Hlavní navigace

WebExpo 2014: UX ve Spotify, přepsaný Twitter a skvělí čeští vývojáři

15. 9. 2014
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

 Autor: Tom Kouba
Na 1400 účastníků, zhruba o 400 více než loni, čekala stovka přednášek a workshopů na celkem sedmi místech ve středu Prahy. Nabízíme pohled na některé z nich.

WebExpo je zdaleka největší počin svého druhu u nás. Je veliké prostě proto, že je pořádáno jako veliké: ve dvoudenním hlavním programu — letos v sobotu a v neděli 13. a 14. září — lze napočítat devadesát dvě přednášky, k tomu deset workshopů, a jiné workshopy (většinou placené zvlášť) se konaly už v pátek.

Ve Světozoru
Autor: Tom Kouba

Ve Světozoru

Program je tak rozsáhlý proto, že pořadatelé chtějí pokrýt všechny odbornosti, které vstupují do tvorby a provozu webů, webových služeb a aplikací: od obchodu a řízení, přes návrh a uživatelský výzkum až po vývoj, a také bezpečnost. Nejenže je tedy vyloučeno, že byste program zhlédli celý (leda později ze záznamu), je i nepravděpodobné, že by vše v něm dokázalo jednoho člověka oslovit. Ale ambicí WebExpa je, aby se na něm měli důvod potkat všichni, kdo se nějak zabývají weby.

Souběžně se přednášelo až na sedmi místech — blízko sebe ve středu Prahy. WebExpo po třech letech opustilo budovy Vysoké školy ekonomické — podle Václava Stoupy proto, aby přineslo zase nějakou změnu, a Václav si přál, aby se účastníci, přecházeje mezi jednotlivými místy, potkávali ve městě podobně, jako to viděl v Americe na festivalu SXSW.

Ve Wayře (přednáší Zdeněk Cendra)

Ve Wayře (přednáší Zdeněk Cendra)

Po loňskému pokusu s prezentacemi výhradně v angličtině se tentokrát pořadatelé rozhodli přednášky jazykově namíchat. Ne každý český přednášející by se cítil jistý v angličtině natolik, aby ho to neodradilo od vystoupení, nebo aby to nesnížilo úroveň jeho proslovu. Někteří přesto hovořili anglicky, byť třeba pro jediného posluchače, který se přihlásil, že česky nerozumí. Taková údajně byla dohoda s pořadateli a všechny prezentace na to měly být připraveny.

Pořadatelé zároveň domluvili tlumočení, avšak kvůli omezenému rozpočtu jen v jednom sále — v Lucerně. Správně odhadli, že zájem o sluchátka bude skromný, chtěli však poskytnout tuto možnost, aby se spíše nezdráhal navštívit WebExpo i ten, kdo by tlumočení potřeboval.

workshop na WebExpu 2014

Workshop na WebExpu 2014

Oproti loňsku se podařilo výrazně zlevnit vstupné — na tři tisíce korun — a to prý vynecháním cateringu. Prodávaly se obložené bagety po 40 korunách, a na mnoha místech šlo zdarma popadnout trochu sladkého pečiva. Pořadatelé však z programu vypustili i samu přestávku na oběd, takže kdo nechtěl upřednostnit oběd před některou z přednášek — a že i tak bylo často těžké rozhodnout se pro jednu z několika souběžných — přežíval na pojídání čehosi při přechodu z jednoho místa na jiné, ve chvilkách do začátku dalšího vystoupení.

S rostoucím výkonem počítačů jsme stále méně v bezpečí

V hlavním sále Lucerny vystoupil na úvod sobotního programu Michal Pěchouček, spoluzakladatel firmy Cognitive Security, posléze prodané Ciscu. Vyprávěl, jak se s Martinem Rehákem pustili do rozpoznávání malwaru statistickým modelováním síťového provozu, protože se dívali hodně do budoucna. Nahlédli tedy, že Mooreův zákon exponenciálně zlevňuje i kyberkriminalitu, a usoudili, že tradiční antiviry prostě přestanou stačit, že přístup založený na analýze vzorků a následném rozpoznávání „neškáluje“. Michal Pěchouček uvedl, že dnes vzniká asi deset tisíc kusů nového malwaru denně.

Ale potřeba investic do výzkumu a vývoje CoSe by ještě dlouho překračovala to, co by dokázali vydělat prodejem svého řešení, a ostatně by je v malé firmě snaha o okamžité tržby zdržovala od vývoje, v podstatě by je úplně zabrzdila. Nechat se koupit Ciscem vycházelo jako nejlepší cesta kupředu.

Přestože nyní, v rámci Cisca, čelí projekt určitému soupeření od lidí zodpovědných za ty produkty, které jsou pro Cisco nyní „dojnou krávou“, zatímco technologie nadále vyvíjená pod Pěchoučkovým vedením v té roli ještě není.

Michal Pěchouček, nyní „director of engineering“ v Cisco Systems, prozradil, že na základě své zkušenosti s týmy v Praze, v Austinu a v San Franciscu může potvrdit, že čeští vývojáři jsou „fakt dobří“ — že si to jen nenamlouváme. Svůj rozpočet posléze přesměroval tak, že najímá jen v Praze. Čeští vývojáři, přestože také dobře zaplacení, si své práce váží, sledují trendy a vzdělávají se. V Americe je jich takový nedostatek a jsou natolik přeplácení, že tam převládá pohodlnost a průměrnost, snad kromě výjimek (jako možná Googlu nebo Facebooku…).

