Hlavní navigace

Brusel zveřejnil kompletní rozhodnutí o DVB-T2 v Česku. Satelitářům udělalo radost

23. 4. 2020
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Christian Dubovan, Unsplash
Evropská komise skoro po čtvrt roce zveřejnila úplné vysvětlení, jak rozhodla o kompenzacích pro české operátory zemského televizního vysílání kvůli ukončení DVB-T. A je to zajímavé čtení.

Na webu Evropské komise se minulý týden konečně objevilo úplné znění jejího rozhodnutí z 23. ledna 2020, které se týká státních kompenzací za náklady operátorů zemského televizního vysílání vzniklé v souvislosti s uvolněním pásma 700 MHz pro bezdrátové datové služby. 

Česká oficiální místa dlouhodobě prezentují zavádění technologie DVB-T2/HEVC v této technologické platformě jako integrální součást uvolnění pásma 700 MHz, a tedy jako krok nadiktovaný zvnějšku, který má být dotčeným operátorům štědře kompenzován státem. Tento článek je pokračováním série rozborů rozhodnutí Evropské komise, které analyzujeme zejména s ohledem na tvrzení, že výdaje na DVB-T2 jsou součástí tohoto regulatorního opatření a mají být příslušným subjektům kompenzovány.

Jak šel čas

Tradičně připomeňme hlavní kroky, které lednovému rozhodnutí předcházely. České orgány zahájily proces schvalování svých záměrů už 2. prosince 2016, a to předběžným oznámením (tzv. pre-notifikací) několika forem opatření veřejné podpory. 

Tato opatření zahrnovala proplácení nákladů dotčených držitelů frekvenčních přídělů, jakož i bezplatné prodlužování těchto frekvenčních přídělů do konce roku 2030. K tomu mělo být nádavkem i bezplatné poskytnutí přídělů ke dvěma novým (rozvojovým) terestrickým multiplexům. 

K dalšímu posunu došlo až zhruba po třech letech, když 22. listopadu 2019 Česká republika podala formální žádost o schválení záměrů. Takto dlouhé období pre-notifikace je v kontextu předchozích rozhodnutí Evropské komise o kompenzacích za uvolnění pásma 700 MHz až extrémní. Nicméně se sluší dodat, že si v průběhu tohoto období Brusel od České republiky vyžádal v několika kolech dodatečné informace a vysvětlení. 

Souběžně Evropská komise dostávala také oponentní názory a informace od České asociace satelitních operátorů (ČASO) v rámci její stížnosti ze září 2016. V této stížnosti napadala veškerou veřejnou podporu nad rámec standardních pravidel českého zákona o elektronických komunikacích (ZEK)

Výtky ČASO ohledně veřejné podpory
Asociace satelitních operátorů zpochybňovala proplácení jiných nákladů operátorů zemského TV vysílání, zejména na přechodové sítě, dále p
rodloužení frekvenčních přídělů zdarma do roku 2030 a formu státní kampaně na propagaci DVB-T2 (namísto technologicky neutrální informační kampaně). (Zdroj)

Takže když uplynuly tři roky pokusů o získání podpory Evropské komise pro záměry českých orgánů, přistoupila vláda k podání formální žádosti (tzv. notifikaci). Ovšem v té už je řeč pouze o jednom z několika původně avizovaných opatření. A tuto žádost Brusel obratem schválil právě 23. ledna 2020.

Přípustnost kompenzací

Výchozí pozice České republiky v jednáních s Evropskou komisí odrážela Strategii rozvoje zemského digitálního televizního vysílání z roku 2016 (zde ve formátu MS Word). Na jejím základě stát zamýšlel proplatit Českým radiokomunikacím, jejich dceřiné firmě Czech Digital Group, společnosti Digital Broadcasting a České televizi v úhrnu částku jedné miliardy korun.

V této sumě byly zdaleka největší položkou (cca ¾) náklady na souběžné vysílání ve standardech DVB-T a DVB-T2 v tzv. přechodových sítích. Zbytek tvořily náklady na technické úpravy stávajících zařízení, montáž a instalaci nových zařízení, jejichž kompenzace je přípustná dle obecných ustanovení zákona o elektronických komunikacích.

