Jak již to bývá, vše začalo poměrně nenápadně – v rámci revize Směrnice o elektronickém obchodu, kdy v lednu 2012 uveřejnila Evropská komise (EK) pracovní dokument s názvem On-line služby, včetně e-commerce, na jednotném trhu (PDF). V úvodních ustanoveních se můžeme dočíst, že cílem dokumentu má být (mj. v souvislosti se strategií Digitální agenda pro Evropu) urychlit vybudování tzv. Jednotného digitálního trhu, pod kterým si EK představuje např. sjednocení tarifů za vnitrostátní a mezinárodní volání či vzájemné propojení služeb eGovernmentu.
Zatímco regulace vedoucí k levnějšímu volání z dovolené může být příjemná, řádky (konkrétně kapitola 4.3.3) o doménových jménech již mnoho dobrého neslibují. Ve dvou odstavcích EK uvádí, že obdržela stížnosti od frustrovaných firem, které si nemohly registrovat některou z národních domén, protože nemají na území daného členského státu své sídlo. EK se nebála tuto záležitost označit za významnou součást vnitřního trhu včetně budování důvěry spotřebitele a na následujících řádcích nezapomněla zdůraznit, že oblast doménových jmen není na evropské úrovni regulována a EK bude (v zájmu ochrany spotřebitele a jednotného trhu) tuto oblast sledovat a zváží její zařazení do připravované revize Směrnice o elektronickém obchodu, konkrétně do ustanovení zaměřených na služby informační společnosti.
O tom, že regulace nemusí být vedena jen v zájmu „spravedlivějších tržních podmínek“, ale i v zájmu bezpečnosti se můžeme přesvědčit v jedné z předchozích kapitol (3.4.3), kde se hovoří o pravidlech doménových jmen, avšak v souvislosti s bojem proti nelegálnímu obsahu. Jako příklad EK uvádí zrušení doménového jména fpo.at, které bylo shodné s názvem politické strany používající doménu fpoe.at (pozn. v německy mluvících zemích je běžný přepis tzv. přehlásek ä, ö, ü rovněž do doménového jména), avšak obsahovalo i odkazy na rasistický obsah, který mohl poškodit reputaci strany. Vyzdvihovat případ politické strany pak může vytvořit nebezpečný precedens, v rámci kterého budou chtít politici na internet získat čím dál tím větší vliv.
Odstraňování nelegálního obsahu
Další „výkop“ směřující k regulaci pak učinila EK několik týdnů před zahájením evropského šampionátu ve fotbale, kdy představila veřejnou konzultaci k proceduře odstranění obsahu po upozornění. V rámci této veřejné konzultace se pak EK ptá laické i odborné veřejnosti na její názor na postup při odstraňování nelegálního on-line obsahu, kdy není vyloučeno, že EK uvažuje o harmonizaci procedury, kterou směrnice o e-commerce předpokládá, a o zpřísnění současného principu, podle něhož poskytovatelé služeb informační společnosti na internetu primárně neodpovídají za ukládaný obsah.
V rámci definice „hostingu“ se pak EK odvolává na definici Evropského soudního dvora (ESD), který pod hosting řadí rovněž vyhledávání na základě klíčových slov (tzv. referencing services). Předmětná veřejná konzultace by měla zajímat i webhostery či provozovatelé e-shopů, neboť se odvolává na rok starý případ L’Oréal versus eBay, ve kterém ESD absolutní princip odpovědnosti ISP poprvé prolomil, když konstatoval, že vnitrostátní soudy musejí mít možnost nařídit těmto společnostem přijetí opatření, jejichž cílem je nejen ukončení porušování práv duševního vlastnictví, ale také předcházení dalšímu porušování tohoto druhu. Od tohoto kroku je pak již jen malý krůček k DNS a vztažení regulace (a předcházení porušování práva) rovněž na správce národních domén.
V návaznosti na zmíněnou veřejnou konzultaci, která předznamenává rovněž revizi Směrnice o elektronickém obchodu, se pak na začátku července uskutečnilo v Bruselu setkání pracovní skupiny pro elektronický obchod, v rámci kterého byl zařazen rovněž bod „Kritéria získání doménových jmen na jednotném trhu“. Během zasedání EK položila členským státům otázky týkající se nejen jejich národní praxe, ale i toho, zda spatřují v současném systému nějaké nedostatky. Problematiku volného trhu v oblasti domén pak EK vedle vlastníků rozšířila i na registrátory. CZ.NIC v tomto bodě plně podporuje pozici ČR definovanou Ministerstvem průmyslu a obchodu, podle níž by podmínky přidělování doménových jmen neměly být předmětem regulace na úrovni Evropské unie.
Jedním z hlavních důvodů, proč bychom případnou regulaci měli pečlivě zvážit, je vedle zmíněného Reaganova hesla systém vlastní správy internetu, jejíž pravidla jsou historicky určována především komunitou, nikoliv politiky. Na mezinárodní scéně hraje při určování těchto pravidel významnou roli ICANN, u národních domén pak jednotlivé národní registry. Pro firmy, které chtějí působit v rámci Evropské unie, se pak nabízí vhodná alternativa v podobě domény .eu, která zaznamenala již více než 3,6 mil. registrací.
Při posuzování návrhu EK si je pak třeba uvědomit, že případná regulace by mohla snadno dopadnout rovněž na soukromé osoby, které se rozhodly registrovat vlastní generickou TLD (např. .unicorn). A nakonec zmíním nedávno uzavřené memorandum mezi CZ.NIC a Ministerstvem průmyslu a obchodu, které potvrdilo, že internetovou infrastrukturu lze v souladu s tzv. principem subsidiarity rozvíjet i bez bruselských prostředníků a regulí.
