velmi zřídka. Víme, že to víceméně vadí ČTK, což je největší zpravodajská agentura u nás, ale myslím, že dalším serverům to nevadí. Kdysi se na nás obrátily Lidovky, ale to bylo myslím také na nátlak ČTK. Spousta webů spíš na Pravednes chce být a přímo žádají, abychom si je přidali.
Je zajímavé, že vydavatelé nic nepodnikají, když aspoň verbálně řada z nich na agregátory nadává… Pravednes je tedy výdělečná služba, která přejímá titulky, perexy a obrázky z jiných webů. Opravdu vám nepřipadá, že vyděláváte na práci někoho jiného?
Myslím, že existuje určitá hranice, která je eticky ospravedlnitelná. Hyperlink, ve kterém použiju název cílové stránky, je podle mě v pořádku. A měl by být v pořádku i do budoucna. Internet dnes tvoří dvě věci: e-mail a hyperlinky. Pokud bychom je odstranili, internet bychom de facto zničili. A hyperlink je něco tak esenciálního, že odstranit jej z internetu by bylo jako odstranit cukr z dortu. Co se týče perexů a obrázků, to je myslím šedá zóna, kde je prostor pro nějakou diskusi. Osobně bych byl nejradši, kdyby časem vznikl nějaký datový formát, kterým bude moct vydavatel říct agregátoru „náhled fotografie ještě ano, ale jen v takové a takové velikosti“ nebo „obrázky vůbec ne“ a podobně. Prostě něco jako robots.txt pro vyhledávače.
Vydavatelé obvykle za přijatelnou míru obsahu, který se smí převzít, považují obsah, který sami dávají do svých RSS feedů. Obrázky se v nich většinou nevyskytují. Čerpáte z RSS, nebo texty přebíráte přímo z webů?
Používáme několik způsobů: jednak RSS, a pak jsme si vyvinuli interní technologii, která dokáže vyzobnout data přímo z HTML stránek, a nějakou heuristikou se snažíme odhadnout, který obrázek by mohl být náhledový. Jeden z prvků, na který se díváme, jsou například tagy facebookového Open Graph – třeba og:image. Jejich používáním totiž vydavatel v podstatě říká, že když jeho text bude někdo chtít sdílet na Facebooku, má se tento obrázek použít jako náhled.
Právě obrázky mohou být myslím docela problematické. I vydavatel je má často zakoupené od agentury, a to za přesně stanovených licenčních podmínek, které mu neumožňují obrázek předávat nějaké třetí straně. Nebojíte se, že po vás bude nějaká agentura vymáhat poplatky za neoprávněné použití obrázků na vašem serveru?
My si dáváme veliký pozor na to, abychom nepoužívali obrázky v plné velikosti. Jakmile ve zprávě najdeme náhledový obrázek, zmenšíme ho na nějakých 120×80 pixelů, což je formát, který se podle mě dá považovat za ikonu. Ale pokud by někdo dospěl k názoru, že i toto je problém, můžeme to vyřešit jinak. Opět můžu zopakovat, že by bylo dobré, kdyby vznikl ten datový formát, o kterém jsem už mluvil, a který by dával agregátorům signál, jak mohou s obrázkem zacházet.
Říkáte, že agregátor vydavatelům pomáhá tím, že na jejich weby přivádí čtenáře. Neměli by ale bez Pravednes.cz stejnou, možná i větší návštěvnost? Nepřipravujete je naopak o část publika?
Intuitivně si myslím, že nepřipravujeme. Ale určitě bych byl pro to, aby to někdo změřil.
Určitě sám máte čísla o tom, na kolik odkazů u vás lidé kliknou.
Třeba co se týká Lupy, tak za poslední týden od nás kliklo na Lupu 1534 uživatelů. Pokud to rozpočítáme na průměrných 38 článků, které vydáte, přijde od nás na jeden text asi 40 lidí. A třeba u Parlamentních listů je to v průměru 214 lidí na jeden článek, u TN.cz je to 107, Živě.cz v průměru 94.
To nejsou moc vysoká čísla… Očekáváte, že třeba časem budete muset vydavatelům za používání jejich obsahu platit?
Dovedu si představit několik scénářů. Jeden je, že se stanoví nějaká přesná hranice: tohle je ještě ok, a tohle už není. Druhá varianta je, že zvítězí tlak, že by agregátory měly platit. Ale to si nedovedu představit bez toho, že bychom se nebavili o tom, kolik mi bude platit vydavatel za poslání jednoho uživatele na jeho web. Není možné, aby agregátor musel platit za hyperlink a přitom nedostával nic za proklik.
Každopádně, pokud tomu dobře rozumím, vaším hlavním argumentem, proč je agregátor v pořádku, je slovo symbióza: pokud něco vydavatelům přinášíte, je to podle vás OK.
Ano, považuji to za etický rozměr celého sporu. A myslím, že bychom si nejdříve měli ujasnit, co je pro nás morální, etické, a to bychom pak teprve měli prosazovat do právního systému.
O etiku ale tolik nejde, spíš jde o peníze. Problém nastává v okamžiku, kdy na něčem začnete vydělávat a někomu jinému kvůli tomu potenciálně mohou utíkat příjmy.
Ano, neetické nám přijde, když nás někdo bez práce obere o peníze. Když ale kvůli mému projektu někdo začne přicházet o peníze, je potřeba rozlišit, jestli jsem něco zneužil, nebo jde o změnu paradigmatu a původní byznys model dotčeného člověka přestal fungovat. Je to jako když je výrobce automobilů kritizován za to, že škodí provozovatelům koňských stájí.
Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že se paradigma mění, jak to podle vás bude vypadat za pět let? Jakou roli budou hrát agregátory, budou-li ještě existovat?
Agregátory podle mě dál existovat budou, vykrystalizuje jich několik, které bude používat 90 % z lidí, kteří agregátory používat chtějí. A myslím, že diskuse o tom, jak změnit autorské právo, bude čím dál tím silnější. My dnes řešíme jen elektronický obsah, ale počkejte, až se rozjedou 3D tiskárny. Zanedlouho se k vydavatelům připojí výrobci hardwaru. A výrobce mosazných klik ke dveřím bude trápit to, že si kdokoli bude moct z Ulozto stáhnout 3D model jeho kliky a za pár korun si ji vytisknout. Čekám, že tato vlna určitě přijde a velmi s naším světem zahýbe. Až nastane doba, kdy si z nějakého úložiště budete moct stáhnout model škodovky, pošlete jej třeba přes FTP do Číny a za dva týdny vám přijde vytištěné auto, to pak bude ta „správná sranda“.
Chystáte už agregátor 3D modelů?
Ne, ale myslím, že už jsem někde nějaký zahlédl.
ČLÁNKY DO MAILU