Kontrola zaměstnanecké korespondence ve velkých společnostech je velmi ožehavé téma. Kontrolovat nebo nekontrolovat? Je jisté, že tento postup by měl být vymezen nějakými pevně danými pravidly, která však v této oblasti zatím chybí. První krok na cestě k vyřešení tohoto problému možná udělají Spojené státy. Píše Michal Zálešák.
Na Lupě jsme vás zatím informovali o tom, jak člověk stále více a více ztrácí své soukromí, jak je neustále sledován ze strany vlády, tajných složek nebo komerčních iniciativ, které v žádném případě nepohrdnou jeho návyky, které pak bohatě zpeněží reklamním společnostem či přímo zadavatelům reklamy. I při svém brouzdání Sítí a posílání e-mailů v zaměstnání musíte z jistých, v mnoha případech zcela oprávněných, důvodů počítat s tím, že nemůžete říkat a psát úplně vše. Váš zaměstnavatel se nainstalováním firewallu či dalších monitorovacích nástrojů chrání před únikem citlivých dat, a tak bychom mu takové jednání neměli mít za zlé (samozřejmě v rozumné míře!!!). Je ale určitý rozdíl v tom, když vám o svých „bondovských“ praktikách řekne a když vám tajně čte došlou a odesílanou poštu. Ve Spojených státech amerických se v poslední době na půdu Kongresu dostal zajímavý návrh – zilegalizovat sledování zaměstnanců soukromého sektoru bez předchozího varování. (S výjimkou skutečně legitimních případů, kdy má zaměstnavatel vážné podezření. Stejně ale musí předložit vážné argumenty.)
Takový postoj se diametrálně liší od stanoviska soudu, který právo zaměstnavatele na sledování pracovníků zdůvodňoval tvrzením, že v podstatě používají vybavení společnosti a ještě k tomu v prostorách firmy a v pracovní době. Zástupci z obou táborů (republikáni a demokraté) nechtějí takové právo popřít úplně, nicméně chtějí do celé věci vnést více regulí. Ačkoliv některé společnosti zaměstnance o svém postupu řádně informují, většina si vše nechává pro sebe. Že bychom se nikdy nedostali do situace, kterou popsal Orwell ve svém románu? Kongresmani, kteří za celou iniciativou stojí, jsou o svém úspěchu přesvědčeni a doufají, že bude návrh schválen i v jinak dusné atmosféře nadcházejících prezidentských voleb.
Odvrácená strana ráje
Díky novým technologiím je jednoduché a levné – i pro malé společnosti – bdít nad svou elektronickou komunikací s okolním světem (samozřejmě i v rámci firmy). E-mail se tak stává součástí každodenního života nás všech. S tím však souvisí i nebezpečí, v podobě nespočetných virů (za všechny jmenujme třeba Mellisu). Ty mohou počítačovou infrastrukturu firmy notně poničit. Ve Spojených státech je celá věc ještě horší – zaměstnavateli hrozí dokonce i soudní pře za něco, co je v mnoha firemních sítí běžnou věcí – kolující vtipy, animace, video ukázky… (Termín sexuálního harašení netřeba představovat.) Společnosti tak argumentují, že jim kontrolování e-mailů usnadňuje případné řešení sporů v rámci pracoviště a při přečinu, majícím dalekosáhlejší následky, dává i trumfy pro další soudní pře. Je poměrně zajímavé, jak by zákon nakládal s Web camerami. Zaměstnavatel by je mohl používat i na tak choulostivých místech jako jsou šatny, toalety a samozřejmě na samotném pracovišti. Musely by ale pracovat bez zvuků.
A co konkrétní fakta? Zatím jsem se vám celou situaci snažil přiblížit především v teoretické rovině, nyní bych však nechal promluvit čísla: podle newyorské American Management Association sleduje své pracovníky zhruba 45% společností o tisíci či více zaměstnancích. Jeden z autorů návrhu však cifru o poznání zvětšuje – až na celých 75 procent. Pokud by byl zákon přijat, zaměstnavatel by musel uhradit pokutu ve výši 20 000 dolarů za monitorovaného jedince (maximálně 500,000). Taková částka jistě za pozornost stojí.
Tím však Kongres rozhodně nekončí. Příští týden zde musí FBI zdůvodňovat existenci svého systému Masožravec (Carnivore) pro monitoring elektronické pošty a přístupu k Internetu.
