Hlavní navigace

Blockchain-neblockchain a kryptoměna-nekryptoměna, to je Zuckerbergova Libra

Karel Wolf

Když na podzim roku 2017 zakladatel Facebooku oznámil, že se začíná zajímat o kryptoměny, málokoho napadlo, že výsledkem bude dokonalý digitální platební kočkopes, ani měna, ani kryptoměna.

Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Po prvotní velké skepsi před samotným představením projektu z jedné strany a napjatém očekávání z druhé vyšla Libra z prvních zmínek v médiích skoro přesvědčivě. „Kryptoměna“ zaměřená skutečně na platby (rychlé a levné), podporovaná jednou z největších technologických společností na světě bude k dispozici v aplikacích, které používáme každý den (Messenger, WhatsApp, Spotify, Lyft, Uber), slibuje soukromí a bezpečnost a chce být stabilnější než jiné kryptoměny, má dokonce vlastní blockchain (nebo nemá?). Aby bylo možné s měnou pracovat, není z pohledu uživatele třeba nakupovat na burze a vystavovat se riziku vysoké volatility kurzovému spreadu, vše funguje jednoduše a přímo v aplikaci. Facebook dokonce zdánlivě rozptýlil obavy z přílišné centralizace systému a kontroly nad tokenem. Pak se ale začaly objevovat první znepokojivé otázky a přiznejme si, čerstvě zveřejněný whitepaper plný podivných frází a občas si i odporující, partneři projektu, a dokonce ani Mark Zuckerberg na ně nedokázali dát zrovna uspokojivou odpověď.

Proč vůbec Facebook na svůj hlavní veřejně deklarovaný záměr – zapojit do finančního systému lidi bez bankovního účtu (číslo každým rokem klesá, přesto je jich 1,7 miliardy), tedy provozovat alternativní hotovost a obdobu kreditních karet a bankovních transferů, potřebuje vlastní kryptoměnu? M-Pesa něco podobného (byť v menším měřítku) dělá léta bez kryptoměny a nutno říci, že mnohem efektivněji, než by na tom byla s ní, stejně je na tom třeba WeChat s WeChat Payment, o kterém Charlie Munger loni prohlásil, že může jednou seriozně ohrozit Visu, Mastercard a American Express.

Může vůbec Facebook, potažmo jím iniciovaná nezisková organizace Libra Association, z principu garantovat elementární vlastnosti, které se od kryptoměn očekávají, tedy rezistenci proti vyloučení z transakčního procesu či odolnost proti manipulaci transakcí, cenzuře a zabavení? Co se stane v případě hacknutí, bude úschova Libry probíhat pouze kustodiálně? Jaká k Libra tokenu vlastně držím práva a co mi zaručují? Znamená vlastnictví privátních klíčů skutečné vlastnictví tokenu jako u klasických kryptoměn (necenzurovatelné, nezabavitelné), nebo jde spíše o dluh vůči mé osobě, jako v případě peněz v bance? Jak přesně a do jaké míry je zaručena ochrana uživatelských finančních/transakčních dat? Pak jsou tady třešničky typu: Je Libra Blockchain vůbec blockchainem? A proč se vůbec píše s velkým „B“? Proč vlastně Facebook, i když je hlavní (mediálně zatím prakticky jedinou) tváří Libry a s ním projekt zatím stojí i padá, je na stránkách projektu vedený jen jako jeden z partnerů? Proč musela firma vytvořit v souvislosti s projektem dceřinou společnost? Co se stane v případě krize, bude asociace schopná a ochotná vyměnit v zátěžové situaci Libru zpět například na dolary, nebo jinou bezpečnou fiat menu v kurzu 1:1 (Libra je krytá košíkem měn a dalích aktiv, řada z nich v krizi může vůči dolaru ztratit hodnotu)? A co na to říkají regulátoři?

Jisté je zatím jedno, podivný whitepaper (zcela v duchu nejhorší ICO tradice, včetně nicneříkající doprovodné grafiky) přináší hlavně další otázky, ale téměř žádné odpovědi. Celé to působí hlavně jako snaha něco zamaskovat. Ale co a před kým?

Pravděpodobný strach z regulace

Že se podaří oblafnout kryptoměnovou komunitu, která má navzdory značně tunelovému vidění vypěstovaný poměrně dobrý kritický úsudek a čich na hoštaplery, nemohl Mark Zuckerberg příliš počítat, celá maškaráda tak musí cílit na někoho jiného. Dalšími logickými kandidáty tak zůstávají běžní lidé a regulátoři. Osobně bych si vsadil hlavně na to druhé. Z dosavadní zkušenosti totiž víme, že regulátoři mají k blockchainovým technologiím a kryptoměnám poměrně shovívavý přístup (jsou stále spíše pasivní pozorovatelé), výjimku začínají tvořit jen styčné plochy s tradičním finančním systémem.