Daniel Bagge z NBÚ také upozornil na důsledky rostoucího výkonu počítačů. Vyslovil, že dnes jsme mnohem méně v bezpečí než například před 25 lety — třeba pokud jde o průmyslové řídicí systémy. Na srovnání s případy z osmdesátých let minulého století vyložil, že sice techniky napadení zůstávají v podstatě stejné, ale díky pokroku technologií jsou dnes mnohonásobně rychlejší, levnější, dostupnější a účinnější.

K tomu zmiňme krátkou přednáškou Jörga Schatzmanna, která vůbec nebyla o bezpečnosti, ale o dopadu Mooreova zákona na vznikající internet věcí. Jörg upozornil, že k internetu bude brzy připojeno tolik zařízení vybavených tolika různými čidly, že nám, lidem, v podstatě nezbývá než vzdát se představy, že budeme jejich funkci řídit a nastavovat, protože to bude nad naše síly. Budoucnost je prý v samořídicích soustavách, ve kterých si jednotlivé prvky vyměňují svá data podle otevřených protokolů, a nejlepší řešení vybírají distribuovanými simulacemi (umožněnými budoucím výpočetním výkonem propojených zařízení).

Máme se těšit na to, jaký bude svět za dvacet let, nebo se toho raději obávat? Tomáš Sedláček na závěr konference připomněl, že každá nová technologie nás vlastně trochu ochromuje.

Twitter musí vydržet i mistrovství světa

Jedním z nejvýznamnějších hostů byl letos James Waldrop z Twitteru. Má na starosti architekturu Twitteru - to, aby služba vydržela i zcela mimořádný nápor, například chtějí‑li desítky milionů Japonců tweetnout „šťastný nový rok“ přesně o tamní půlnoci.

Že Twitter nutně potřebuje přepsat, to se prý poznalo při mistrovství světa ve fotbale v roce 2010. Služba tehdy měla výpadky takřka při každém gólu. Byla ještě napsána v „Ruby on Rails“; staré architektuře se v Twitteru proto přezdívá „monorail“ – jednokolejka.

Stálo několikaleté úsilí převést celý Twitter na architekturu stovek malých, autonomních služeb, vykonávaných v JVM. Vlastní malou službu má nyní v zásadě vše, co lze pojmenovat a k čemu lze připojit sloveso vyjadřující úkon: například napsat tweet. Výsledkem přestavby Twitteru je, že letošní mistrovství světa v kopané vydržela služba bez zaváhání.

James Waldrop vykládal i o různých dostupných postupech zkoušení nového kódu a jeho nasazování do provozu na službě velikosti Twitteru.

Backlog jako seznam přání na Santa Clause?

Sophie Freiermuth na WebExpu 2014
Autor: Tom Kouba

Sophie Freiermuth na WebExpu 2014

Sophie Freiermuth ve své zábavné přednášce upozornila, že různé agilní a ‚lean‘ metody nejsou zázračné, jak se od nich někdy očekává, a že za nejlepší praxi se často vydává to, co prostě jen prospělo někomu jinému za nějakých jiných okolnostní. Každý tým je jedinečný a musí si sám najít takové postupy, které nejlépe vyhovují jemu.

Švédové jsou divní!

David Whittle zaváděl uživatelský výzkum ve Spotify. Před rokem a půl začínal sám se stážistou. Nyní jsou už týmem pětičlenným, ale ani to není mnoho na firmu, která má dnes 1400 lidí.

Uživatelský výzkum prý ukončil mnohé interní diskuse o tom, co uživatelé pochopí nebo nepochopí, a vývojové týmy se brzy začaly samy výzkumu dožadovat.

David také upozornil, že nelze vystačit jen s metodou krátkých iterací. Vývoj úplně nové, zásadní funkce může trvat třeba rok, a nemá‑li vyjít nazmar, potřebujete předem představu o tom, co máte vyvinout. Připustil nicméně, že v úplných začátcích není nic zásadně špatného na tom, vyvíjet něco, co se bude líbit vám a lidem jako vy.

Zmínil také to, že ve Spotify museli začít zkoušet na uživatelích i v Londýně, protože Švédové „jsou divní“ (ve Švédsku si i starší lidé poměrně dobře rozumějí s technikou). A Spotify sice „má ve Švédsku hodně uživatelů, ale mimo Švédsko jich má více“.

Vysoké ceny softwarových licencí je dosahováno jen latentním násilím

Pozvání na konferenci přijal také Tomáš Sedláček („ekonom, který nechce být ekonomem“). Vystačil si s jakýmsi pět let starým powerpointem a s několika poznámkami, které si nejspíše udělal krátce předtím v letadle ze Říma, ale Tomáš Sedláček nemá potíž mluvit spatra, a třeba i na přeskáčku, a nevadí, řekne‑li z roztržitosti „Gates“, protože víme, že chtěl říci „Jobs“, nebo říká‑li, že se peníze převádějí „magneticky“, víme, že myslel „elektromagneticky“.

Má smysl poslechnout si náhled na vývoj technologií od člověka, který sice není odborníkem na IT, ale přemýšlí v širokých souvislostech. A je‑li to bezprostřední Tomáš Sedláček, je to i zábavné.

Vyslovil například názor, že není nic takového jako „přirozená“ cena, a upozornil, že ceny softwarových licencí je vlastně dosahováno jen pod pohrůžkou násilím. Prohlásil, že bitcoin „je měna“, a že je na něm, přes určité odlišnosti, vidět, na jakém základě fungují i zákonné peníze — prostě jen na tom, že lidé je jako platidlo přijímají.

BRAND24

S nadsázkou zauvažoval, že se možná jednou úplně přesuneme do cloudu, zbavíme se při tom potřeby těla a tak se staneme nesmrtelnými…

Na závěr připomněl, že před dvaceti lety nám prodávali internet a počítače s příslibem, že ty nám ušetří čas.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).