Sluší se podotknout, že v aktualizované verzi státem objednané studie od Arthur D. Little z léta 2019 (zde v PDF) byla tato částka seškrtána na 613 milionů Kč, a to v následujícím složení. Tabulka vyznačuje změny oproti původní verzi:

Náklady s požadavkem kompenzace
Náklad Popis nákladu Celkem (mil. Kč)
Technické úpravy stávajících zařízení Úpravy v případě změny kmitočtu nebo změny jeho parametrů dle § 27 odst. 6-a) platného ZEK 71
Montáž a uvedení do provozu nových zařízení Uvedení do provozu zařízení nahrazující vyřazená zařízení dle § 27 odst. 6-d) platného ZEK 137 153
Přechodové sítě Náklady na zajištění provozu přechodových sítí dle Diginovely čl. 2 odst. 6 742 390
Odstranění rušení Odstranění vzájemného rušení DTT a mobilních sítí dle připravované Diginovely čl. 2 odst. 6 50
Celkem 1001 613
Zdroj: Arthur D. Little, hodnoty jsou zaokrouhlené na miliony korun

Žádost podaná nakonec Českou republikou v listopadu 2019 (a schválená Bruselem) se týká výhradně takových nákladů výše vyjmenovaných subjektů, které jsou vyvolané reorganizací kmitočtového spektra. Takové položky jsou označeny za náklady související s výměnou „kmitočtově závislých vysílacích zařízení v souvislosti s přesunem z pásma 700 MHz“

Co je v dokumentu o kompenzacích

Článek 87: Podpora se omezuje na krytí části přímých nákladů, které jsou nezbytné k přizpůsobení technického zařízení, což je nutné k dokončení přesunu kmitočtů. Česká republika prokázala, že částky podpory jsou založeny na tržních cenách, některé z nich vyplývají z nákladů, které již byly vynaloženy, a jsou nižší než celková částka vzniklých nákladů. Skutečně poskytnutá částka podpory bude kontrolována podle faktur a bude provedena inspekce. Tím je zaručeno, že nadměrná náhrada je vyloučena. Nebudou kompenzovány žádné další náklady, které se přímo netýkají realizace přesunu kmitočtů.

Článek 88: Komise proto dospěla k závěru, že opatření je přiměřené sledovanému cíli.

Článek 90: (…) Cílem opatření není nabídnout dodatečné finanční prostředky na běžný provoz poskytovatelů služeb zemského televizního vysílání. Opatření jen pokrývá část nákladů, které vznikly v důsledku státních opatření v oblasti reorganizace spektra. Opatření zachovává status quo ante.

(Zdroj v PDF)

Prakticky se jedná o výdaje na různé technické komponenty, které nebude možné použít v náhradních frekvencích, a související práce. Suma výdajů je odhadována na 78,4 mil. Kč, přičemž proplácení příslušných faktur má být detailně kontrolováno, aby nenastalo překompenzování. Ve světle dlouhodobých snah Ministerstva průmyslu a obchodu, Českého telekomunikačního úřadu, jakož i příslušných držitelů frekvenčních přídělů o maximální utajení detailů nákladových kompenzací pak potěší Evropskou komisí nařízené zveřejnění informací o proplácení nákladů přesahujících půl milionu eur na příjemce. V rozhodnutí jde o článek 94.

Ačkoliv Brusel ve svém rozhodnutí odkazuje na příslušné paragrafy českého zákona umožňující změnit držiteli kmitočtový příděl za podmínky proplacení vyvolaných nákladů na technická zařízení (na jejich úpravu nebo nahrazení), schválený objem představuje pouhou 1/3 částky vyplývající z výše zmiňovaného přehledu Arthur D. Little.

