Hlavní navigace

Usnadní nový zákon výstavbu internetových sítí?

Autor: Depositphotos
Rostislav Kocman

Nový zákon, který vychází ze směrnice EU, asi moc výstavbu telekomunikačních sítí nezlevní, ale měl by ji zrychlit a usnadnit.

Zatímco bývalé vedení ministerstva průmyslu a obchodu tvrdošíjně trvalo na tom, že největším problémem výstavby internetových sítí nové generace (NGA) je nedostatek peněz, a tudíž je třeba rozdat co nejvíce dotací, zástupci telekomunikačního sektoru bezvýsledně upozorňovali, že problém je na straně státu – ať už v nedostatečné nebo zastaralé legislativě a předpisech, nebo v přístupu samospráv a státní správy. 

Že nejde jen o problém České republiky, je zřejmé i z toho, že již na začátku roku 2014 schválil Evropský parlament směrnici 2014/61/EU o opatřeních ke snížení nákladů na budování vysokorychlostních sítí elektronických komunikací. Sice měly členské státy za úkol přijmout odpovídající legislativu do 1. 1. 2016 s tím, že účinná měla být nejpozději od 1. 7. 2016, ale nemá smysl se v tom pitvat.  

Po výměně ministra průmyslu a obchodu se komunikace ministerstva se zástupci telekomunikačního sektoru výrazně zlepšila a byť některé problémy z minulosti přetrvávají (špatně nastavený dotační program na sítě NGA), podařilo se dotáhnout transpozici zmiňované směrnice. 

Podstatné tedy je, že Poslanecká sněmovna a i Senát schválily návrh Zákona o opatřeních ke snížení nákladů na zavádění vysokorychlostních sítí elektronických komunikací (PDF) a prezident Zeman ho v pondělí 19. června podepsal. Už chybí jen zveřejnění ve Sbírce zákonů. Takže se zhruba ročním zpožděním se dočkáme účinnosti zákona, který by měl usnadnit telekomunikačním firmám život. 

Přináší zákon zlevnění? 

Byť název zákona i směrnice budí dojem, že sníží náklady, přímý dopad na cenu výstavby bude mít jen v některých případech. A to tehdy, když se telekomunikační firma rozhodne využít toho, že se nějaká stavba financuje z veřejných peněz – jde například o rekonstrukce chodníků, kanalizace, inženýrských sítí. V případě, že je taková stavba alespoň částečně financována z veřejných prostředků, vzniká povinnost koordinace stavebních prací, a pokud bude mít telekomunikační firma zájem připojit se s pokládkou optických kabelů, musí jí to být umožněno. Samozřejmě pokud tomu nebrání technické překážky. 

Samozřejmě že internetový provider zaplatí svoji část nákladů a původnímu investorovi i ty, které mu v takovém případě vzniknou navíc, ale i tak by ve většině případů měl výrazně ušetřit. Podstatné je, že ulice se bude rozkopávat jen jednou a po telekomunikačních firmách nikdo nebude chtít zaplatit rekonstrukci celé ulice, jak si to dnes představují některé samosprávy. 

Laik by řekl, že koordinovat a minimalizovat podobné zásahy do komfortu obyvatel (a přinášet jim lepší internetové připojení) by mělo být v přirozeném zájmu všech radnic, ale není, takže v tomto ohledu lze zákon jen přivítat. Zvyšuje to ale nároky na připravenost telekomunikačních firem rychle přijít s rozumným projektem a realizovat jej. Lhůty totiž nejsou nejdelší, a když je zájemce promešká, žádná koordinace stavebních prací nebude. A nelze čekat, že by samosprávy aktivně oslovovaly držitele telekomunikačních licencí a žádaly je, aby se připravily, že příští rok se bude rekonstruovat v obci kanalizace. 

Stavba sítí by se urychlit mohla 

Tam, kde se budou renovovat nebo stavět nové inženýrské sítě nebo rekonstruovat ulice, může dojít k přímým úsporám. Odhady mluví až o třetině nákladů na takovou část sítě. Zákon, který zřejmě bude dál nazýván jen jako Zákon o usnadnění výstavby, ale může přinést i zjednodušení a zrychlení výstavby optických sítí, i když bez přímých úspor. Zavádí totiž nově povinnost umožnit přístup k tzv. fyzické infrastruktuře. Někdy je také nazývána pasivní infrastrukturou.  

Pro laiky – jde o stožáry, sloupy, chráničky, dálková vedení, kolektory, potrubí apod. Výjimkou jsou vodovody a kabely včetně nenasvícených optických vláken (dark fiber). Jde o takové fyzické prvky, po kterých lze vést nebo na ně lze umístit části telekomunikačních sítí – optické nebo metalické kabely, antény…  

Zákon definuje povinné osoby, které musí umožnit přístup k fyzické infrastruktuře, pokud o to oprávněné osoby (provozovatelé veřejných telekomunikačních sítí = držitelé telekomunikačních licencí podle ZEK) požádají. To je podstatná změna, protože dosud tato povinnost pro vlastníky/provozovatele fyzické infrastruktury neexistovala a mohli žádosti jednoduše odmítat. Nyní musí odmítnutí zdůvodnit – a přijatelné důvody jsou v zákonu vypsané. Jde především o specifikované technické překážky, případně o možné narušení bezpečnosti státu. 

