Hlavní navigace

Zájem o placenou televizi letos stoupne, domácnosti využijí více služeb najednou

Jan Potůček

Vedle klasických lineárních kanálů se budou stále více prosazovat placené videotéky jako doplněk satelitní, kabelové nebo IP televize. Operátoři ale budou čelit jednomu významnému riziku.

Doba čtení: 4 minuty

Standard? Dvě až tři služby na domácnost

Zdvojnásobení počtu uživatelů placených televizních služeb na celém světě předpovídá v letošním roce poradenská společnost Deloitte. Do konce roku podle ní bude mít přibližně 50 milionů domácností zřízen přístup pro dvě a více předplacených televizních služeb, přičemž toto doplňkové předplatné přinese výnosy o objemu pěti miliard amerických dolarů (asi 100 miliard korun). „Dalších 10 milionů domácností získá přístup k placeným programům v rámci jiné zpoplatněné služby, jako je například širokopásmový přenos,“ uvádí firma ve studii trendů pro oblast technologií, médií a telekomunikací TMT Predictions 2014.

„Očekáváme, že typická skladba bude taková, že jeden z těch kanálů bude placené televizní vysílání, ať už půjde o satelit nebo kabelIPTV, a druhý kanál bude doplňkovým k tomu primárnímu, pravděpodobně tedy předplacené video na vyžádání a řízené sledování konkrétního obsahu uživateli,“ přiblížil při čtvrteční prezentaci studie vedoucí českého týmu Deloitte Digital Petr Viktora. „Zajímavé je, že podle této predikce se čeká ne nevýznamný podíl domácností, kde druhé a případně třetí předplatné nebude zřizovat primární plátce a zřizovatel připojení televizního vysílání. Tedy že někdy se takové smlouvy budou uzavírat i bez vědomí primárního plátce.“

Riziko dětských objednávek bez vědomí rodičů

Viktora za touto předpovědí vidí možná rizika pro segment placených televizních služeb, protože podle všeho jde o předplatné, které zřizují děti bez vědomí svých rodičů, aniž by měly potřebné peníze na placení pravidelných měsíčních poplatků. „Je za tím možné vidět připojení dětí a náctiletých k obsahu, který chtějí sledovat. Myslím, že to bude zajímavé z hlediska jejich odpovědnosti. Nedávno se objevila zpráva, že Apple bude vracet asi 600 milionů dolarů za objednávky, které uzavřely děti na AppStore bez vědomí rodičů. Myslím, že to ještě vyvolá docela zajímavé otázky, jakým způsobem regulovat a ověřovat, zda ten, kdo si určitou službu objedná a začíná ji konzumovat, je zároveň schopen nést i právní závazky a placení,“ upozornil Viktora.

Jde především o předplatné služeb typu Voyo, Topfun nebo nejnověji KlikTV, tedy internetových videoték, ale i dalšího prémiového obsahu na internetu. U předplatitelských balíčků jde o částky do dvou set korun měsíčně, u kombinace několika služeb nebo využívání transakčních videí se ale cena může vyšplhat i na jednotlivé tisíce korun. Riziko je o to větší, že všechny tyto služby nabízejí potenciálním klientům na nějakou dobu základní balíček obsahu zdarma a poté registrovaným uživatelům automaticky účtují předplatné. Tím si zvyšují počet zákazníků. Děti a teenageři často nejsou schopni rozlišit riziko takových objednávek, a důsledky poté dopadají na jejich rodiče.


Foto: UPC

Deloitte spatřuje riziko v bezhlavých objednávkách placeného obsahu dětmi

Ceny sportovních práv vzrostou o 14%

Deloitte pro letošní rok rovněž předvídá silný růst hodnoty vysílacích práv pro atraktivní sportovní soutěže. „Očekáváme více než 14procentní nárůst hodnoty sportovních práv u placených kanálů, což zdaleka přesahuje tempo růstu hospodářství. Je za tím možné vidět vysokou atraktivitu pro konzument i určitou dohodu mezi nejprestiženějšími asociacemi,“ popisuje Petr Viktora. Hodnota vysílacích práv vzroste z loňských 21,3 miliard amerických dolarů (106,5 miliardy korun) na letošních 24,2 miliardy dolarů (126 miliard korun), tedy o 2,9 miliardy dolarů (14,5 miliardy korun). „Tři čtvrtiny z celkové hodnoty práv se bude rozdělovat mezi deset nejatraktivnějších soutěží, jako je Premier League, NBA, NHL, apod.,“ uvedl Viktora.

Na zvyšování hodnoty vysílacích práv pro atraktivní sportovní soutěže se podle studie Deloitte podílí i poskytovatelé připojení k internetu. „Konkrétním příkladem je postup British Telecomu, který hledal obsah pro širokopásmové přenosy, vstoupil na tento trh a začal velmi masivně skupovat práva a obsah. De facto tak přispěl ke zvýšení hodnoty práv Premier League, jejichž cena se mezi roky 2013 a 2014 zvedla o 71 procent,“ konstatuje Petr Viktora. Podle jeho kolegy Zdeňka Křížka, partnera v oddělení ICT poradenství a řízení rizik Deloitte, lze příklady najít i v České republice. „Jenom kolotoč peněz, který se roztočil okolo vysílacích práv na olympiádu v Soči a reklamu, je neskutečný. Možnost nebo nemožnost se prezentovat jako partner olympijského vítěze, tam se pohybují neuvěřitelné částky,“ upozornil.

EBF18_tip_v_clanku_7recniku


Foto: archiv DigiZone.cz

Jenom hodnota vysílacích práv anglické fotbalové Premier League vzrostla od loňského roku o 71 procent

Požadavek na hybridní měření sledovanosti

Rostoucí zájem o televizní služby a jejich rozmach na různých vysílacích platformách povede podle Deloitte k požadavku na přesnější měření sledovanosti televizí. „Už to nebudou jenom klasické peoplemetry, které zaznamenávají, který program volíte na dálkovém ovladači televizoru, ale začne se řešit otázka, jak změřit lidi, kteří se dívají na tabletu nebo na telefonu, jakým způsobem spočítat, kde se ti uživatelé rádi pohybují a podle toho jim nabídnout reklamu,“ vysvětluje Zdeněk Křížek. Studie Deloitte hovoří o „hybridním měření“, které doplní data z klasických peoplemetrů o sledovanost na počítačích, tabletech a chytrých televizorech, což se v případě českého trhu částečně děje již nyní.

Vedle klasické sledovanosti z peoplemetrů společnost Mediaresearch dodává Asociaci televizních organizací (ATO) i data o sledovanosti televizních pořadů na internetu a tzv. odložené sledovanosti (tedy nahraných pořadů nebo pořadů sledovaných pomocí funkce TimeShift). Zatím však jde o minimální hodnoty v porovnání s klasickou televizní sledovaností. Český trh spíše trápí absence měření sledovanosti mimo domácnosti, na chatách a chalupách, ale také na veřejných místech, jako jsou nemocnice, obchody, čekárny, nádraží či velkoplošné obrazovky. Zatím se však nepodařilo najít ekonomicky příznivé řešení, na kterém by se provozovatelé televizí chtěli podílet.

Našli jste v článku chybu?