Jaké je možné vysvětlení? Rozhodnutí opakovaně zdůrazňuje vyloučení jakýchkoliv výdajů na modernizaci vysílacího zařízení, tj. na technologii DVB-T2/HEVC. Lze tedy dovodit, že rozdíl mezi částkou 78,4 mil. Kč ve schváleném dokumentu a částkou 224 mil. dle Arthur D. Little představuje právě „efekt modernizace“ v ceně nově pořizovaných technických komponent, který z veřejných zdrojů proplácet nelze. Je to však jen domněnka, kterou nelze ověřit – příslušná část rozhodnutí je totiž označena jako neveřejné obchodní tajemství.

Takto vymezený rozsah kompenzací nákladů je v souladu s dlouhodobou pozicí České asociace satelitních operátorů a nelze proti němu nic namítat.

Pro další úvahy je tak mnohem zajímavější otázka, co lednové rozhodnutí implikuje pro zbývající kompenzace, které Česká republika doposud nenotifikovala. Má s nimi teď vůbec nějakou šanci na úspěch?

Rozhodnutí například v článku 20 výslovně vylučuje proplácení výdajů na modernizaci vysílací technologie (na DVB-T2/HEVC) a související náklady na souběžné vysílání v přechodových sítích. Činí to čistě jako konstatování faktu, že se těmito položkami vůbec nezabývá, jelikož nebyly předmětem žádosti podané Českou republikou. Pro dovození bruselské pozice k těmto kategoriím nákladů poskytuje vodítko poslední věta v článku 87: Nebudou kompenzovány žádné další náklady, které se přímo netýkají realizace přesunu kmitočtů

Pokud si tedy české orgány zahrávaly s myšlenkou „salámové metody“, kdy by se zbývající a podstatně kontroverznější náklady notifikovaly až následně, nelze tuto větu chápat jinak než jako definitivní stopku pro takové záměry.

I takový závěr vyplývající z textu je plně v souladu s dlouhodobou pozicí satelitních operátorů. Asociace ho pochopitelně vítá jako zásadní milník ve svých snahách zahájených v létě roku 2016.

Pár postřehů ke zdůvodnění

Výše uvedené závěry Evropské komise vycházejí z podrobného zdůvodnění, ze kterého stojí za pozornost následující body.

S ohledem na předchozí rozhodnutí k Německu a Španělsku je zjevné, že Brusel aplikuje naprosto univerzální přístup napříč členskými státy. To je jediný správný přístup, pokud má být v Evropské unii skutečně jednotný trh služeb a zboží. 

Komise ve svém rozhodnutí například vůbec nepřijala argumentaci českých orgánů, že by zemské televizní vysílání mělo mít nějaké výlučné postavení oproti jiným technologiím, které se používají zejména pro služby placené televize. Naopak, trh rozhlasového a televizního vysílání definuje jako jeden, ve kterém vedle terestriky působí i technologie kabelové, satelitní a internetové televize. Komise zcela správně upozorňuje, že výhradně zemské televizní vysílání používá necelá polovina českých domácností (článek 17), přičemž se výslovně vyhýbá tomu, aby označila tyto domácnosti nesmyslným pojmem používaným českými orgány – jako „závislé“ na této technologii.

Komise ani nepřevzala rétoriku České republiky, že uvolnění pásma 700 MHz je pro zemské televizní vysílání likvidační a naprosto neočekávané. Naopak hned v několika článcích konstatuje, že zmenšování rozsahu frekvencí vyhrazených pro zemské televizní vysílání a z něho vyplývající riziko zásahů do frekvenčních přídělů je dlouhodobý, a tudíž předvídatelný proces. V článku 12 pak rozhodnutí výslovně zmiňuje Průběžnou zprávu o stavu digitalizace televizního a rozhlasového vysílání v České republice, která už v roce 2010 (!) předvídala možnost dalšího odebírání spektra. V PDF ji najdete zde.

Komise také odmítla tezi českých orgánů, že by fakt, že kompenzace mají být vypláceny z Radiokomunikačního účtu, a nikoliv ze státního rozpočtu, měl hrát nějakou roli v jejím rozhodnutí. I tuto pozici je nutné uvítat, jelikož Ministerstvem průmyslu a obchodu prezentovaný obraz, že Radiokomunikační účet snad není součástí veřejných rozpočtů a výdaj z něho v objemu 1 miliardy Kč (!) tudíž „nikomu nechybí“, byl ve své podstatě skandální.

