Jakou má Google strategii proti Microsoftu?

Microsoft si uvědomuje, že se mění obchodní model používání počítačů - od prodeje software se přechází k prodeji služeb, přičemž klíčovou roli ve financování těchto služeb bude hrát vyhledávání a reklama. Proto do těchto oblastí masivně investuje, čímž ale přímo ohrožuje svého největšího soupeře, firmu Google. A protože má oproti němu trojnásobný obrat a dostatečné množství peněz, které může vrhnout na vývoj a na akvizice, Google to vnímá jako hrozbu a připravuje se na odvetu.

Pokud by se Googlu podařilo přivést Microsoft do existenčních potíží, trh bude volný. Jak ale na to? Do úvahy přichází strategie, která se již v počítačové branži (a nejen v ní) mnohokrát osvědčila. Když nemůžeme porazit soupeře na jeho hracím poli, změňme hřiště a pravidla hry.

Boj o trh PC

Pro příklad nemusíme chodit daleko. Připomeňme osmdesátá léta, kdy vznikl operační systém Windows, a s ním vlastně i celý trh komerčního software. Tehdy to byla firma Microsoft, která dokázala stávající pravidla hry změnit. Místo o obří vznikající trh PC se najednou začalo bojovat o trh operačních systémů, tedy o trh, který do té doby neexistoval.

Psal se rok 1982. Záhy poté, co začala firma IBM prodávat své první IBM PC, začalo být jasné, že IBM tím otevřela nový, obrovsky rostoucí a atraktivní trh – řádově větší, než byl dosavadní trh mainframů a minipočítačů. Výrobci začali větřit šanci, že počítač bude zapotřebí nejen v každé firmě, ale dokonce i v každé kancelářii. Tehdy se bezpochyby zdálo, že právě trh PC bude trhem, o který se utkají významní soupeři.

Trik zvaný HAL

Pak ale přišel Microsoft a jeho (z dnešního pohledu) geniální tah: hardware abstraction layer (HAL). Microsoft tehdy pomocí svého operačního systému „odstínil” rozdíly mezi hardware jednotlivých výrobců. Každý počítač, který byl schopen provozovat operační systém MS-DOS (a později MS Windows), mohl již automaticky provozovat jakýkoliv aplikační software kteréhokoliv výrobce psaný pro tento operační systém. Výrobci tedy již nemuseli portovat svůj software na každé PC každého z desítek či stovek výrobců, stačilo jim odzkoušet jej na systému Windows. Zbytek již byl prací výrobců hardware. Ti museli ve svém vlastním zájmu zajistit, aby jejich hardware dokázal provozovat systém Windows (a s ním i veškeré aplikace). Dodnes se mimochodem počítač „PC kompatibilní“ definuje jako „počítač schopný spustit aktuální verzi Windows“.

Komoditizace lukrativního trhu PC

Jaký měl tento krok Microsoftu důsledky? Dva zásadní:

  1. Z trhu osobních počítačů se stala komodita. Jednotliví výrobci se neměli možnost nijak odlišit, museli tedy začít bojovat o zákazníka především cenou. Trh se stal natolik konkurenčním, že na něm nepřežili ani někteří velcí a významní hráči. Dokonce i původní výrobce PC, již zmíněná firma IBM, musela svoji divizi PC prodat (čínské společnosti Lenovo). Na trhu dnes přežívají pouze ti výrobci, kteří dokázali výrazně snížit výrobní náklady. Z pěti největších světových výrobců jsou tři společnosti z Asie (Acer, Lenovo, Toshiba). Nejvíce rostou právě asijští výrobci Acer a Toshiba. Dell oproti tomu svůj tržní podíl ztrácí a snadné to nemá ani HP, dnešní jednička na trhu.
  2. Z trhu operačních systémů se naopak stal monopolní trh s vysokými maržemi. Byl to operační systém, který spojoval trh PC a softwarových aplikací. Každý tedy musel používat a prosazovat Windows, bez ohledu na to, zda vytvářel aplikace či zda vyráběl hardware. Každý musel pracovat pro úspěch Microsoftu – jak výrobci hardware (bez operačního systému by neměly jejich počítače přístup k aplikacím na trhu), tak i výrobci aplikací (bez operačního systému Microsoftu by nešly spustit jejich aplikace). Na základě úspěchu na tomto trhu dokázala firma Microsoft ovládnout i související trhy s kancelářskými aplikacemi a serverovými aplikacemi; z nich má dnes ještě vyšší zisk než z operačních systémů.

