Tvrdá data o finanční kondici České televize. Kolik stojí zprávy, sport a seriály?

Ministr kultury Martin Baxa (ODS) definitivně oznámil, že současná vláda nezvýší televizní poplatky. Jejich sazba je stejná od roku 2008. Politik vysvětlil postoj koaličního kabinetu slovy, že se „nacházíme ve velmi těžké situaci“ a byl by to „symbolicky špatný krok“. Měsíční poplatky se měly zvýšit o 15 korun. Platba by tedy byla 150 korun za domácnost, bez ohledu na to, kolik přijímačů v ní je.

Přečtěte si také:

Vláda nechce zvyšovat televizní poplatky, prohlásil ministr kultury

Navýšení poplatků by se teoreticky mohlo vrátit do hry, pokud ho někdo podá jako poslanecký pozměňovací návrh k novele zákona o České televizi. Norma se ve znění schváleném vládou dosud zabývá jen rozšířením počtu členů kontrolního orgánu České televize z 15 na 18 lidí a zapojením Senátu do výběru radních. Původně měl být v novele i paragraf s jednorázovým zvýšením poplatků, při přípravě zákona ho však vláda vyškrtla.

Do veřejné diskuse se při přípravě zákona znovu vrátila otázka, jak Česká televize hospodaří a na co používá peníze od svých poplatníků. Odpověď nabízí podrobná výroční zpráva o hospodaření v loňském roce, která má 130 stran a poslanci už ji mají k dispozici. Dokument schválila Rada České televize.

„Způsob financování nereflektující vývoj ekonomiky nelze dlouhodobě kompenzovat hledáním vnitřních úspor. Pokud nedojde k narovnání nepoměru mezi výší poplatku a stavem reálné ekonomiky, čekají v následujícím období Českou televizi zásadní rozhodnutí dotýkající se omezení rozsahu činností, které bude schopna za poplatek na úrovni roku 2008 poskytovat,“ varuje znovu výroční zpráva.

„Výše poplatku neodpovídající reálným ekonomickým podmínkám a definice poplatníka nereflektující technologický a společenský vývoj ohrožují budoucnost médií veřejné služby, protože již nezajišťuje jejich dostatečné, spravedlivé a předvídatelné financování,“ podotýká v úvodním slovu generální ředitel Petr Dvořák.

Bez státních dotací

Reálná hodnota televizního poplatku byla v roce 2021 při započítání inflace 93 Kč. Letošní míra inflace ho „požírá“ ještě rychleji. Výnosy z poplatků přitom tvoří 90 % rozpočtu České televize. Zbylou desetinu tvoří příjmy z přísně omezené obchodní činnosti včetně vysílání sponzoringu nebo placeného umisťování produktů v pořadech.

Rozpočet České televize v roce 2021 činil 6,78 miliardy korun. Na provoz vynaložila 1,6 miliardy korun (jde například o energie, distribuci signálu, IT, streaming apod.). Mzdy zaměstnanců včetně zákonného pojištění vyšly na 2,2 miliardy korun. Na výrobu pořadů padlo 2,3 miliardy korun.

Televize veřejné služby se v Evropě v zásadě mohou rozdělit na ty, které skládají program z nakoupených externích pořadů, a na ty, které natáčejí hodně původní tvorby napříč žánry. Česká televize patří v rámci střední Evropy k těm druhým. Udržuje vysoký podíl původní tvorby prakticky všech žánrů, včetně finančně náročné dramatické tvorby.

V celé postkomunistické Evropě je potom Česká televize jedinou soběstačnou televizí, která nad rámec poplatků a obchodních příjmů nepotřebuje žádné státní dotace nebo injekce ze státního rozpočtu. Například na Slovensku, v Maďarsku, Bulharsku, Estonsku, Lotyšsku a v dalších zemích se bez financí od vlády neobejdou. Výjimkou je pak Polsko, kde je národní televize významně financována z reklamy, což se plně odráží ve skladbě jejího programu, kde převažují komerčně atraktivní pořady.

Česká televize naopak posílá dost peněz do státního rozpočtu a specializovaných fondů. V roce 2021 dosáhly odvody částky 753 milionů Kč (z toho 566 milionů tvořilo zákonné pojištění ke mzdám a dohodám, 144 milionů tvořilo DPH bez nároku na odpočet a 43 milionů prostředky z vysílání reklamy na ČT2, které televize převádí do Státního fondu pro kinematografii).

Co se vyrobilo a kolik to stálo?

