Moderní telekomunikační a datové sítě blikají a přepínají v datových centrech a zároveň se díky virtualizaci, Kubernetes a podobně stále více oddělují od “zadrátování” do hardwaru, takže jde do jisté míry o standardní IT. Vidět je to třeba na novém standalone 5G jádru českého O2. Historické ústředny pomalu mizí z povrchu, se zemí byl například srovnán takzvaný Mordor, budova Českého Telecomu a později Telefóniky a O2/CETINu. Těsně předtím jsme stihli nafotit dvě galerie.
Pro zájemce telekomunikační historie je zde také už před několika měsíci vydaná kniha ATÚ: Automatické telefonní ústředny: Společnost, technologie, architektura. Ta vznikla za podpory Fakulty architektury ČVUT a ministerstva kultury, a to jako součást projektu o průmyslové architektuře druhé poloviny dvacátého století.
Publikace “přináší přehled technologického, typologického a architektonického vývoje automatických telefonních ústředen v Československu, věnuje se též společenským a politickým souvislostem jejich vzniku a jejich autorům. Tyto expertně navrhované stavby v sobě ukrývaly objemná elektromechanická zařízení a zároveň vyjadřovaly technický pokrok a společenský význam veřejné telekomunikační sítě. Analogové systémy však byly záhy nahrazeny digitálními, nevyžadujícími již velké prostory ani lidskou obsluhu. Jejich budovy tak ztratily svůj smysl, mizí v rukou nových vlastníků a představují tak dnes jednu z nejohroženějších skupin průmyslového dědictví.”
Kromě textů od několika autorů jsou součástí povedené fotografie. Dnešní datacentra ve srovnání s někdejšími architektonicky mnohdy působivě vyvedenými ústřednami často působí jako obyčejné a účelné šedé krabice.
