121 tisíc konverzací z IM chatů, 22 tisíc e-mailů, skoro 8 tisíc dokumentů, 3800 vzkazů ze sociálních sítí, 565 rozhovorů na videu nebo ve zvuku a 4,5 tisíce dalších konverzací. Tohle množství dat, které z National Security Agency (NSA) vynesl Edward Snowden, v uplynulých čtyřech měsících podrobně analyzovali reportéři amerického deníku Washington Post.
Výsledkem je zřejmě nejdetailnější pohled na to, jaká data vlastně agentura shromažďuje. A kdo může v její síti uvíznout.
Zjištění nejsou zas tak překvapivá: jen asi deset procent lidí, jejichž konverzace NSA shromáždila, se dá řadit k legitimním cílům její činnosti. Drtivá většina shromážděných dat se týkala náhodných obyčejných uživatelů internetu, kteří se sledování nevědomky „připletli do cesty“.
Anonymizované údaje
Agentura přesto jejich konverzace, obsahující často vysoce soukromé a citlivé údaje, ukládala na svých serverech, píše Washington Post. V dávce dokumentů z let 2009 až 2011, které novináři zkoumali, přitom šlo o více než 11 400 uživatelských účtů.
V dokumentech bylo možné najít mimo jiné jména osob a firem, e-mailové adresy a další osobní detaily. Pokud šlo o občany USA, Velké Británie, Kanady, Austrálie nebo Nového Zélandu, agentura jejich identitu skryla (neboli „minimalizovala“) – takto anonymizovaný zápis pak podle Washington Postu vypadal třeba takto:
I chatted with “MIN POSSIBLE U.S. PERSON” on the social Web site “MIN U.S. WEB SITE” about buying something from “MIN U.S. COMPANY.
V souboru dat, který měl deník k dispozici, bylo anonymizovaných asi 65 tisíc údajů. Dalších 900 e-mailových adres, které se podle novinářů daly spojit s americkými občany, v dokumentech zůstalo.
Kdo s kým spí
Washington Post připouští, že se v dokumentech daly najít z hlediska tajných služeb a obrany státu vysoce zajímavé informace – uvádí bez dalších podrobností příklad odhalení tajného zahraničního jaderného projektu, zjištění identity několika hackerů, kteří napadali americké počítačové sítě, či informace vedoucí k dopadení dvou teroristů.
NSA ale uchovávala i velké množství dat, které sice z hlediska její činnosti neměly žádný význam, ale obsahovaly citlivé údaje o zcela nevinných lidech,
dodává list. V dokumentech bylo možné číst intimní detaily z jejich života, včetně údajů o partnerských rozchodech, milostných aférách či zdravotním stavu. Součástí materiálů byly i fotografie ze soukromí, včetně snímků partnerů a dětí, které lidé publikovali na internetu nebo poslali e-mailem.
Náhodnému „odposlechnutí“ nesouvisejících informací se samozřejmě agentura v řadě případů vyhnout nemůže, uznává Washington Post. Jiné státní organizace ale mají mnohem užší mantinely v tom, jak při odposleších postupovat, dodává deník. Třeba FBI musí přestat s odposloucháváním telefonu, pokud jej používá manželka nebo dítě sledovaného.
Dostat se pod lupu agentů NSA přitom bylo velmi jednoduché: stačilo jen to, že člověk na chatu vstoupil do stejné místnosti, jako sledovaný cíl – pro agenty se pak stal stejně cenným cílem. Nebo stačilo dokonce i to, že dotyčný používal – spolu se stovkami dalších lidí – síť se stejnou IP adresou, jako podezřelý.
Celý článek s dalšími podrobnostmi najdete zde.
