Do konce ledna, tedy do dnešního dne, mají probíhat jednání mezi Českým Telecomem a alternativními operátory a ISP o velkoobchodní nabídce ADSL. Poté, podle oznámeného scénáře, by Český Telecom měl uzavřít sběr připomínek a připravit definitivní podobu své nabídky. Pravděpodobně tedy do dnešního dne probíhala intenzivní jednání operátorů s Českým Telecomem – a to zřejmě i přesto, že operátoři veřejně deklarovali svou nespokojenost se stávající podobou velkoobchodní nabídky a odmítli ji. Otázkou ovšem je, jak tato jednání probíhala a jak velké změny přinesla – nakolik byl ochoten ustoupit Český Telecom a nakolik slevili ze svých požadavků a představ jeho konkurenti. To poznáme zřejmě až tehdy, kdy bude známa definitivní podoba velkoobchodní nabídky.
Do průběhu jednání přitom svým způsobem zasáhnul i ministr informatiky Vladimír Mlynář. V jakém smyslu, o tom informuje stručná tisková zpráva na webu jeho úřadu – dovoluji si ocitovat v plném znění:
"Ministr informatiky jednal o zprovoznění ADSL
Ministr informatiky Vladimír Mlynář se ve středu 29. 1. 2003 sešel – po zasedání nového představenstva Českého Telecomu – s předsedou představenstva Ondřejem Felixem. Tématem schůzky byla jednání o zahájení komerčního provozu ADSL a postup jednání Českého Telecomu s alternativními operátory. Ministr Mlynář konstatoval mimořádný zájem vlády na urychleném zprovoznění ADSL pro občany a požádal předsedu představenstva, aby příslušná jednání byla ukončena do poloviny února. ‚Další komplikace a odklady ve věci ADSL už nejsou možné. Pokud do měsíce nedojde k dohodě, využiji všech možností, které mi dává zákon,‘ řekl po jednání Vladimír Mlynář.
Jak tento krok hodnotit? Jsou asi možné dva protichůdné pohledy. Jeden může být takový, že vláda by neměla bezprostředně zasahovat do jednání mezi komerčními subjekty a diktovat jim konkrétní řešení, podmínky, dávat politická zadání atd. I kdyby se jednalo o věci, které spadají pod regulaci nebo o řešení sporů atd., pak je k tomu příslušný regulátor a ne ministerstvo informatiky. Druhý pohled může být ten, že vláda nese odpovědnost, a tak je na místě, aby měla určité záměry, deklarovala je a také je aktivně prosazovala. V dlouhodobějším časovém horizontu jde především o „tvorbu mantinelů“ (přípravu kvalitní legislativy), ale co v kratším časovém horizontu? Měla by tady sedět s rukama v klíně a sklízet kritiku za neplnění svých závazků (třeba těch, které vyplývají z eEurope+ a velely nám výrazně zlevnit přístup k Internetu)? Nejspíše ne, ale jak konkrétně se chovat v konkrétních kauzách, kde a na co, resp. kterým směrem „tlačit“? Ono to celé rozhodně není jednoduché…
Za kolik bude ADSL pro koncové zákazníky?
Jen pro dokreslení složitosti situace si dovolím malé zamyšlení nad tím, jaké by asi mohly být koncové ceny ADSL služeb, pokud by současný návrh velkoobchodní nabídky zůstal beze změny. Ze strany Českého Telecomu jsem zaznamenal předběžný odhad v řádu 1.450 až 1.500 korun měsíčně (za nejpomalejší připojení 192/64 kbit/s, s overbookingem 1:50). Právě tolik by prý mělo (z pohledu Českéhé Telecomu) pokrýt náklady na poskytované služby i na straně providera. Z toho si troufnu tipnout, že Český Telecom a jeho Internet OnLine by mohli nabídnout koncovou cenu někde v tomto řádu.
Naproti tomu operátoři signalizují, že pokud by oni měli pokrýt své náklady a generovat alespoň nějaký minimální zisk, musela by se při stávající podobě velkoobchodní nabídky koncová cena (za stejné připojení) pohybovat někde kolem 1.700 až 1.800 korun měsíčně.
Poměrně velký rozdíl v odhadech koncových cen vysvětlují alternativní operátoři pozicí Internetu OnLine jako součásti Českého Telecomu. I když Český Telecom všude deklaruje, že i jeho Internet OnLine bude mít stejné ceny svých vstupů jako ostatní operátoři, přeci jen může mít jiné postavení a z něj plynoucí podmínky. Například: bude po něm Český Telecom vůbec požadovat nějakou celkovou ziskovost, nebo se spokojí s tím, že své zisky bude generovat na samotných ADSL službách (a ne na internetových službách)? A co takové společné získávání zákazníků? Ještě předevčírem, při vyhlašování loňských výsledků v segmentu velkých firemních klientů, se Český Telecom chlubil tím, jak všechny jeho služby (včetně služeb Imaginetu a Internet OnLine) jsou zákazníkům nabízeny společně, z jednoho místa. V případě ADSL služeb to bude komplikovanější ještě o to, že když operátor „uloví“ nějakého zákazníka, stejně k němu domů přijde Český Telecom, aby mu zde nainstaloval a zprovoznil svůj modem. Při té příležitosti mu jistě může začít nabízet své vlastní služby, jako alternativu ke službám své konkurence.
A co třeba společné fakturace a další synergie? To všechno jsou faktory, které se mohou významně projevit v cenových kalkulacích, vedoucích ke stanovení koncové ceny.
Řešením problémů tohoto typu by mohlo být institucionální oddělení Internet OnLine od Českého Telecomu, ale to je zřejmě nereálné. Na co ale potom „tlačit“? Na to, aby na trhu byla co nejdříve alespoň nějaká nabídka ADSL služeb, bez ohledu na to, co to udělá s rozvojem konkurence a vývojem trhu? Nebo by bylo rozumné snažit se o vyrovnanější šance pro všechny poskytovatele, za cenu nebezpečí dalších zdržení? Nebo by snad mělo smysl předepsat jednotnou koncovou cenu, skrze regulaci?
Jak jsem rád, že nejsem politikem…
