Ačkoliv se Amtech zabývá robotikou jen zlomek času z takřka třicetileté historie firmy, sázka na automatizovaná řešení se společnosti vyplatila a nyní prodává více než 100 robotů ročně. Nejčastěji nabízí mobilní roboty MiR nebo kolaborativní roboty Universal Robots.
Předloni firma přišla s originálním nápadem: spustila personální agenturu pro roboty. Jejím prostřednictvím Amtech firmám nabízí pronájem automatizovaných řešení stejně, jako si továrny a velkosklady najímají agenturní zaměstnance.
V letošním roce Amtech hlásí pokles zájmu z oblasti automotive, ale výrazný nárůst zákazníků ze segmentu e-commerce a logistiky. A trend bude nadále růst, říká v rozhovoru pro Lupu obchodní manažer firmy Tomáš Ševčík.
V roce 2018 jste v Amtech spustili projekt Personální agentura pro roboty. Jak se tato služba ujala?
Zájem je konzistentní, od začátku prakticky stejný. Větší pozornost půjčovně věnují menší a střední firmy. Ale občas agenturu využívají i velké nadnárodní koncerny, zejména co se týče mobilních robotů. Jsou totiž zvyklé nekupovat manipulační techniku do svého vlastnictví, ale spíš z operativních rozpočtů. Například vysokozdvižné vozíky si také pronajímají. Tam jsme zaznamenali největší nárůst. Firmy chtějí mobilní roboty spíš do pronájmu než do vlastnictví.
A mobilní roboty, to jsou takové ty pojízdné vozíčky, které vozí třeba bedny?
Ano, vozí bedny, krabice, palety nebo za sebou něco tahají. Dnes jsou už velké autonomní roboty, které se pohybují pomocí kamer a laserových senzorů. Za ty dva roky jsme ale zjistili, že nemá smysl pronajímat samotného robota. Zákazník obvykle chce konkrétní pracoviště, aplikaci, řešení finálního využití stroje. A v 99 % to není jen o robotovi, ale i o příslušenství.
Takže jsme se rozhodli udělat unifikované produkty, které jsme kvůli té personální agentuře do jisté míry polidštili, dali jsme jim jména. Máme devět robotických pracovníků, které nabízíme trhu. Má to samozřejmě výhody. Když děláme unifikované roboty, jsou pak nižší náklady na výrobu a vývoj a můžeme propagovat konkrétního „pracovníka“.
Co si mám představit pod tím polidštěním? Nabízíte robotického zámečníka nebo soustružníka?
Anebo svářeče. Máme často požadavek na robotické sváření, takže jsme vytvořili konkrétního svářeče, kterému jsme dali jméno. Už neprodáváme stroj, který má takové a takové vlastnosti, ale nabízíme svářeče, který se jmenuje Tonda. Když chce zákazník svářet, nabídneme mu robota i se svářečkou a s dodavatelskou firmou, která dělá robotické sváření.
Kvůli pandemii jsme taky vyvinuli dezinfekčního robota. Je mobilní, má na sobě germicidní lampu s UVC zářením, která likviduje bakterie a viry. Jmenuje se Viktor. Takže si firmy pořizují čističe Viktora.
To polidštění jsme udělali i z toho důvodu, že tentokrát necílíme ani tak na technické ředitele a výrobní manažery, ale spíš na HR oddělení. Když jsme zaznamenali, že v nějaké firmě je nedostatek zaměstnanců, třeba ve výrobách s CNC stroji byl velký nedostatek zámečníků, tak jsme šli na HR a řekli jsme „sháníte lidi, kteří budou obsluhovat CNC frézy, tak my tam můžeme dát robota Tondu, který do těch soustruhů zakládá díly místo lidí“.
A je těžké lidem z HR vysvětlit, že v případě robota jde přímo o náhradu lidské práce?
Ne, velmi se jim to líbí. Samozřejmě pak přichází na řadu to technické jednání. Ale na „otvírač“ je to pro HR managery velmi atraktivní téma. Řeší náklady na zaměstnance, nedostatek kvalifikovaných lidí. A ve chvíli, kdy technické oddělení potvrdí, že robot tu práci zastane lépe, ne-li lépe, protože nechybuje, nechodí na přestávky a není nemocný, tak se jim to líbí.
Když se bavíme o zájmu o vaše roboty, můžeme zmínit nějaká konkrétní čísla? (Amtech zatím nezveřejnil výroční zprávu za rok 2019 – pozn. red.)