Facebook se pokouší stát vydavatelem elektronických peněz a ukousnout si pořádný kus z koláče globálních plateb. Obojí za běžných okolností představuje do extrému zregulované prostředí, které je pro instituci typu Facebook naprosto nedostupné. Na trh vstupuje s velmi velkou pravděpodobností bez patčičných licencí, s trochou (co na tom, že vyprázdněné) kryptoměnovo-blockchainové rétoriky by to ale mohlo fungovat.

A co víc, pokud to skutečně vyjde, Facebook disponuje dostatečnou kritickou masou uživatelů, aby se na tomto trhu mohl stát dominantním hráčem. Ostatně není pravděpodobně náhoda, že v Libra Association nenalezneme kupříkladu jedinou banku. Deset milionů dolarů vstupného za členství v exkluzivním klubu přitom rozhodně není částka, kterou by si banky nemohly dovolit zaplatit.

Vzhledem k tomu, že Libra není denominována v jedné domácí měně, ale odráží celý měnový koš + málo rizikové dluhopisy, je to vlastně nepřiznané spekulativní aktivum a to by regulátory mohlo hodně zajímat. 

Blockchain, který (dle vlastního whitepaperu) vlastně ani není blockchainem

Blockchain je u digitálního tokenu typu Libra, který nefunguje jako přirozená incentiva zajišťující blockchainu větší bezpečnost, prakticky zbytečný luxus. Když už se s ním ale Libra chlubí, tak se na něj podívejme trochu víc z zblízka. Libra Blockchain (LB) je podivná záležitost, na jednu stranu si někdo dal asi hodně práce s tím, aby jeho mimikry byly téměř dokonalé a aby působil možná jako trochu nadbytečný (token by mohl fungovat stejně dobře i bez něj), ale přeci jenom blockchain, dokonce s relativně funkčním konsensus mechanismem.

„Navrhli jsme Libra Blockchain s cílem umožnit jednoduchou globální měnu a finanční infrastrukturu, která bude přístupná miliardám lidí. Každý blok v blockchainu se skládá ze souboru transakcí, na které účastníci odsouhlasí prostřednictvím konsensus protokolu. Jádrem blockchainu je konsensus mechanismus nazvaný LibraBFT, podle kterého jsou transakce řazeny a finalizovány,“ můžeme se například dočíst.

Samotný LibraBFT a jeho omezení teď ponechme stranou, zajímavější totiž je, že na jiném místě v témže textu se pak můžeme dočíst něco, co předchozí řádky staví úplně na hlavu a zpochybňuje Libra Blockchain coby blockchain v libovolném významu tohoto slova (navzdory jeho dnes poměrně širokému obsahu): „Na rozdíl od předchozích blockchainů, které chápou blockchain jako řetězec bloků transakcí, je Libra Blockchain jednolitou datovou strukturou, která zaznamenává historii transakcí a stavů v čase. Tato implementace zjednodušuje práci aplikací, které přistupují k blockchainu, což jim umožňuje číst jakákoliv data z jakéhokoli okamžiku a ověřovat integritu těchto dat pomocí jednotného rámce.“ To jako vážně?

I když ponecháme stranou otázku struktury a zda je LB blockchainem, nebo spíš transakčním blobem, a fakt, že LB představuje privátní DLT technologii centrálně kontrolovanou předvybranými validátory, stále nás administrátoři LB ještě dokáží svým velmi originálním přístupem k tématu překvapit. Přicházejí totiž s ideou archivace (rozuměj odmazání) starších dat za účelem úspory místa v LB. Absolutní nezměnitelnost záznamů je sice ideál, ke kterému se většina blockchainů snaží zatím jen přibližovat (i když Bitcoinu se to nadprůměrně daří), chlubit se ovšem u vlastního blockchainu možností mazání záznamů je absurdita , za terou by se nemuseli stydět ani Monty Pythoni. Jakým způsobem pak může být zaručena jakákoli integrita? Je to přiznání, že máme opravdu co dělat s pouhou databází?

K samotnému tokenu se pak asi nemá ani příliš cenu vyjadřovat, za zmínku stojí snad jediná věc. Libra je od začátku propagována jako tzv. stablecoin. Tedy měna s víceméně fixní hodnotou, v daném případě navázanou na celý koš národních měn a dalších aktiv (hlavně státních dluhopisů). Hodnota jednotlivých složek tohoto koše ale bude mít přesto tendenci fluktuovat, což přináší docela zajímavé problémy, na které ve whitepaperu nenacházíme uspokojující odpověď.

