Hlavní navigace

Vítězslav Jandák se o křeslo radního bát nemusí. Doba už je taková

Autor: Český rozhlas
Filip Rožánek

Co se může a nemůže říkat při veřejné schůzi Rady Českého rozhlasu? Existuje vůbec nějaké vodítko pro důstojnost funkce radního? Návrhy na odvolání Vítězslava Jandáka mají jen minimální šanci na úspěch.

Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Na mediálním výboru sněmovny možná padne návrh na projednání nezvyklé situace, která nastala na dubnovém zasedání Rady Českého rozhlasu. Jeden z jejích členů, bývalý poslanec za sociální demokracii Vítězslav Jandák, se na závěr schůze ostře vymezil vůči novinářům, kteří ho kritizovali. Kromě jiného hudebnímu publicistovi Jiřímu Černému pohrozil, že mu jednu „flákne“ a svůj výstup ukončil slovy, že je mu „u prd…“, jestli mu to budou novináři vyčítat.

Nechme teď stranou rozpor ve slovech a činech, kdy radní Jandák hlasitě dává najevo, jak ho novináři nezajímají, aby jim následně věnoval několik rozhořčených minut na schůzi rady a pak ještě samostatné prohlášení, které přinesly Parlamentní listy.

Mohl by ale herec a někdejší ministr kultury přijít o místo radního kvůli tomu, jak se při schůzích vyjadřuje? Krátká odpověď: v současných podmínkách spíš ne.

Aby sněmovna mohla radního odvolat, musela by nastat některá ze situací vyjmenovaných v zákoně o Českém rozhlase. Člen Rady o místo přijde tehdy, pokud by přestal být svéprávný, přesunul si trvalé bydliště mimo Českou republiku, byl pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin nebo tři měsíce nevykonává funkci. Potom zákon obsahuje paragraf o neslučitelnosti funkcí či podnikatelské činnosti, to by se ovšem Vítězslav Jandák musel například vrátit do politiky nebo si založit vlastní rozhlasovou stanici.

A pak už zbývá jen odstavec, na který ve svém stanovisku upozornil i místopředseda Rady ČRo Jiří Vejvoda. Od Jandákových slov se distancoval a připomněl šestý paragraf zákona, který doslova říká: „Poslanecká sněmovna člena Rady z funkce odvolá, (…) narušil-li závažným způsobem důstojnost funkce člena Rady nebo dopustil-li se takového jednání, které zpochybňuje jeho nezávislost nebo nestrannost při výkonu funkce.“

Sněmovna tento paragraf u rozhlasových radních dosud nepoužila. Vyvstávají tím dvě otázky: jak vykládat „důstojnost funkce“ a jak vykládat „závažný způsob“ jejího narušení. Zákon samotný to nijak neupravuje. Obdobné apely na důstojnost najdeme v legislativních požadavcích na členy státního filmového fondu, soudce a částečně třeba u ombudsmana. Jde vlastně o stavovskou čest.

Pokud použijeme jako berličku veřejně známé případy, kdy se soudy v různých kontextech zabývaly „důstojností funkce“, pak jako její narušení uznaly třeba alkoholismus, předvolební agitaci, ale i dehonestující texty na internetu. Poslední zmíněný případ se stal předloni, kdy Ústavní soud zamítl stížnost libereckého soudce potrestaného za dva články na webu Pravý prostor, v nichž hrubě napadal migranty a neziskové organizace. Zjednodušeně šlo o to, že soudci na rozdíl od běžných lidí musí zachovávat zdrženlivost ve veřejných projevech právě kvůli tomu, aby nezpochybnili kredibilitu funkce, kterou zastávají.

U rozhlasových radních by podobný právní výklad musel teprve vzniknout. Je nedůstojné funkce radního, aby o novinářích veřejně a na záznam mluvil jako o odpadu? A může radní poté, co ho někdo označí za „kreaturu“, jako to udělal Jiří Černý v případě Vítězslava Jandáka, reagovat hrozbou fyzickým útokem?

Problém je v tom, že úroveň radního je subjektivní vjem. Každý má od radních trochu jiné očekávání a našli by se i tací, kteří od nich nemají očekávání raději vůbec žádná. Požadavky na tuto funkci jsou tak vágní, že ji může zastávat prakticky kdokoliv, kdo si to ve sněmovně neoficiálně dohodne. Bývaly ale doby, kdy si člověk ani nedokázal představit situace, jichž jsme dnes svědky.

