V rozmezí jednoho týdne představily dvě největší české televize novou podobu zpravodajských studií. Nova se pochlubila multifunkčním studiem Televizních novin se zakřivenou plazmovou stěnou v pozadí a možností ovládat grafické prvky v předpovědi počasí pomocí gest moderátora, Česká televize ukázala upravené studio Událostí s další velkou plazmou pro doplňující informace, grafy a další údaje. Moderátorský stůl Televizních novin se může otáčet o 270 stupňů a má integrovanou projekční plochu, nové studio Událostí má umožnit využívání tabletů.
Role moderátora zpráv, který byl ještě donedávna „čtečem zpráv“ ze čtecího zařízení, se mění na jakéhosi „pilota“, jenž musí během relace zvládat mnohem víc dovedností než pouhé zaujetí diváků a bezchybný přednes zpráv. Základem je umění práce s interaktivní plazmovou obrazovkou, u České televize i chození po předem vytyčené trase ve studiu a šermování deskami s logem relace. Plazma je vůbec nejvtipnější: má prý televizní zprávy obohatit a doplnit o nové informace. Ve skutečnosti ale většinou zdržuje a zprávy prodlužuje.
Vezměme si Události ČT: pořad, který před zásadní změnou v dubnu 2012 trval půl hodiny, se poslední dva roky potýká s příliš dlohou stopáží, kterou nemá čím zaplnit. Zprávy se natahují, objevují se vycpávky v podobě spotřebitelských témat, které nemají s hlavními událostmi dne nic společného. Dal by se tedy podepsat názor jednoho dnes již bývalého editora zpravodajství ČT, že kvalitnější a přehlednější bývají jakékoli odpolední zprávy na ČT 24 s čtvrthodinovou stopáží. Úplně stejný problém ale pálí i Novu: po prodloužení Televizních novin na víc než půlhodinu natahuje témata, dramatizuje, zkrátka si hraje s realitou.
Výsledkem všech těchto změn jsou sáhodlouhé zpravodajské relace, v nichž se člověk prakticky nic nového nedozví, ale snaží se ho udržet u sledování konkrétní televize co nejdéle. „Rozborem“ témat u velkoplošným plazem se hlavní zprávy začínají podobat spíš relacím typu Události, komentáře a publicističtější pořady pak logicky ztrácí svoji pozici u diváků. Forma u hlavních zpráv jasně vítězí nad obsahem, ať už jde o líbivou grafiku nebo hezoučké tváře moderátorů a moderátorek (kam zmizela dřívější teze, že čím starší a zkušenejší moderátor, tím důvěryhodnější u diváků?).
Člověk si ale musí položit otázku, zda to jde dělat jinak. Jak stavět hlavní zpravodajskou relaci v době, kdy hlavní události dne většina lidí už dávno zná z internetu a dokonce mnohem víc do hloubky, než jim může zprostředkovat reportáž o stopáži do dvou minut? Rezignovat na přehled hlavních událostí a věnovat se spíš infotainmentu a spotřebitelským tématům? Nebo rozebírat stokrát přemleté informace? Zkoušet k těmto informacím získat nová, unikátní vyjádření? A pokud ano, stačí je předtočit, nebo respondenti musí vstupovat do vysílání živě, byť takový živý vstup nedává smysl?
Televize to rozhodně nemají jednoduché. Udržet si diváky hlavních zpráv bude čím dál těžší, s tím jakékoli nové studio, byť by bylo třeba s vodotryskem, nepomůže. Zvlášť ve chvíli, kdy zprávy už vlastně přestávají být zprávami a dostávají se do pozice magazínu. Nikoli nutně jasného a spolehlivého.
