Hlavní navigace

Vydavatelé jsou v háji, ale ne a ne si to připustit

21. 6. 2016
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

 Autor: Isifa
Facebook za vydavatele vybírá, co lidé uvidí, a ještě je připravuje o příjmy. A k tomu mládež doma nemá ani televizi. Kam ten svět spěje?

Reuters institute for the Study of Journalismus (RISJ) přišel na to, co všichni už několik let víme. Tedy na to, že mezi mladými lidmi se ztrácí význam televizního zpravodajství. A také na to, že lidé míří na Facebook za zprávami. Nekupují si noviny a časopisy (což už nedělají dlouho), ale přestávají chodit i na doposud tradiční zpravodajské internetové zdroje.

Vydavatelé přitom posledních několik let věnovali úsilí boji s Googlem, se svým podstatně čistě imaginárním nepřítelem, zatímco je Facebook postupně připravoval o poslední zbytky návštěvníků, které ještě mohli získat. 

S těmi stávajícími to totiž vypadá špatně: ti nejstarší postupně vymírají a ti mladší se začínají chovat stejně jako mladé generace. Propadli sociálním sítím. Což pro vydavatele znamená, že ztrácejí další a další návštěvnost a tím také příjmy. A zatím nikdo z nich nepřišel na to, čím příjmy z inzerce nahradit. Za obsah totiž většina lidí platit nebude – v neanglicky mluvících zemích nenajdete žádnou, kde by ochota platit překročila hranici 10 % čtenářů.

Média aktuálně řeší další válku s imaginárním nepřítelem – blokátory inzerce. Ale to je pro vydavatele vlastně tak nějak charakteristické, vždy si vyberou nějakého veřejného nepřítele, zahájí s ním mohutný boj a mezitím někde prošvihnou to nejpodstatnější.

Studie RISJ, založená na datech z 26 zemí, jasně říká, že 46 % všech webových uživatelů používá sociální média jako zdroj zpravodajství týden co týden a počet těch, kteří je mají za hlavní zdroj, se neustále zvyšuje. Média navíc mají další zásadní problém: uživatelé na sociálních sítích příliš nevnímají, kdo je původcem zprávy – tedy která značka je s informací spojená. Všimne si toho méně než polovina uživatelů v Británii a Kanadě, a někde dokonce ještě méně – v Jižní Koreji či Japonsku dokonce jenom čtvrtina.

V těchto dvou zemích navíc do hry vstupuje i velmi silné šíření zpráv přes agregátory. Charakter objevování a čtení zpráv je při něm zcela jiný než při „cílené“ návštěvě zpravodajského webu.

Facebook je zdrojem zpráv v 44 % případů, nejvíce ze všech. Slouží k nalézání, čtení, sledování, sdílení i komentování zpráv. To je poměrně důležité, protože i původně hojně užívané (a zneužívané) komentáře pod články jsou už dávno jenom pozůstatkem časů minulých, komentování dnes probíhá na sociálních sítích, navíc na řadě oddělených míst, bez možnosti účasti média na těchto aktivitách.

Mezi mladými lidmi jsou sociální média jako zdroj zpráv na prvním místě u 28 % dotazovaných, televize v 24 % případů. Navíc zde platí, že pro lidi mladší 45 let je online důležitější, než klasická média jako je televize či rádio.

Neméně podstatná informace je, že před dvěma roky zprávy na mobilních zařízeních četlo 37 % lidí, dnes je to 53 % (v Česku je to 40 %). V rozporu s řadou předpokladů před několika lety nehrají v tomto žádnou významnou roli tablety.

Poněkud marně vypadá i současná snaha vydavatelů investovat do videozpráv. Pouze 24 % lidí z oněch 26 zemí uvádí, že se v průběhu týdne podívají na zprávy ve video podobě. Důvod je přitom prostý, klasické zprávy je možné číst, tedy podstatně rychleji a snáze získat informace. Nemalou roli v odporu k videu hraje i nadměrné obalování reklamou, zejména tou, která se vám přehrává, než se dostanete k obsahu.

Většina zpravodajského obsahu je stále dílem klasických mediálních skupin, televizních stanic nebo novějších digitálních konkurentů, kteří investují do originálního obsahu. Na nějaké ty nové formy, občanskou žurnalistiku či revoluci ve zpravodajství tak můžeme prozatím (nebo možná ještě stále) zapomenout.

Co je ve studii o České republice

Mimo obvyklého shrnutí o růstu inzertního trhu (8 % v roce 2015) hlavně díky TV (+14 %) a internetu (+20 %) studie zmiňuje stále se snižující čtenost novin (většina novin poklesla o 5 až 10 %), kde je nepříliš podloženě zmiňováno coby dobrý příklad spuštění Newsweeku. Uvedena je i změna vlastnických struktur ze zahraničních na české (VLP) a nástup čínského kapitálu (Empresa Media). Nechybí ani konstatování, že Economii selhala snaha o zavedení zpoplatnění, snahy Blesku o zpoplatnění sledování fotbalových zápasů a mírné snahy Mafry. Studie zmiňuje i spuštění DVTV a investice do médií přes crowdfunding.

Studie zmiňuje i setrvávající ztrátu tržního podílu Seznamu ve prospěch Googlu (uvádí 35% podíl Seznamu a 45% podíl Google na konci roku 2015).

Podle studie v Česku na počítači čteme týdně zprávy v 80 % případů (3% pokles) na telefonu v 40 % (růst 6 %), tablety se drží na 16 %. Televize 81 % (4% pokles), rádio se drží na 35 % a tisk o tři procenta poklesl na 34 %. Sociální média o deset procent vzrostla, na 51 % a online obecně (tedy včetně sociálních médií) se drží na 91 %.

BRAND24

Za nejrozšířenější sociální sítě v Česku (používané pro příjem zpravodajství) studie považuje Facebook (46 %), YouTube (22 %), Google+ (5 %), Twitter (3 %) a WhatsApp (3 %).

 Za online zpravodajství je přitom ochotno platit pouze 7 % lidí. 

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Konzultant a publicista, provozuje www.pooh.cz. Podle některých si myslí, že rozumí všemu, sám je však přesvědčen o pravém opaku a ani v 30+ letech nedokázal přijít na to, jak mít peníze a nepracovat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).