Jak se budou správci Libry s těmito výkyvy vypořádávat (zejména v období nějaké té „černé labutě“), bude Libra za všech okolností vyměnitelná v původní hodnotě (1:1) za uznávanou mezinárodní rezervní menu – dolar? Z whitepaperu už víme, že ne. Nebo naopak, pokud bude Libra působit jako „tvrdší“ měna než třeba měny některých národních ekonomik třetího světa, může naopak při dostatečně silné adopci destabilizovat místní měnu a tím zhoršit zátěž těch, kterým slibuje pomoci. To samé platí v opačném směru pro nákup státních dluhopisů, pokud budou muset správci Libry pro velký úspěch dluhopisy ve velkém dokupovat, mohou jejich často již tak mizernou výnosovou křivku rychle a na dlouho poslat do záporných hodnot. Jak s tím administrátoři hodlají pracovat? Zajímá je to vůbec?

Libra je pořád Facebook, ale pst!

Když už na začátku byla řeč o maskování před regulátory, zajímavý je i případ dceřiné společnosti Calibra, která má za účel vytvořit pro digitální token Libra proprietární peněženku s názvem calibra, která umožní token nakupovat, uchovávat a používat. Calibra podle všeho představuje jedinou část celé organizace, která usiluje o získání nějaké finanční licence, a to jen a pouze licence na převod peněz.

Facebook sice říká, že Calibra byla vytvořena proto, aby finanční a účetní informace zůstaly oddělené, že aplikace Calibry budou udržovat transakce privátní a že osobní finanční údaje uživatelů nebudou zneužitelné pro cross-selling, ovšem s dovětkem „pokud jim to uživatelé sami nepovolí“. Facebook má ale za sebou poměrně dlouhou historii používání úskoků k udělení souhlasu a lze tak předpokládat, že tomu tak bude i v případě Calibry.

Facebook také slibuje, že data Calibry nebudou poskytnuta Facebooku pro reklamní účely, neříká ovšem už, že data z Facebooku nebudou poskytnuta Calibře. Odtud je už jen krůček k tomu, aby menší úpravou podmínek nebo výměnou za nějakou drobnou protihodnotu Facebook dosáhl u Calibry toho, že uživatel nevědomky povolí Facebooku dostávat data o jeho finančních transakcích. Libra a Calibra jsou nakonec produkty Facebooku i když se snaží vzbudit dojem nezávislsoti.

Transakce jsou sice, podobně jako třeba u Bitcoinu, pseudonymní a členové asociace by neměli mít k datům uživatelů přímý přístup, pokud se nevhodným způsobem používání sami neprozradí, jinak je tomu ovšem v případě Facebooku, neboť téměř všichni uživatelé Libry budou zároveň využívat některou z jeho služeb (Facebook, Messenger, WhatsApp…) a spárovat si odtud transakce z peněženek Calibry s jednotlivými uživatelskými účty není zas takový problém. Libra samotná navíc Facebooku přináší jen omezený užitek, transakční data jsou ale pro firmu tohoto typu hotový poklad.

Wt100_Právo

V této souvislosti je zajímavá i snaha zamaskovat dominantní roli Facebooku v projektu. Když navštívíte stránku Libra.org a budete hledat Facebook, naleznete jej pouze ve výčtu zakládajících členů a na hromadném vizuálu partnerů Libra Association. Facebook se zkrátka snaží svoji účast na projektu navenek co nejvíc zamaskovat a Calibra je zjevně prostředek, jak si přitom zajistit a udržet v asociaci rozhodující vliv. Na rétoriku o tom, že o Libře a jejím vývoji rozhoduje Libra Association, jejíž členové mají stejná hlasovací práva, můžete v klidu zapomenout. Zajímavá otázka v tomto kontextu ostatně zní, zda má Facebook jen jedno hlasovací právo jako všichni ostatní, nebo dvě (za každou společnost zvlášť).

Zatím to vypadá, že Libra kombinuje hlavně to horší z obou světů – závislost na dobré vůli nějakého prostředníka a dohled a nesvobodu světa tradičních financí na jedné straně a zároveň zvýšenou expozici riziku a absenci jakýchkoli garancí podobně jako v liberálně-anarchistickém světě kryptoměn, do spuštění je ale ještě dost času, třeba nás do té doby Libra ještě překvapí. Může ale vůbec překvapit pozitivně?