Banky hrají karty

Podle jednoduchého průzkumu, který mezi svými uživateli provedl server Banky.cz, si pravděpodobně téměř pětina lidí plete pojem kreditní a debetní karty. Jakou máte vy?

Abychom se tím vším prokousali, zkusme krátké, velmi krátké definice:

Platební karta – plastiková karta s magnetickým proužkem (případně s reliéfním písmem a čipem) určená pro bezhotovostní platby a výběry z bankomatů. V České republice jsou rozšířené stejně jako mobilní telefony, oproti Spojeným státům, kde na hlavu připadá více než 10 karet, je jich však stále málo.

Karetní společnost – společnost udržující celosvětovou síť pro vypořádání plateb, kterou si založily banky. U nás můžeme mluvit o Europay (EuroCard/Mas­terCard) a VISA, občas o American Express.

Debetní karta – platby touto kartou se provádějí okamžitě (jednou denně), maximálně do výše zůstatku na účtu. V České republice představují přibližně 95 % všech platebních karet.

Kreditní karta – platby probíhají na úvěr, který zákazník splácí většinou jednou za měsíc. Kreditní karta není vázána na účet.

Tyto pojmy jsou poměrně jasné, zapleťme do něj ještě několik jmen:

Maestro a VISA Electron – většinou (ne nutně) debetní karty, které nelze použít na Internetu.

Eurocard/MasterCard a VISA (např. Classic) – většinou debetní karty embosované, výjimečně kreditní, které můžete použít prostředníctvím Internetu. K jejich vydání potřebujete dostatečnou kredibilitu (např. zůstatek na účtu 70 tisíc apod.).

Když už jsme se začali zamotávat v pojmech, zkusme to trochu rozmotat: nejvýhodnější z těchto karet je kreditní – můžete s ní celý měsíc bez váhání utrácet, teprve k 31. dostanete výpis, který musíte zaplatit do 3 týdnů. Pokud zjistíte, že došlo ke zneužití vaší karty (např. nákupem v internetovém obchodě na dalekém Západě), můžete tuto platbu reklamovat.

Debetní karta je výhodnější především technologicky – platby probíhají okamžitě. Jsou však náročnější finančně pro téměř všechny strany: obchodníci musí mít pro většinu karet on-line terminály, zákazníci stále peníze na účtu. Výhodné jsou však pro banky, které mají peníze pod kontrolou na účtech a proto můžou takovou kartu vydávat kdekomu (a vydělávat s volnými penězi).

V případě u nás nejrozšířnějších karet Maestro a VISA Electron můžeme mluvit jen o bankomatových kartách – v České republice stále milujeme „peníze na dřevo“, vybíráme dvacetinásobně více hotovosti než platíme s kartami v terminálech v obchodech. Přestože se tento trend začal obracet, po vánočních zkušenostech se spadlými systémy zůstane pravděpodobně zachován. Popíráme tím však naprosto smysl těchto karet – nemít u sebe bankovky a být více chráněni před finanční újmou.

tabulka 1 – Údaje za září 2000:

Když si dobře uvědomíme současný stav, naprosto v něm chybí nejlepší služby s kartami. Proč je u nás tak málo kreditních karet, když jsou pro zákazníky nejvýhodnější (a jak potvrzují poslední léta, už se nebojíme žít na úvěr)?

Pokud budeme hledat chvíli odpověď, budeme se stále více stáčet k českým bankám. Téměř celá devadesátá léta totiž byl pro ně „drobný střadatel“ zbytečnou zátěží, proč mu nabízet víc? Velmi dlouho jim trvalo pochopit, že úvěry firmám jsou mnohem rizikovější než dát úvěr fyzické osobě. (V polovině loňského roku dosahovaly nesplacené úvěry 300 miliard korun, tzn. čtvrtina úvěrů nebyla splácená! Fyzické osoby se však na tomto čísle podílely výrazně méně než firmy.)

V současné době to však vypadá na lepší časy. V České republice se dostávají do provozu tzv. úvěrové registry, které „měří“ platební morálku drobných klientů. Kdykoliv půjdete žádat o leasing nebo i kartu, budou mít úředníci přístup k informacím o vaší kredibilitě – jak jste spláceli úvěry u různých společností. Hlasy proti střádání osobních údajů můžete utišit, neboť na rozdíl od zvyklostí v západní Evropě budou mít naše banky velmi omezený přístup k podrobným informacím. Tyto údaje budou na začátku poskytovat především dvě společnosti – bankovní Czech Credit Bureau a „leasingová“ Profira. Z jejich databází s historií čtyři nebo tři roky půjdou vyčíst pouze údaje o platební morálce, ne o majetku dlužníků – o prodlení splátek delších než 30 dnů nebo úplném nesplácení. Český zákon je na tyto věci až nepřiměřeně tvrdý, ve Spojených státech se může bankovní úředník podívat na vaše zaměstnání, současný stav účtu, kompletní historii úvěrů apod. S těmito informacemi se mu rozhoduje mnohem lépe.

Co nám mohou tyto úvěrové registry přinést? Všichni očekávají především mnoho nových služeb (například zmiňované kreditní karty s nižším ručením), ale také zlevnění úvěrů a leasingu. Pokud se budou úvěrové společnosti držet dat o zákaznících, budou moci snížit „příplatky za riziko“ z nesplácených úvěrů o několik procent.

Větší ochranu platebních karet může také přinést nový zákon, upravující ručení majitele karty v případě jejího zneužití. Dosud totiž český klient nese veškerá rizika po 24 hodin od nahlášení ztráty na svých bedrech. Po vzoru Spojených států, kde klient ručí maximálně 50 dolary za jakékoliv zneužití, a Evropské unie bychom se však měli dočkat podobné úpravy – první návrh však Parlament zavrhnul.

Jak to vše dopadne, ví snad jen české banky…