Za 2,3 miliardy korun loni Česká televize vyrobila přes 4700 pořadů v celkové stopáži přes 19 tisíc hodin. Takzvaný výrobní úkol mimo jiné obnáší nákup činností a služeb, které jsou nezbytné k výrobě pořadů, ale které nedokáže Česká televize zabezpečit vlastními zaměstnanci a výrobními kapacitami. Například nezaměstnává herce nebo scenáristy dramatické tvorby, angažovat musí také komparz, zaplatit lokace pro natáčení, trasy pro přenos signálu při sportovních akcích a mnohé další.

Do stejné kapitoly patří také nákup televizních práv k filmům, seriálům a sportovním akcím. Příjemci takto vynaložených prostředků jsou tedy autoři, scénáristé, herci, režiséři, majitelé práv, distribuční firmy i jednotlivé speciální štábní profese či producentské firmy.

Zároveň výrobní úkol tvoří pouze část prostředků vynakládaných na výrobu pořadů. Je nutné započítat také práci zaměstnanců na vývoji pořadů, dramaturgii, výrobní a štábní profese, obsluhu televizní techniky a další. Dále jsou k výrobě využívány vlastní studia, televizní technika, přenosová technika, dílny k výrobě dekorací a kostýmů a další.

Celkem 438 milionů představovaly náklady na dramatickou tvorbu, do které patří například třetí řada Případů 1. oddělení, druhá řada Kukaček, seriál Špunti na cestě, pohádka Jak si nevzít princeznu, závěr výpravného koprodukčního cyklu Marie Terezie, minisérie Docent nebo čtyřdílná minisérie Volha.

Natáčení pohádky Jak si nevzít princeznu (2021)

Autor: Česká televize

Kvůli koronavirové pandemii se mnoho mezinárodních sportovních událostí přesunulo na rok 2021, mimo jiné včetně olympiády v Tokiu. Česká televize divákům nabídla nejenom letní olympijské hry, ale také hokejové mistrovství světa, fotbalové Euro nebo Světový pohár v biatlonu. Za sportovní práva vynaložila celkem 418 milionů korun.

Další velkou kapitolou bylo zpravodajství, jehož výroba stála 359 milionů Kč. „Kvůli epidemiologické situaci musela být zachována preventivní opatření při výrobě zpravodajství, jako např. zvýšené využívání exteriérů a venkovního studia,“ připomíná Česká televize.

Většinu původní televizní tvorby vyrábí přímo Česká televize pomocí vlastních kapacit (zaměstnanci, technika, televizní studia a podobně). Část pořadů je pak vyráběna prostřednictvím koprodukcí, kde ČT je jedním z producentů, a zakázkové výroby.

Pokud je ČT hlavním producentem a od ostatních producentů dostává vklady do výroby, probíhá výroba obdobně jako v případě vlastní výroby, tedy za použití především vlastních kapacit. Vlastní výrobní kapacity pak často tvoří také vklad ČT do koprodukcí, kde je hlavním výrobcem nezávislý producent.

V roce 2021 byly přes zakázkovou výrobu a koprodukce, kde ČT nebyla hlavním producentem, vyrobeny pořady v hodnotě výrobního úkolu ve výši 367 milionů Kč.

Náklady na výrobu podle žánrů

Na všech sedmi programech bylo v roce 2021 odvysíláno 51 101 hodin pořadů, z toho 37 % byly premiéry (tedy 18 756 hodin). Rozdíl mezi celkovou vysílací dobou (50 638 hodin) a odvysílanými pořady vyplývá ze zařazování simultánního vysílání regionálních pořadů Televizního studia Brno a Televizního studia Ostrava, které v roce 2021 dosáhlo 463 hodin.

V roce 2021 zůstal součástí nabídky České televize program ČT3, který zároveň postupně rozšiřoval dobu svého vysílání. Nová výroba pro tuto stanici je však minimální, protože těžištěm programu jsou reprízy pořadů z archivu a starších akvizičních seriálů (například Jistě, pane ministře nebo Haló, haló).

Pro zajímavost, v roce 2021 bylo uzavřeno 42 smluv se zahraničními subjekty, které nakoupily pořady od České televize. Nejžádanějšími byly seriály Hlava Medúzy, První republika, Místo zločinu Ostrava, Četnické humoresky a tradičně pohádky, ale i starší produkce typu Nemocnice na kraji města a Cirkus Humberto. Nejvýznamnějšími partnery jsou vzhledem k jazykové blízkosti a společné historii slovenské stanice RTVS, TV Joj a TV Markíza, dále polská TVP, slovinská RTV, Olympusat a Eurochannel.

Loni se podařilo uzavřít také 35 smluv na poskytnutí českých verzí zahraničních pořadů k dalšímu užití. Typicky jde o dabing vyrobený Českou televizí, o který projevily zájem jiné stanice anebo provozovatelé VOD služeb na českém a slovenském trhu.