Poznámka redakce: článek je posledním dílem miniseriálu o českých zpravodajských serverech. První díl rozdělil zpravodajství na všeobecné a odborné a nastínil současné možnosti personalizovaných zpráv, druhý se podrobněji věnoval největším českým zpravodajským serverům.
V tomto světle bych si dovolil okomentovat výňatky z dokumentu, který napsal Benedikt XVI. 24. ledna 2008. Jistě se nejedná o analýzu mediálního experta, ale člověka, jehož názory budou číst a na toto téma diskutovat statisíce lidí, což by se u českého odborníka stalo asi jen zcela výjimečně. Žijeme v kulturně křesťansky podmíněném prostředí, a to bez ohledu na naše vyznání či přesvědčení. Proto si myslím, že má smysl se u tohoto dokumentu trochu zastavit.
Zajímavá je hned definice smyslu médií – Hledat Pravdu za účelem jejího sdílení.
Smyslem žurnalistiky tedy nemá být zisk, ale hledání pravdy. V tomto pohledu může být vnímáno povolání novináře podobně jako povolání pedagoga, který by svoji práci jen za mzdu dělal často velmi nepravděpodobně.
Hromadné sdělovací prostředky mají vzhledem k výchovným možnostem, jimiž disponují, zvláštní odpovědnost za to, aby podporovaly pozornost vůči rodině, vyslovovaly její očekávání a práva a ukazovaly její krásu.
Zde je otázkou, zda každý novinář nutně musí svou pozornost směřovat k rodině, ale možný hlubší kontext zde je a je velmi podobný jako v novinářských kodexech všude ve světě – zpravodajství a publicistika se musí řídit etickými normami, nejen striktně definovanými společností (vysílání určitého druhu pořadů po 22 hodině a podobně), ale také jakýmsi etickým vědomím každého jednotlivce (které je pochopitelně různě kvalitní či striktní).
Nepopiratelný je přínos, který mohou dát šířením zpráv, poznatků o událostech i samotného vědění. Rozhodnou měrou přispěly například ke gramotnosti a socializaci, jakož i k rozvoji demokracie a dialogu mezi národy.
K tomuto asi netřeba dalších komentářů. Jedná se o jev sice nikoli typický pro Střední Evropu, ale v některých oblastech mají média vliv na životy mnoha lidí zcela fatální (v tom dobrém i zlém).
Pod záminkou prezentace skutečnosti dochází také k tomu, že jsou legitimizovány a vnucovány zkreslené vzory osobního, rodinného i společenského života… Například bývá konstatováno, že v některých záležitostech média nejsou užívána s cílem informovat o událostech, ale přímo je „vytvářet“.
Jedná se o snad nejčastější problém současné žurnalistiky (té internetové obzvláště). Nároky, které jsou kladeny na rychlost šíření zpráv, mají za následek často sníženou kvalitu informací a jejich zkreslení. Samostatnou kapitolou by pak byla formace osobnosti a vlivu médií na ni. To by již asi ale překračovalo rámec tohoto článku. Komentář k problematice kvality dat poskytuje i Jitka Hurych z Northern Illinois University, USA; ve svém článku Etika v informační společnosti píše: Chybné informace mohou znamenat mnoho škod a někdy dokonce i tragické následky. Všichni ti, kteří jsou zodpovědní za vytváření informačních systémů, by měli být povinni zajistit, aby informace byly jasné, stručné, včasné, relevantní, přesné a úplné. Přesnost a věrohodnost informací je tedy také etickou záležitostí. Je na uživatelích, aby posoudili pravdivost, užitečnost, relevanci a hodnotu nalezené informace. V elektronickém světě je nesmírně důležité zachovat neporušenost dat, protože je velmi snadné udělat chybu, nebo dokonce falzifikovat."