Formálně zákon chce, aby byly v Radě zastoupeny různorodé společenské organizace a proudy. 

Teď v ní ovšem v důsledku postupných obměn mají třetinu nominantů sportovní organizace. Tenisový klub Libeňák navrhl Tomáše Kňourka, TJ Sokol Poříčí nad Sázavou navrhl Jana Krůtu a Veslařský klub Vajgar nominoval společně s Agrární komorou a Pražským literárním domem autorů německého jazyka právě Vítězslava Jandáka.

Dvakrát uspěli divadelníci: Divadlo Drak s nominací Ivana Vodochodského, Volné sdružení východočeských divadelníků s přihláškou dabéra Zdeňka Mahdala. Mezinárodní asociace facility managementu se podepsala pod nominaci Miroslava Dittricha, ZUŠ Dobřichovice odeslala přihlášku současné předsedkyně rozhlasové rady Hany Dohnálkové

Sestavu doplňují Jiří Vejvoda (navrhla Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích) a lékař Petr Arenberger (navrhla organizace PROSAZ).

Vysokoškolští odborníci na média v posledních letech od poslanců nikdy nedostali dost hlasů, i když třeba při veřejných slyšeních poslouchali, jak si jich zákonodárci váží a smekají před jejich znalostmi a rozhledem. Sněmovna spíš sahá po zástupcích širokého lidu, kterým následně svěří dohled nad klíčovým médiem s ročním rozpočtem ve výši dvou miliard a k tomu právo vybírat generálního ředitele. Záleží pak čistě na osobnostním nastavení, zkušenostech, motivacích, morálce a expertních zkušenostech, jak se konkrétní radní projevuje. Sázka do loterie.

Vítězslav Jandák se chová tak, jak se choval vždycky. Sám byl v minulosti mnoho let členem toho samého sněmovního mediálního výboru, který teď možná dostane na stůl k projednání jeho chování na Radě. Poslanci ho znali a věděli, že se dokáže pěkně rozohnit – a stejně rychle vyhasnout, musím dodat po letech strávených pozorováním výboru. I přesto nebo proto ho radním zvolili.

„Začněme uvažovat, co to je veřejnoprávnost, a rada by to měla iniciovat. Co je veřejnoprávnost v českých podmínkách. Rada, rozhlas i televize jsou pod určitými tlaky, že se skrývají za veřejnoprávnost a prapodivně hospodaří s našimi penězi,“ říkal v roce 2017 tehdy ještě poslanec Jandák svým kolegům při veřejném slyšení. Dostával v podstatě přátelsky laděné otázky od poslanců TOP 09, jak zajistí odolnost Rady proti politickým tlakům a jak by měli radní vysvětlovat veřejnosti, co vlastně dělají.

Dejme tehdejšímu kandidátovi Vítězslavu Jandákovi slovo: „Objevují se různé legislativní návrhy, jak obrodit rady, jak by měly pracovat. Já si pořád myslím, že i v tomto stavu se dá v podstatě udělat hodně. Nemusíme k tomu měnit legislativu, ale budou-li tam osobnosti, které budou nějakým způsobem kopat za rádio, kopat za posluchače, za občany, tak si myslím, že i v těchto mantinelech to mohou dokázat. (…) Rada by se měla snažit nebýt tak úzkostlivá vůči vedení rozhlasu. Mělo by to být: Ty pán, já pán. Silná rada, která bude sebevědomá a která taky bude něco přinášet. Neměli by to být čistě kontroloři v klotových pláštích. To určitě ne.“

Mezitím byly volby, složení sněmovny se změnilo, ale pravidla hry ne. Proč by měli teď poslanci odvolávat Vítězslava Jandáka za to, jaký je, když ho právě takového chtěli v radě mít? Vládní koalice by pro odvolání ruku určitě nezvedla a opozice dost hlasů nesežene.

FIN19

Pokud mediální výbor vůbec odhlasuje zařazení bodu na svůj program, bude to povídání bez závěru. „Nechci být u toho, kdy se u každé přestřelky mezi novináři a radními budeme bavit o odvolání členů rady,“ prohlásil pro Echo24 poslanec za ANO Aleš Juchelka.

Sám Vítězslav Jandák kritikům vzkázal: „Krasoduchové, končíme.“ Na ušlechtilost, kulturu a veřejnoprávnost dojde zase až tehdy, když se nějaký pořad nebude radním vejít do světonázoru a bude potřeba zdůraznit, že rozhlas má být hlavně důstojný, ale po našem.