Poslední souboj – OS/2

Než se ale Windows etabloval jako de-facto standard na poli operačních systémů, musel svést ještě jednu bitvu – s velkou a významnou firmou. Byla to firma IBM, která se v devadesátých letech pokusila prosadit na trh operačních systémů přímou konkurenci systému Windows.

Po roce 1990 se rozpadla spolupráce IBM s Microsoftem na vývoji operačního systému OS/2 a IBM převzala vývoj do vlastních rukou. Třetí verze OS/2 „Warp“ uvolněná na trh v roce 1994 již byla ve výhradní režii IBM a přiznejme, že znamenala technicky velmi kvalitní produkt. Warp byl rozhodně mnohem stabilnější nejen oproti Windows 3.1, ale i ve srovnání s přicházejícími systémy Windows 95 a Windows 98.

IBM ale udělala jednu zásadní chybu: podcenila nutnost přesvědčit dostatečné množství vývojářů, aby pro její systém vyvinuli aplikace. Ještě méně pochopitelné je, že stejnou chybu udělala dokonce i u své vlastní divize – firmy Lotus Development, kterou zakoupila v roce 1995. Lotus Development měl ve své nabídce jak komunikační software Lotus Notes (v té době nejlepší komunikační nástroj na trhu – ten jediný byl na OS/2 včas portován), tak i velmi populární kancelářský systém Smart Suite, který byl přímým konkurentem MS Office a měl s ním zcela srovnatelnou funkčnost. Přesto byl kancelářský balík Smart Suite portován na OS/2 s velkým zpožděním a byl pro OS/2 dostupný pouze ve starších verzích než pro Windows. Kdo ví, jak by bitva o operační systém dopadla, kdyby dokázala firma IBM od začátku naplno podporovat systém OS/2 svým aplikačním softwarem.

V historii však není žádné „kdyby“. Firma IBM byla sice velká, dokonce největší na trhu. Ani největší firma trhu ale není dostatečně velká k tomu, aby si mohla dovolit bojovat proti všem ostatním (a paradoxně i proti své vlastní softwarové divizi…).

Čeho se vyvarovat

Pokud to shrneme, IBM tehdy podcenila dvě zásadní věci:

  1. Nutnost uživateli dodat nejen operační systém, ale i aplikace (a s nimi funkčnost, kterou uživatel potřebuje ke své práci),
  2. Nutnost, aby byl její operační systém podporován i jinými hráči na trhu.

Povšimněme si, že tyto podmínky jsou vzájemně provázané. V případě OS/2 sice uživatelé dostali do rukou stabilní operační systém, ale bez aplikací – v důsledku toho neměli systém k čemu používat. Díky tomu, že neexistovaly aplikace, však neexistovali ani vývojáři, kteří by systém prosazovali na trhu. Všichni stávající vývojáři tedy prosazovali i nadále konkurenční systém od Microsoftu, protože na jeho prodeji závisely i příjmy z prodeje jejich aplikací. Právě to se IBM nakonec vymstilo.

S IBM tak zmizel poslední vážný konkurent Microsoftu, který stál v cestě jeho úspěchu. Z trhu operačních systémů se stal monopolii.