V neposlední řadě rozhodnutí naprosto pomíjí hlavní tezi Ministerstva průmyslu a obchodu zdůvodňující kompenzace nákladů na přechod na DVB-T2/HEVC (vč. nákladů na přechodové sítě), která byla odvozena od absurdní myšlenky, že stát má v případě nepříznivého regulatorního zásahu do fungování terestrické platformy povinnost zachovat svými opatřeními její podíl na televizním trhu. 

Komise naopak (v článku 75) považuje za adekvátní pouze takovou míru pomoci, která držitelům frekvenčních přídělů nahradí jejich znehodnocená technická zařízení. Rozsáhlejší pomoc by totiž vedla k negativním efektům pro fungování televizního trhu, a byla by tedy fakticky státním protežováním jedné technologie oproti jiným.

S jednotným přístupem Evropské komise zmíněném v úvodu pak souvisí i jedna výtka ke zdůvodnění. Pro posuzování veřejné podpory v EU platí obecné pravidlo, že jakákoliv úleva od nákladů vyvolaných regulačním opatřením je výhodou, jelikož takové náklady jsou součástí běžného fungování podniků a nejsou automaticky způsobilé ke kompenzování státem. 

Každá taková výhoda (= veřejná podpora) pak musí projít několikastupňovým testem, což je provedeno i v lednovém rozhodnutí. To ovšem chybně tvrdí (v článcích 72 až 79 a 82), že držitelé frekvenčních přídělů nemohli být žádným právním krokem donuceni k tomu, aby souhlasili se změnou svých frekvenčních přídělů, a že dokonce mohli odebrání „svých“ frekvencí z pásma 700 MHz blokovat u soudu. Toto tvrzení je ovšem zjevně nesprávně, jelikož samo rozhodnutí na jiném místě (v článku 28) uvádí, že pro tento případ bylo možné použít ustanovení zákona o elektronických komunikacích o změně frekvenčního přídělu. Tomu odpovídají i rozhodnutím schválené kompenzace. 

Zde se Evropská komise zřejmě až příliš inspirovala textem svého rozhodnutí k Německu, které ovšem vychází z odlišného legislativního rámce, v němž nedobrovolná změna či odebrání frekvenčního přídělu odpovídají protiústavnímu vyvlastnění. Právní rámec pro takové situace je v České republice už mnoho let podstatně jiný a frekvenční příděl lze změnit či odebrat bez souhlasu jeho držitele, ovšem za podmínky, že mu budou kompenzovány vyvolané náklady. Ty v tomto případě zjevně odpovídají těm schváleným Evropskou komisí.

Happy end?

Jak už bylo zmíněno výše, Česká asociace satelitních operátorů rozhodnutí Bruselu vítá jako vítězství rovného přístupu ke všem technologiím a subjektům působícím na trhu distribuce televizního signálu. Zároveň (asi trochu naivně) doufá, že toto rozhodnutí otevře oči českým orgánům a přispěje k ukončení protežování zemského televizního vysílání ze strany státu.

BRAND24

Ke konstatování, že příběh skončil happy endem, ovšem pořád ještě zbývá dořešit otázku bezplatného prodloužení frekvenčních přídělů jejich původním držitelům, které provedl ČTÚ na podzim minulého roku bez předchozí aprobace Evropskou komisí.

Autor je členem představenstva České asociace satelitních operátorů z.s., která hájí společné zájmy svých členů v oblasti rozvoje, podpory a provozování satelitního vysílání a která napadla veřejnou podporu zamýšlenou ČR v souvislosti s uvolňováním pásma 700 MHz a zaváděním DVB-T2 stížností u Evropské komise.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je členem představenstva České asociace satelitních operátorů z.s., která hájí společné zájmy svých členů v oblasti rozvoje, podpory a provozování satelitního vysílání.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).