Vývoj na našem trhu bude v nejbližších měsících určován třemi faktory:
- Technickým rozvojem bezdrátových technologií ve volných pásmech (především v pásmech 2,4 a 5 Ghz)
- Možnostmi, faktickou nabídkou a plošností konkurenčních technologií (především xDSL)
- Zapojením nových hráčů do hry o zákazníka (především klasičtí telco operátoři včetně mobilních)
V technické oblasti jsou naděje směřovány především do dalších verzí protokolu 802.11 – nejbližší v pořadí 802.11g, která v pásmu 2,4 GHz nabízí kapacitu kolem 20 Mb/s (samozřejmě s nižším dosahem).
Na našem trhu se snad dočkáme generálního povolení pro standard 802.11a (v pásmu 5 Ghz), která nabízí kapacitu přes 50 Mb/s. V tomto pásmu je možné nyní provozovat pouze systémy na bázi technologie HIPERLAN/2, a to pravděpodobně pouze ve vnitřku budov.
Obě zmíněné technologie jsou založeny na modulaci Orthogonal Frequency Division Multiplexing (OFDM), která ve stejné šířce rádiového pásma nabízí vyšší rychlost a vyšší odolnost proti rušení oproti DSSS v protokolu 802.11b, na kterém jsou u nás budovány WiFi sítě. Daní, placenou za tyto příjemné vlastnosti, je potřeba vyššího výpočetního výkonu (z čehož vyplývá větší spotřeba – a potřeba baterií s větší kapacitou). O OFDM pravděpodobně ještě uslyšíme, neboť existuje silná lobby, která se ji snaží protlačit jako standard pro čtvrtou generaci mobilních sítí.
Pokud se podíváme na stav konkurenčních technologií, na našem trhu prakticky žádné nejsou. V omezené míře může WiFi konkurovat připojení k Internetu prostřednictvím kabelové televize, které je ovšem prostorově omezené dosahem kabelů. FWA operátoři se profilují do firemního segmentu a projekty FTTH (Fibre to the home) u nás prakticky neexistují (operátoři se do této oblasti sami jistě nepustí a v rozpočtu Ministerstva informatiky žádná částka na tuto technologii nefiguruje).
Jediným důstojným celoplošným protivníkem na našem trhu může být xDSL. Nabídka Telecomu (včetně tarifních podmínek) byla zacílena na WiFi v segmentu malých a středních firem. Je otázkou, nakolik se Telecom „vytáhne“ s referenční nabídkou na xDSL propojení, kterou má alternativním operátorům předložit v lednu. Vhodně cílená nabídka může WiFi vytlačit na okraj trhu, nicméně podle fungování Českého Telecomu v posledních letech se dá vydedukovat, že nemůžeme čekat žádnou „paradigmata bořící“ nabídku.
Jistým překvapením je fakt, že se mobilní operátoři (Eurotel spustil, T-Mobile připravuje spuštění) pustili do této oblasti, která byla často vnímaná jako jejich ohrožení. Čistě logicky šlo pouze o čas, kdy si mobilní operátoři uvědomí, že je tu technologie, která za pár šupů (proti částkám vydávaným za klasické telco technologie či jen za licence) nabízí prakticky tutéž přenosovou kapacitu, co vzdušné zámky v podobě sítí třetí generace (v Evropě pod značkou UMTS). I kdyby tyto technologie nebyly v této podobě komerčně úspěšné, mohou si mobilní operátoři vyzkoušet způsoby billingu, tarifních plánů, aplikací a v neposlední řadě také chování zákazníků – aniž by ohrozili svoji pozici a jméno při poskytování klasických služeb.
Klasičtí telekomunikační operátoři se ještě neprobudili z prodávání hlasu po dvoumegabitech (nejdražších v Evropě) klíčovým zákazníkům – za každou cenu. Pravda je, že musí zdůvodnit investice do svých SDH sítí a klasických telekomunikačních ústředen – ale je to stejné jako přípravy generálů na minulou válku. Pokud například Český Telecom brečí, jak je poskytování služeb veřejných telefonních automatů ztrátové, proč na budky neumístí hotspoty – telekomunikační a elektrické vedení do budky přece existuje?
Existuje více takových zajímavých aplikací, které je možné vidět jako potenciální slepice, které nesou zlaté vejce.
Jednou z nich je poskytování WiFi služeb dohromady se službami hotelovými. Pokud hostu v recepci hotelu aktivují (za příslušnou denní sazbu) jeho WiFi kartu, zcela jistě nepůjde hledat nejbližší internetovou kavárnu – kupování Go kupónů není z tohoto hlediska optimální (ale zaplaťpánbůh za něj).
Druhou zajímavou aplikací je budování „instantních WiFi sítí“. Cílová skupina jsou společnosti, které pořádají výstavy a veletrhy. Příkladem může být Invex – pokud zajdete do nějakého vyspělejšího pavilónu, naladíte minimálně deset sítí. Na Invexu byly předváděny aplikace pro sběr dat (jedna z mála věcí, která měla smysl). Dotazovatelé měli MDA a přes GPRS síť T-Mobile tato data ukládali na server. Faktem je, že jeden WiFi hotspot na výstavišti by měl pravděpodobně srovnatelnou dostupnou kapacitu jako celá tamní GPRS síť. Budování takových sítí na vyžádání může být zajímavým artiklem – zde je třeba přesvědčit provozovatele výstavních ploch.
Další zajímavou platformou je budování domácích WiFi sítí. Pokud se dnes podíváte na „WiFi enabled“ krabičky, uvidíte tam prakticky cokoliv – klávesnice, myši, tiskárny, kamery, datové projektory, lednice, pračky (vany a záchodová prkénka jsou pravděpodobně ve vývoji). Co využít tohoto potenciálu?
Předpokládám, že laskavý PT čtenář bude nejen sžíravě hodnotit kvalitu podaných informací, ale vyvine také snahu o popis nějaké „vlastní“ aplikace.