Strategie Google – opět HAL

Nyní už můžeme přikročit k základní otázce našeho článku. Google se tedy snaží přivést Microsoft do existenčních potíží tím, že jej oslabí v hlavní oblasti jeho podnikání, na trhu operačního systému. Jakou strategii by mohl použít? Kupodivu, i Google může paradoxně volit stejný postup, který nasadil Microsoft v boji o trh PC – odstínění, abstrakci stávajícího trhu a převod trhu na novou platformu. Důsledkem bude opět „změna hřiště“ a změna „pravidel hry“. V 80. letech byl „stávajícím hřištěm“ obří vznikající trh PC, novým hřištěm byl trh operačních systémů, který do té doby neexistoval. Z trhu PC se následně stala komodita, nový trh (operačních systémů) se oproti tomu stal výhodným a dobře vydělávajícím monopolem.

Dnes je „stávajícím hřištěm“ obří trh operačních systémů a komerčního software; začíná se hrát o dosud relativně malý trh internetových aplikací. Komodita se má stát z trhu operačních systémů, neboť jejich funkcionalita se odstíní a přesune na web. Monopol by se naopak mohl stát z internetových aplikací, neboť se jedná o „sjednocující“ aplikace, které jsou „tím lepší, čím více lidí je používá“iii.

Odstínění Windows

Technicky to Google provede tak, že se pokusí „abstrahovat“ stávající hardware podobně, jako se to v devadesátých letech podařilo Microsoftu. Na rozdíl od Microsoftu ovšem půjde Google o krok dál: nebude „odstiňovat“ pouze hardware osobních počítačů, ale obecněji hardware jakýchkoliv přístupových zařízení sloužících k práci s internetovými aplikacemi. Jeho útok na operační systém je tedy součástí širší strategie. Google bude abstrahovat každý operační systém – bez ohledu na to, zda běží na desktopu, na mobilním zařízení, na jakémkoliv specializovaném hardware (elektronická kniha, televizor, netbook). Windows budou obětí této strategie „jen tak mimochodem“; operační systém na desktopu, tedy Windows, je totiž pouze jednou z mnoha možností, jak přistupovat k aplikacím.

Dva body, které nelze podcenit

Google si navíc (na rozdíl od IBM) podle všeho velmi dobře uvědomuje mechanismus, jak pracovat s masovým trhem. Uvědomuje si, že jeho produkt musí mít od začátku smysl pro uživatele a že žádná, ani ta nejsilnější firma na trhu, nesmí jít proti všem ostatním účastníkům. Právě naopak, musí se snažit získat jejich maximální podporu. Pokud Google tedy chce skutečně zkopírovat úspěch Microsoftu (a to bezpochyby chce), musí splnit následující dva bodyiv:

  1. Vytvořit takovou platformu, která dává smysl z pohledu uživatele – od začátku nabízí uživateli plnohodnotný produkt, nikoliv pouze prázdný nástroj bez funkce;
  2. Vytvořit takový ekosystém, kde jsou ostatní hráči na trhu obchodně závislí na mém vlastním úspěchu.

Šachová partie

K bodu 1: Google si dobře uvědomuje, že pokud chce úspěšně ovládnout desktop, nemůže se o jeho ovládnutí pokusit ve chvíli, dokud ještě nemůže uživatelům nabídnout „úplný produkt“. Nemůže tedy začít s tím, že dá na trh holý operační systém. Právě naopak. Nejprve musí připravit nezbytnou aplikační infrastrukturu, tedy všechny potřebné aplikace, bez nichž nedává operační systém z uživatelského pohledu smysl. Uvedení vlastního operačního systému musí být až tím posledním, završujícím krokem. Aplikace, o kterých hovoříme, přitom musí Google připravit nejen na Internetu, ale kupodivu i na desktopu.

