Všechny školy mají být vybaveny množstvím multimediálních počítačů a přehršlem interaktivních výukových programů takřka pro všechny předměty, s Internetem by měla být seznamována už batolata ve školkách, má započít masové a intenzivní vzdělávání učitelů všech věkových skupin, na obzoru je i virtuální univerzita, byl sepsán „Akční plán realizace koncepce státní informační politiky ve vzdělávání.“ Dost možná, že se ještě dočkáme Internetového svazu mládeže, vznikne 1.Internetacionála a každých pět let vypukne již zmíněná Internetiáda.
Razance, se kterou hodlá ministerstvo školství realizovat zvyšování počítačové a internetové gramotnosti u nás, je jistě překvapivá – a neméně chvályhodná. Avšak pálit vítězoslavně tabule a recyklovat křídy ve znamení reforem by bylo předčasné: zatím je všechno ve fázi koncepcí a jednání, na ministerstvu se koordinací akce zabývají vlastně jen tři lidé, neví se jistě, kdo vůbec připojení škol zajistí, a jestli se ve státním rozpočtu na příští rok najde 1,3 miliardy Kč potřebných pro první fázi projektu.
Rusko před elektrifikací na tom však bylo určitě hůř než české školství před internetizací – jinými slovy, naše výchozí podmínky nejsou tak beznadějné: na základních školách je k dispozici v průměru 12 osobních počítačů a na středních 30 s tím, že přístup k Internetu má čtvrtina základních a dvě třetiny středních škol. Stav na první pohled nikterak oslnivý, ale ve srovnání s jihoevropskými členy EU a se státy, které aspirují na vstup, pořád ještě obstojíme.
Čeho se ministerstvo obává snad nejvíc, je neúrodná půda, na kterou by snaha vzdělávat zástupy našich učitelů mohla dopadnout. V porevolučním Rusku vyřešili strach z nezájmu obyvatelstva po svém – Lenin prohlásil, že „Elektřina nahradí Boha,“ a bylo. Náš ministr školství Eduard Zeman naopak pouze vznesl vlažnou řečnickou otázku, zda pro vzdělávání třetího tisíciletí postačí tabule a křída. Takhle se ovšem nedělá reklama. Nikdo sice nechce učit české pedagogy modlit se k Internetu, ale rozhodně je nutné pořádně nadchnout ty z nich, kteří se k Internetu ve škole staví zatím spíš rezervovaně, především tedy zdravé jádro našich vyučujících – počítačově negramotné učitelky středního věku. Ani na ministerstvu však nevědí, kolik je vlastně těch, které bude potřeba přesvědčovat, že Internet děti nekazí, ale naopak znamená pro vzdělávání obrovský přínos.
S realizací pětiletého plánu informační politiky se má začít ještě letos a lze očekávat, že narozdíl od Ruska, kde úroveň elektrifikace nezaznamenala výraznějších změn od dvacátých let, u nás se bude Internet na školách dále rozvíjet. O posunech v oblasti informační politiky bude Lupa průběžně informovat.
ČLÁNKY DO MAILU