(převzato z článku na Lupě)
Mnozí se domnívají, že dnes je v této oblasti zapotřebí určité „info-etiky“, podobně jako existuje bio-etika na poli medicíny a vědeckého bádání pojícího se k životu.
Tato myšlenka je do jisté míry zásadní, neboť do této chvíle neexistuje žádná komplexní systematická vědecká činnost, která by systematicky hodnotila etický rozměr žurnalistiky, tedy nejen jaký je stále ještě přípustný způsob práce při získávání informací, ale také jaký je přijatelný způsob jejich zpracování, a v neposlední řadě jejich prezentaci. V praxi jde například o vztah mezi titulky a obsahem textu (což je problém bulvárních médií), nebo informace, které je vhodné zveřejnit (musím nutně zveřejnit záznamy odposlechů jen proto, že je mám?). V tomto kontextu by jistě nebylo špatné zmínit některé již publikované články na Lupě (Hledání etického rozměru Internetu II a článek Aleše Miklíka Dejme šanci etické internetové žurnalistice) nebo tezi Barbory Osvaldové: Problém je v tom, co na Internetu definovat jako médium a koho vlastně definovat jako internetového novináře. Jakmile bude jasně definován rozdíl, bude možné monitorovat dodržování etiky i v internetových médiích. Jasný impuls by měli dát právě internetoví novináři
.
Právě specifika internetového publikování jsou tím, co z něj dělá snadný terč či nástroj manipulace, ať již chtěné či nechtěné. Na jedné straně budou vždy stát etické kodexy a normy, na straně druhé tlak na rychlost a exklusivitu zpráv a vědomí relativně snadné korekce (pokud něco již vytiskneme a začneme prodávat, je jedinou možností korekce příští vydání). Na Internet se pod nálepku „aktualizováno“ nebo „upraveno“ schová mnohé.
Snad všechna seriózní média mají propracovaný a velice striktní kodex, který do značné míry vychází a kopíruje ten, který stanovil syndikát novinářů a v celé řadě médií také převážně působí lidé, kteří jsou členy syndikátu. Dalším kontrolním prvkem je pak to, že celá řada zpráv je tvořena nebo opravována podle informací z ČTK. Silnou roli v celém procesu by měl mít i šéfredaktor a jeho zástupci (protože jeden člověk nemůže pracovat 24 hodin denně), kteří by měli nejen provádět filtraci článků, ale také důsledně postupovat proti záměrně či neprofesionálně tvořeným zprávám. Každopádně tato otázka je stále živá a aktuální i v konzervativnějších formách médií.
Závěr
Téma internetové žurnalistiky a zpravodajství je obsáhlé a komplikované. Pokud bychom měli predikovat vývoj, pak bude docházet stále k silnějšímu propojení mezi jednotlivými médii (pokud vydávám noviny, jsou mé náklady navíc pro redakci téměř zanedbatelné), lze také očekávat, že na tento trh vstoupí veřejnoprávní média daleko progresivnějším a dravějším způsobem. Zde bude také zajímavé sledovat, kterému zpravodajství odvedou návštěvníky. Osobně bych vsadil na to, že Novinky to nebudou.
Bez pozornosti také jistě nebude kvalita informací, a tak lze očekávat, že se média začnou předhánět v tom, jakým způsobem jsou schopna kontrolovat kvalitu a ověřitelnost informací. Stále větší prostor také budou postupně dostávat doposud minoritní témata.
Zajímavá je také velice silná role České tiskové agentury, která spoluzajišťuje zpravodajský provoz drtivé většiny médií. Čistě vlastní forma je pak zaměřena na interpretování těchto zpráv nebo investigativní činnost. A v neposlední řadě lze očekávat rozvoj monotematických a odborných webů, kterým by mohlo pomoci to, že si uživatelé začnou své zpravodajství skládat sami a novinky na webech uvidí v podstatě téměř v reálném čase.
Očekáváte v budoucnosti zlepšení chování novinářů po etické stránce?