Příprava na desktopu

Na desktopu už Google řadu přípravných prací provedl. V lednu 2006 uskutečnil první zásadní krok. Vydal balík aplikací zvaný Google Pack – v něm byl zahrnut browser Firefox, Google Toolbar, Google Desktop, Picasa, Skype, Google Earth a původně i kancelářský open source software StarOffice. Jakmile se na trhu objevil prohlížeč Chrome (v prosinci 2008), byl do balíku zahrnut i on. Postupem času tak přibývá počet vlastních aplikací Google, které mohou v Google Pack nahradit aplikace třetích stran. Google je zde ve vyčkávací pozici. Kromě Firefoxu nabízí v Google Pack i svůj prohlížeč Chrome, kromě Skype mohou uživatelé vyzkoušet i jeho Google Talk.

Proč neponechat Firefox?

Udělejme malou odbočku: proč se Google rozhodl vyvíjet svůj vlastní browser, když je na trhu k dispozici velmi dobrý open source program Firefox? Odpověď je zřejmá. Browser je v novém paradigmatu webových aplikací příliš důležitým prvkem, než aby mohl zůstat mimo kontrolu Google. Díky boji prohlížečů o trh jsme totiž došli do situace, kdy každý prohlížeč zároveň prosazuje svůj vlastní standard HTML včetně jeho nejrůznějších rozšíření. Vůdčí prohlížeč na trhu pak určuje „de-facto“ standard, kterému se musí podřídit všichni tvůrci webových aplikací. Lze si jen těžko představit situaci, kdy by Google dlouhodobě dominoval trhu webových aplikací a Microsoft trhu browserů. V takovém případě by se zákazník mohl setkat s tím, že by s každou novou verzí prohlížeče (nebo dokonce s každou automatickou záplatou) mohly přestat fungovat některé jeho aplikacev. To by samozřejmě vrhalo špatné světlo na spolehlivost aplikací Google, a v důsledku toho i na celé nové paradigma Software jako služba. Každý provozovatel garantovaných služeb (například ve firemním sektoru, kam Google zcela jistě míří) potřebuje mít pod kontrolou celý řetězec doručení služby zákazníkovi. Google navíc chce se svým prohlížečem (a operačním systémem, viz níže – není mimochodem náhoda, že se prohlížeč i OS jmenují stejně) uspět, a mít tak možnost zásadním způsobem promluvit do webového standardu. Vývoj prohlížeče Chrome je tedy pro firmu zákonitý a nezbytný.

Příprava na webu

Paralelně s přípravou na desktopu samozřejmě probíhá i vývoj a vylepšování aplikací na Internetu, zejména v oblasti Google Apps. Cílem této fáze je, aby zákazník získal již v okamžiku spuštění nového operačního systému plnou funkcionalitu dnešního aplikačního software, doručenou ovšem nově formou software jako služby.

Rozdělení funkčností Internet vs. desktop

Při tvorbě operačního systému se Google musí rozhodnout, kterou funkčnost umístí na desktop a kterou na síť. Mnohé o strategii firmy napoví analýza software, které Google zařadil do svého Packu. Jaký je vlastně obsah Google Pack?

