Naše země má velice málo pozitivních hrdinů. Pro národ, pro naše občany je to trochu hloupé. A tak si někteří národovci občas vymýšlejí rukopisy Královédvorské a Zelenohorské. Nebo hrdinství našich “partizánů” za 2. světové války.
V Čechách vyrostlo několik desítek, snad stovek světově proslulých sportovců, kteří reprezentovali naši vlast, získávali pro ni medaile a umožnili tak, že lidé v New Yorku, v Pekingu a kdo ví kde ještě pochopili, kde leží ta malá země uprostřed Evropy.
Podstatou práce sportovců je skákání, běhání, házení, kopání… Je tedy pravda, že jsme měli a máme i světově uznávané vědce, spisovatele, prostě intelektuály. Jenže, ti nejsou tak zajímaví pro plebs, jak o tom nedávno v ČT hovořil pan režisér Menzel. Tedy o tom, že náš národ se skládá, do značné míry, z buranů. Právě proto vzniká tolik dokumentů o sportovcích a o modelkách, kteří a které sice často nemají nic v hlavách, ale… například umějí mlátit zahnutou holí do kousku gumopryže.
Režisérka Sommerová natočila film o životním osudu jedné z našich nejslavnějších sportovkyň. O Věře Čáslavské. Poměrně značnou část filmu věnovala jejím vzpomínkám na sportovní úspěchy, prokládané archivními záběry. O dvaceti letech po úspěchu v Mexiku příliš film nevypovídá. Jediné, nač upozorní, je to, že paní Čáslavská trénovala nějakou dobu v Mexiku. Neptá se, z jakých důvodů se do země obsazené sovětskými vojsky vracela? Zcela ignoruje, že v dobách nejtvrdší normalizace sportovkyně vystudovala FTVS (1974) a posléze tato zasloužilá mistryně sportu pracovala ve středisku vrcholového sportu jako trenérka.
Nepodtrhne to, že v době, kdy normální člověk nemohl a nesměl vycestovat na západ na dovolenou, ona získala povolení k dlouhodobému pracovnímu pobytu v kapitalistické cizině. Stejně jako její manžel. Proč? Pravda, paní režisérka si se svou dcerou (jako kameramankou) a s bývalou sportovkyní udělala výlet do Mexika. Tam ukázala místo, kde hvězda úspěch získala, jednu pyramidu, pár záběrů z ulic, z restaurace… Dost málo. Neviděli jsme, kde paní Věra bydlela, s kým se přátelila, kam chodila ve volném čase, nepoznali jsme její přátele.
Ano, viděli jsme pár jejích bývalých svěřenek, ale skoro nic jsme se od nich nedozvěděli. Mimo to, že Věra byla skvělá. A film se hrnul za rok 89, ukazoval její přátelství s prezidentem Havlem i to, jak byla pracovitá, že dělala i 14 hodin denně, když byla zaměstnaná na Hradě. Také byl zmíněn případ Odložil. Syn paní Čáslavské zabil při hospodské rvačce svého vlastního otce a byl za to právoplatně odouzen k trestu odnětí svobody. Prezident Havel mu dal milost – protože, jak říkal, to bylo spravedlivé. John Bok maličko hystericky podotkl, jak se bývalý manžel ke sportovkyni ošklivě choval. Jsou to tvrzení, proti nimž paní režisérka nepostavila nic, co by je vyvracelo. Vytvářelo pochybnost. Prostě soudce, který Odložila odsoudil, byl asi lump. Nebo byl zaujatý. Velice zde chybělo právě jeho vyjádření. Vyjádření mladého Odložila, ať jakékoliv.
5. května 2011 vyšlo na stránkách iSport: „Zabil jsem svého otce a maminku dostal do blázince. Myslím, že být někde, kde bych se nemusel dívat na následky svých činů a třeba si mohl namluvit, že jsem si trest vězením vybral, by pro mne bylo nejspíš jednodušší.“ Vyjádření příbuzných zabitého. Lékařská zpráva… Aby bylo alespoň vytvořeno zdání objektivity. Nikdo zde nehovoří o tom, proč se Čáslavská s Odložilem rozvedla? Nebo on s ní? Tento film, pokud jde o Josefa Odložila, zřejmě nemluví pravdu. Tu by právě říkat měl, aby se nestal směšným.
Ten film je absolutně subjektivní výpovědí režisérky Sommerové o bývalé velké sportovní hvězdě, která – podle tvůrkyně – byla bez chyb. Z naprosto nepochopitelných důvodů je v mnoha záběrech nasnímána i samotná režisérka v přátelské zábavě s paní Věrou. Tím se film stává – částečně – domácím videem paní Sommerové. Je škoda, že mnozí čeští tvůrci nedokážou udržet objektivní pohled a vyprávět o lidech, jací skutečně byli nebo jsou. Pak by to mohly být i filmy dobré a dokázaly by své diváky vtáhnout. Tenhle film působil jako propagandistická manipulace připomínající díla “socialistického realismu”, která nekriticky obdivovala soudruhy vyvolené občany. Nic na tom nezmění ani ceny, které film získal. Vždyť ceny si mezi sebou často udělovali soudruzi také.
ČT 2, 1. ledna 2014, 20:00 – Věra 68