Jinými slovy, pokud poskytovatel internetu ví o fyzické infrastruktuře, kterou chce využít, může požádat vlastníka o přístup a ten mu musí vyhovět, pokud v souladu se zákonem nezdůvodní, proč to nejde. V případě sporů bude rozhodovat Český telekomunikační úřad (ČTÚ); samozřejmě i v případě sporů o cenu, která musí být přiměřená. ČTÚ také zveřejní vzorové smlouvy, které musí být součástí každé žádosti o zpřístupnění fyzické infrastruktury. 

Důležité také je, že zákon řeší i povinnost zpřístupnění infrastruktury uvnitř budov, stejně jako povinnost takovou infrastrukturu připravit – a to i u velkých rekonstrukcí, ne jen u nových budov. Jde samozřejmě o budovy, kde je více než polovina určená k bydlení. Netýká se rodinných domů, kde to ale nebývá problém, na rozdíl od velkých developerských projektů, kde se na interní rozvody nemyslí, nebo jsou nedostatečné. 

Nevyřešená témata 

V souvislosti se směrnicí se hodně mluvilo o vzniku Registru pasivní infrastruktury. Ve skutečnosti směrnice nic takového nepředpokládá. Tato aktivita ve skutečnosti vznikla v souvislosti s dokumentem Digitální Česko 2. Do zákona se vznik registru za stamiliony, o který nikdo nestojí, zatím nedostal. To ale neznamená, že s touto myšlenkou někdo nepřijde v budoucnu. 

Zatím se tuto aktivitu daří udržovat v pozadí díky tomu, že povinné osoby můžou zveřejňovat potřebné údaje na svých webových stránkách. Tím se mimochodem vyhnou spoustě administrativy. Pokud tyto informace zveřejní, nemusí odpovídat na žádosti o informace. 

Některé informace bude také spravovat Český telekomunikační úřad, kam se žadatel o informace bude obracet v prvním kroku. Pokud ČTÚ informace má, nebo je dokáže získat od dalších institucí, musí je poskytnout. Až poté se může žadatel obracet na povinné subjekty (vlastníky infrastruktury) a v případě sporu bude ČTÚ rozhodovat o tom, jestli má vlastník informace poskytnout, nebo existuje zákonný důvod pro jejich odmítnutí. Z tohoto důvodu je ze zákona ČTÚ tzv. Jednotným informačním místem, což někdo může vnímat jako předstupeň pro vznik výše zmiňovaného registru pasivní infrastruktury. 

Zákon neřeší ani další, palčivější záležitosti, zpomalující a zdražující výstavbu rychlých internetových sítí. Jsou to především poplatky za služebnosti (podle dřívějšího občanského zákoníku věcná břemena) a především rozhodovací praxe stavebních úřadů. 

Neřeší ani další otázky – možnost vedení optické telekomunikační infrastruktury po sloupech (závěsy), neřeší aktualizaci zastaralých stavebních norem (ochranná pásma pro optické kabely – mohou být menší než u metalických kabelů) a další. Nezapomnělo se na to, ale jde o změny, které se teprve musí převést do legislativní podoby a schválit.

Tyto záležitosti už ale obsahuje Akční plán k provedení nedotačních opatření pro podporu plánování a výstavby sítí elektronických komunikací, který v květnu schválila vláda. Nebo přesněji, rozdává úkoly odpovědným ministerstvům, aby je ve vzdálené budoucnosti vyřešila. Ale buďme optimisty, třeba tyto úkoly po volbách nová vláda zpochybňovat nebude. Celý telekomunikační sektor totiž bude tlačit na to, aby byly splněny. 

Část ministerstva průmyslu a obchodu se navíc snaží s odbornou veřejností mluvit a věci řešit, takže i část úkolů z Akčního plánu se jistě podaří dotáhnout do konce a v kombinaci s novým zákonem se podaří výstavbu telekomunikačních sítí opravdu usnadnit a zlevnit. 

CIF17_Williams1

Pesimisté by řekli, že samotný zákon nic nezlevní. Optimisté by řekli, že aspoň Evropská komise nezahájí s Českou republikou infringement (řízení kvůli neimplementaci evropské legislativy) kvůli pozdní implementaci směrnice. A realisté? Ti chápou, že zákon aspoň výstavbu nekomplikuje, což u legislativy bývá spíše obvyklé, a často ji naopak může usnadnit a zrychlit.  

Co je ale podstatné pro celý telekomunikační sektor – existuje zde zákon, jehož prostřednictvím je možné upravovat samotnou výstavbu v budoucnu. Zákon o elektronických komunikacích pro podobné snahy totiž nebyl vhodný. Řeší fungování telekomunikačního sektoru a regulátora, ale nedokáže řešit výstavbu. Bude samozřejmě trvat několik let, než se se zákonem naučí pracovat státní správa a samospráva a také telekomunikační operátoři a další vlastníci fyzické infrastruktury. Ale z dlouhodobého pohledu je to malý krůček, který může sektoru pomoci.

Našli jste v článku chybu?