  1. Browser (Chrome a Firefox) jako hlavní nástroj přístupu k webovým aplikacím. Součástí jsou Gears umožňující offline práci s Google aplikacemi;
  2. Virtuální zeměkoule (Google Earth). Tu je možné chápat jako alternativní „browser“, tedy alternativní nástroj přístupu k webovým aplikacím. Tato platforma je pro uživatele intuitivnější než web, má dokonce šanci se stát (aspoň pro některá použití) „novým webem“. Zejména důležitá je pro prostorově lokalizované vyhledávání;
  3. Telefon a instant messaging (Google Talk a Skype);
  4. Offline klient pro zpracování fotografií (Google Picasa). Pro netbooky velmi důležitý nástroj – galerie pro offline prohlížení fotografií jsou dnes součástí každého lepšího mobilního telefonu, netbooky nemohou být výjimkou;
  5. Mediální přehrávač (dnes Real Player, předtím Google dodával vlastní Google Video Player). Mediální přehrávač je důležitou součástí funkčnosti netbooku. Google prozatím sází na spolupráci s Adobe a její technologii Flash, věřím ale, že vyvíjí i vlastní řešení.
  6. Nástroj pro vyhledávání na desktopu a platforma pro miniaplikace, tzv. „gadgets“ (Google Desktop). Jednou ze základních funkcí operačního systému je samozřejmě správa souborů. Google Desktop nabízí nejen snadný přístup k lokálně uloženým souborům na desktopu, ale dokáže již dnes vyhledávání souborů integrovat i s vyhledáváním na webu. Pro Google nebude problém, aby Desktop trochu upravil. Pak bude moci zobrazovat jak soubory uživatele uložené lokálně, tak i jeho soubory uložené například v Google Apps. Tím získá funkčnost Chrome OS velmi důležité souborové funkce, které navíc dokáží nově propojit lokální úložiště daného uživatele s jeho daty na Internetu (jak dlouho se o něco takového snažil Microsoft)!

Google Desktop se tedy evidentně stane základem operačního systému Chrome a přinese do něj velmi intuitivní práci se soubory. Tím bude moci být s velkou pravděpodobností konečně nahrazeno překonané adresářové uspořádání; místo něj bude k dispozici dobře fungující plnotextové vyhledávání doplněné tagy – totéž, které se již osvědčilo například v mailu nebo v blogosféře. A gadgets jsou sice drobností, nicméně pro uživatele netbooků také důležitou – umožňují jim personalizovat a „ozvláštnit“ jejich zařízení (tato funkce je velmi vyžadovaná u dnešních mobilních telefonů, netbooky nebudou výjimkou).

Nové rozdělení světa

Na desktopu tedy zbyly pouze různé typy klientů, kteří uživatelům umožňují přistupovat k jejich datům, a k tomu souborový systém, který velmi jednoduše propojuje offline práci s online aplikacemiiv. Kromě toho jsou na desktopu uložena i záložní data umožňující omezenou offline práci.

Primární data i primární funkčnost jsou ovšem na síti. Primární data jsou uložena jako součást aplikací, které zároveň nahrazují funkčnost dnešních desktopových programů, a jsou přístupná pouze jejich prostřednictvím – přesně tak, jak to vyžaduje paradigma Software jako služba. To uživatelům dává možnost data snadno sdílet, automatizovat jejich zálohování a přistupovat k nim z nejrůznějších přístupových zařízení. Vývojářům to pak umožňuje vytvářet takové aplikace, které mohou kombinovat práci mnoha uživatelů zároveň (jako je Wikipedie, Youtube, sociální sítě, ale i sdílené firemní dokumenty a tabulky). Hlavní aplikační funkčnost se tedy přesunula na internet, je ale logicky podporována vybranou funkčností na desktopu, kterou Google nepodcenil.

Kompletní produkt: Apps+Pack+Chrome

Google se tedy rozhodl nezopakovat chybu IBM. Rovnou při svém vstupu na trh operačních systémů nabídne uživatelům kompletní produkt: webové aplikace Google Apps + desktopové aplikace Google Pack, a teprve nakonec i Google Chrome OS. Taková kombinace již dává smysl.

Závěrem

Google si neklade malé cíle. Jeho vizí je ovládnout celé příští paradigma práce s informacemi. Svoji pozici si proto chce zákonitě pojistit nejen na straně internetových aplikací, kde je jádro jeho podnikání, ale i na straně nejdůležitějších hardwarových klientů. S důležitou platformou mobilních zařízení již začal – tam míří jeho operační systém Google Android. Desktop je jen dalším logickým krokem ve strategii. V obou případech bude navíc Google sázet na maximálně otevřené platformy, kterými přizve ke spolupráci výrobce hardware i nezávislé vývojáře.