Bavíme se o zhruba třech desítkách robotů, které jsme doposud pronajali. Jinak Amtech už několikátý rok po sobě dosáhl rekordního obratu. Věnujeme se robotice tři a půl roku a dva roky děláme personální agenturu. Ročně prodáme kolem 130 šestiosých robotů a 20–30 mobilních robotů, takže z tohoto pohledu je to poměrně vysoké číslo. Když bych to vzal na procenta, tak pronájem může tvořit zhruba 15 procent obratu.
Jak to vychází finančně v poměru nákladů a úspor, když si firma místo lidského zaměstnance vezme robota?
Záleží to na konkrétních aplikacích. Byznys model je postavený na tom, že čím víc směn firma má, tím je rychlejší návratnost. To znamená, že když jede v nonstop provozu, tak je návratnost poměrně rychlá. Půjčili jsme třeba mobilního robota společnosti 2VV, která vyrábí vzduchotechniku. V jejich případě u třísměnného provozu místo tří lidí potřebují jen 1,6 člověka.
A na kolik takový robot tedy v případě nákupu vyjde?
Vždy záleží na aplikaci a firmy se rozhodují podle návratnosti. V případě, že je návratnost delší než tři roky, tak si to firmy zpravidla nekoupí. Dejme tomu, že operátor výroby stojí firmu kolem 25 tisíc eur ročně, v takovém případě firma klidně zainvestuje 50 tisíc eur do robota. Aplikace obvykle stojí od 50 do 100 eur podle složitosti řešení. Nad 100 tisíc eur už to většinou není prodejné.
V případě půjčovny to firmy počítají podobně?
Je to pro ně samozřejmě dražší než si to koupit. Ale pronájem robotů je na kratší dobu, takže než aby si to koupili za 50 tisíc eur, tak si to půjčí na dva roky za celkově nižší částku. Ale pak robota samozřejmě vrátí, takže nám zůstává hardware a oni si zaplatili za robotickou práci. A je pro ně levnější si toho robota pronajmout než tam mít toho člověka.
V letošním roce Česko prochází pandemickou a v návaznosti na to i ekonomickou krizí. Pozorujete už nějakou změnu v trendu zájmu o roboty?
Hodně našich zákazníků bylo spojených s automotive byznysem. Od května nebo června v tomto odvětví zavládla panika a samozřejmě jsme zaznamenali propad zájmu. Firmy, které masivně investovaly, už tolik neinvestují.
Ale naopak jsme zaznamenali růst v jiných sektorech. Například firmy, které využívaly zahraniční agenturní pracovníky z Polska, Maďarska nebo Rumunska, byly najednou bez lidí. Zpravidla ty firmy už mají do jisté míry automatizovanou výrobu a přemýšlejí, jak ji teď zautomatizovat ještě víc, aby nahradily tento výpadek. Může se totiž stát, že na některá místa už lidi neseženou. Další věc je, že monotónní práce v továrnách často zastávají ženy. Typické je to třeba pro potravinářský průmysl.
Ten během pandemie výrazně rostl …
Ale ženy musely být doma s dětmi, které nechodily do školy. A firmy si uvědomily, že musí mít řešení i pro takovéto situace. Také si musíme uvědomit, že automatizace v Česku už postoupila na vyšší úroveň než například na Slovensku.
Velký boom automatizace pomocí šestiosých robotů a kolaborativní techniky už proběhl. A teď je velký zájem o automatizaci logistiky, tedy jak zařídit, aby ve skladech nemuseli jezdit skladníci s vysokozdvižnými vozíky. Nebo jak zařídit, aby sklady byly plně automatizované.
Pandemie přinesla také velký nárůst e-commerce, hlavně e-shopů. Pozorujete vyšší zájem i z tohoto sektoru?
Ano, ale v e-commerce byl nárůst tak dramatický, že bylo složité udělat dramatické změny. Některé e-shopy mají tolik vnitřních organizačních problémů, že nemají energii na rozvoj automatizace. V řadě dalších případů je ale situace lepší a distribuční centra a sklady jsou pro nás teď velkým zdrojem nových projektů.
A bude tento trend podle vás pokračovat i v příštím roce?
Určitě. O automatizaci bude rozhodně velký zájem. A pro konkrétní zákazníky to bude způsob, jak dosáhnout konkurenční výhody a odlišit svoji výrobu.
