BSA (Business Software Alliance) dnes představila další kampaň „boje proti softwarovému pirátství“. Jejím základním prvkem je opět udavačství, tentokrát obohacené o systém odměn. Prostě pokud udáte svou konkurenci a BSA tak přivedete na stopu nelegálně užívaného softwaru, budete (v případě úspěchu) odměněni.
To je věc určité úrovně morálního vědomí, kdy člověk umí rozlišit, kdy je potřeba něco ohlásit. Ale nabízet prachy za udávání, navíc v případě, že škoda je naprosto pofidérní, to je podstatně horší než domnělý přestupek sám,komentovali novinku již včera ústy své místopředsedkyně Lenky Matouškové čeští Piráti.
Deset procent ze zaplacené škody
Mluvčí BSA Jan Hlaváč k tomu uvedl: Zajímají nás všechna odvětví a nejen velké firmy. I malá firma může užívat nelegální software za stovky tisíc korun. Licence specializovaných programů se může vyšplhat na desítky i stovky tisíc korun za jednu licenci.
BSA slibuje, že udavačům vyplatí 10 procent z uhrazené škody. Odměna bude vyplacena až v okamžiku, kdy firma zaplatí odškodnění výrobci. Podle BSA je přitom průměrná úhrada škody v loňském roce okolo 300 tisíc korun a v některých případech přesahovala i jeden milion.
Odměnu samozřejmě udavač nedostane, pokud dojde k porušení mlčenlivosti oznamovatele, při lži nebo záměrném zkreslení informace. Samotné oznámení je pak nutné provést na www.softwarelegalne.cz.
Stále nic nového, dovoz ze zahraničí
Odměna za udání se objevila například již před čtyřmi roky v USA. Tamní BSA používala web www.NoPiracy.com, zřídila telefonní linku 1–888-No-Piracy a nabídla za udání nakonec až jeden milion dolarů.
Tiskovou zprávu z té doby už na webových stránkách BSA nenajdete, ale Internet neodpouští, takže vše je dobře zdokumentované, včetně i nějakých menších výsledků.
BSA samotná vždy uvádí, že její kontroverzní kampaně fungují, a dokládá to stále klesající mírou softwarového pirátství. Což sice může být jasná příčinná souvislost, ale je u ní několik otázek. Neklesala by třeba míra pirátství rychleji, kdyby se zvolila jiná forma kampaní? A jak vůbec onu míru pirátství BSA počítá, když její „metodiky“ už roky zpochybňují postupně další a další subjekty?
BSA pravidelně ohromuje ekonomickými a finančními analýzami. Vedle výpočtu ztrát, které utrpí softwarový průmysl, také výpočty toho, co všechno ekonomika získává z legálního softwaru. Všechny tyto zprávy jsou ale na úrovni toho, když BSA v roce 2010 strašila: Máte nelegální software? Pak pozor na daňový únik.
Tehdy se jí podařilo dokonce zapojit Ministerstvo financí, které poté své selhání maskovalo změnami textů přímo na webu (původní tisková zpráva: Softwarové pirátství bude stále častěji postihováno jako daňový únik) a vypustilo i takové perly jako: „hardware bez software není uznatelný daňový náklad.“
Svým způsobem legendární je i rok 2008 a následující prohlášení: Jan Hlaváč z BSA: nelegální software odhalíme, i když nejste připojeni k internetu. Což byl zhruba konec doby, kdy ještě BSA strašila domácnosti. Postupně totiž přešla hlavně na strašení firem.
Udávejte! Jako nástroj pomsty je to ideální
Bez iluzí: kampaně založené na udávání nejsou výmyslem České republiky, ani ukázkou jednoho charakteristického prvku naší národní kultury. Kampaně BSA jsou důsledně importované ze zahraničí. A za ty roky se velmi zdokonalily. Sázejí na to, že pro některé lidi může být udávání jednoduchým nástrojem vlastního prospěchu, nebo prostě jenom pomsty.
A jak můžete vidět z následujícího videa („Už to dělám devět let a umím vybírat ta udání …“), dělají to opravdu dlouho a všude.
Originální nejsou ani v minulosti rozesílané pytle. Stejně tak jako obvyklý trik s „místopřísežným prohlášením“, na které se bohužel stále nechají firmy nachytat.
A pokud se podíváte o dobrých šest let zpět do Softwarové pirátství: nevidím zlo, neslyším zlo, skutečně zjistíte, že se toho mnoho nezměnilo. Tedy až na to, že pirátství je stále na ústupu a firmy i lidé vědí, že „legální software“ je možné mít i zadarmo.
BSA coby vzor morálky v podnikání
A ještě jednu věc je dobré si připomenout: apel na morálku a výchovu agentů udavačů má na svědomí organizace, která v ČR původně vystupovala jako BSA Czech Republic a měla právní subjektivitu. V ČR ale už řadu let ve skutečnosti působí blíže neidentifikovatelný zahraniční subjekt, zastupovaný advokátní kanceláří. Nemá statutárního zástupce, nepodléhá českému právu.
BSA CS skončila v polovině roku 1998 krátce poté, co vyvolala řadu skandálů, které vyvrcholily webem www.zatepla.cz. Ten volal po udávání zaměstnavatelů jejich zaměstnanci.
A ještě jeden případ je dobré nezapomenout: v roce 1997 poslal nespokojený zákazník na firmu Digisys kontroly z Obchodní inspekce, Finančního úřadu a Živnostenského úřadu. A samozřejmě si stěžoval i BSA.
Do firmy přijela zásahovka, následovalo zabavování hardwaru i softwaru a vyšetřování, které skončilo neúspěchem. Digisys žádné nelegální software nepoužíval, ani ho neinstaloval zákazníkům. O definitivní konec vyšetřování se postarala tehdejší amnestie, která vše zastavila.
BSA ale přesto začala Digisys uvádět jako příklad nelegální instalace softwaru na prodávaných PC. Jeden z jednatelů firmy pak na BSA podal žalobu – s výsledkem, že BSA CS má firmě jako odškodné zaplatit 300 tisíc korun. Placení ale BSA unikla, protože už byla v likvidaci. A i další dění okolo je více než zábavné.
A vyplatí se i citovat: „Když se Jana Hlaváče čtenáři Živě.cz v nedávném online rozhovoru na kauzu Digisys ptali, odpověděl, že o takové kauze mu není nic známo. (Ale ke kauze Mironet se vyjádřil, o té kupodivu věděl, a nezapomněl připomenout, že jde o fámu.)“