Z pohledu uživatele i vývojářů je tato nabídka určitě lákavá. Přestane být rozdíl mezi tím, zda provozujeme Chrome jako prohlížeč nebo Chrome jako operační systém. Přestane být rozdíl i v tom, zda prohlížeč běží na desktopu či mobilním telefonu. Tím vznikne jakýsi další HALvii. Vývojáři webových aplikací budou moci psát pro Chrome a zbavit se nekonečných řešení nekompatibilit browserů. Vývoj tak bude moci probíhat mnohonásobně rychleji než dosud. Spokojeni budou i hardwaroví výrobci – těm Google nabídne operační systém pro jejich výrobky. Stejně jako v případě Windows to bude systém, který umožní jejich netbookům i mobilním telefonům přístup k bohatství standardních aplikací, tentokrát ovšem na Internetu. A navíc bude zdarma.

Google tak zopakuje osvědčenou strategii Microsoftu: většina účastníků trhu bude závislá na jeho vlastním úspěchu.

Byly to Windows, které umožnily psát aplikace bez ohledu na hardware, na kterém běží. Vývojářům se tak otevřel obrovský trh kompatibilního hardware, uživatelům obrovský trh kompatibilního software. Tehdy vznikl svět IBM PC kompatibilních počítačů.

KL_NOMINACE

Bude tedy i Google tím, kdo otevře internetovým vývojářům svět kompatibilního hardware a výrobcům hardware svět kompatibilních internetových aplikací? Pokud ano, za jakou cenu?


Poznámky:
i – Soupeři IBM tak na sebe nedali dlouho čekat. Prvními byly firmy Columbia, Eagle Computer a Compaq Computer . Jednou z prvních skutečně úspěšných byla firma Compaq. Její úspěch dokonce donutil IBM k odklonu od svého původního standardu. IBM se pokusila “zabočit” a začala prodávat počítače PS/2 (název měl symbolizovat druhou generaci počítačů PC), které byly od původního standardu IBM PC mírně odlišné. Ty se ale setkaly na trhu pouze s vlažným přijetím, v důsledku čehož se IBM hned v dalších modelech tiše vrátila ke standardu.
ii – Dnešní výrobci se snaží tuto chybu neopakovat. Dobře to vidíme například na trhu herních konzolí. Před uvedením každé nové herní platformy si výrobce dává velký pozor na to, aby na zákazníky čekalo dostatečné množství herních titulů.
iii – Většina uživatelů jistě ocení, pokud svůj textový dokument či tabulku mohou sdílet a nabídnout k editaci libovolnému obchodnímu partnerovi, protože každý jejich partner používá stejné služby. Čím více uživatelů daná služba má, tím lepší je její interoperabilita.
iv – Tyto dva body jsou formulované v přesné analogii ke dvěma chybám IBM, které jsme zmínili výše.
v – Vzpomeňme například na boj ICQ s alternativními klienty – tentokrát by ale bojoval monopolní klient proti „nechtěným“ serverovým aplikacím.
vi – Ten navíc může Google časem použít jako svoji konkurenční výhodu proti aplikacím, které neprovozuje on sám – práce s Google aplikacemi může být například lépe integrována do souborového systému než práce s aplikacemi třetích stran, ale to předbíháme. Podobnou výhodu mohou Google přinést jeho Gears. Rozhodně ale ani jedno nyní nebude v aktuální strategii Google – v této chvíli Google naopak potřebuje vývojáře, takže dává smysl tato prostředí co nejvíce otevřít.
vii – Nebo spíše SAL – Software Abstraction Layer.

Anketa

Uspěje Google? Zvítězí a vytvoří nový běžně používaný standard?

52 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 10. 8. 2009 12:25

Školení SEO - jak na optimalizaci pro vyhledávače

  •  
    Analýza klíčových slov - jaká slova vybrat.
  • Metody linkbuildingu - jak získat zpětné odkazy.
  • Vyhodnocování SEO - nesledujte jen pozice.

Detailní informace o školení SEO »