Předávání dabingových cen Františka Filipovského bylo letos zdlouhavé a unylé, neodsýpalo. Moderátor Ondřej Kepka recykloval stejný vtip s dopisem hollywoodské hvězdy, který použil už v předchozích ročnících. Přitom ze současné covidové situace se dalo vytěžit mnoho vtípků. Hudební vložky byly zbytečně dlouhé. Také pozdravy nepřítomných osobností zprostředkované přes video ze sebe nevytěžily maximum. Režisérka Jana Stejskalová oceněná za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu řekla jen jednu větu, ale přitom je studnicí vzpomínek a historek o dabingu.
V mužské kategorii byli nominováni Michal Dlouhý za Toy Story 4: Příběh hraček, Martin Sobotka za mnohonásobný počet rolí v dabingu filmu Skleněný a Jan Šťastný za dabování Antonia Banderase ve filmu Bolest a sláva. Poslední jmenovaný nakonec cenu od poroty získal. Šťastný je jedním z největších mistrů dabingu všech dob, proto by si býval zasloužil cenu za dabing už mnohem dříve. Každopádně „svého“ Banderase má už pevně uchopeného a pod skvělým vedením dabingového režiséra Zdeňka Gawlika, o kterém je známo, že je perfekcionista, je to jasná volba.
Naopak diváci ocenili Michala Dlouhého za Toy Story 4. Snad ho obliba u diváků bude motivovat k tomu, aby přijímal více dabingové práce.
Bez ocenění tak zůstal Martin Sobotka, dabér Jamese McAvoye v thrilleru Skleněný. Nikdy to nebyla ta pravá volba. Jsou dva typy herců – ti, kteří přizpůsobí sebe roli, a ti, kteří přizpůsobí roli sobě (obojí se zdá být správně, ale musí se to zohlednit při dabingovém obsazení). Domnívám se, že Martin Sobotka je ten druhý případ, avšak většina režisérů to zřejmě cítí opačně. Dostává tedy chameleonské role, ale nemohu se zbavit dojmu, že ať dabuje cokoliv, výsledek je stále stejný. Stejnou roli v předešlých filmech režiséra M. Night Shyamalana daboval Lumír Olšovský. Do role seděl lépe a zvládl tak přesvědčivěji odlišit postavy. Martin Sobotka je dobrý herec, avšak obsazení do této role bylo chybným tahem režiséra Václava Knopa.
Do mužské kategorie byl podle dostupných informací přihlášen i Pavel Tesař za poslední roli Jokera. Odborná porota to zřejmě přešla bez povšimnutí. U málokoho se stane, že by takto svým výkonem překvapil. Pavel Tesař podal v roli Jokera mimořádný a famózní výkon. Je až neskutečné, do jak roztodivných hlasových poloh se dokázal s pomocí režiséra Ladislava Nováka dostat. Tato role byla náročná tím, jak je postava psychicky nestabilní. Tesař perfektně vychytal všechny jeho emocionální vrtochy, až se zdá, jako kdyby se Joaquin Phoenix namluvil česky sám. Škoda že porota tento přihlášený titul ignorovala.
V ženské kategorii byly nominovány Jitka Ježková za seriál Doktorka Fosterová (u nás uvádí ČT), Nina Horáková za Astrid v dabingu filmu Zrodila se Astrid a Vanda Hybnerová jako trenérka Helena v seriálu Domácí hřiště (vysílal Skylink 7). Všechny tři nominované jsou skvělé herečky a ve svých rolích předvedly obdivuhodné herecké výkony. Odborná porota nakonec ocenila Vandu Hybnerovou. Ta na pódiu nudný večer ozvláštnila osobitým projevem o dabingu, podobně jako Jan Šťastný, se kterým se tvůrčí tým spojil po telefonu.
Divákům se za loňský rok nejvíce líbil dabing Ilony Svobodové, která propůjčila hlas Michelle Pfeifferové ve filmu Zloba: Královna všeho zlého. Ilona Svobodová patří k absolutní špičce českého dabingu a je až s podivem, že nedostala cenu již mnohem dříve a nikdy nebyla za svůj výkon oceněna odbornou porotou.
Z dětí porota nominovala Davida Bergmana (Můj kamarád Marlon), Matěje Havelku (Mia a bílý lev) a Filipa Vlastníka (Lví král). Matěj Havelka už je ostřílený dabingový herec, ale na jeho roli toho nebylo moc co ukázat, v celém filmu má spíše krátké repliky. Stejně tak Filip Vlastník nemá v dabingu moc prostoru, každopádně byl rozhodně lepší než porotou nakonec vybraný David Bergman. Na výkonu je znát, že je to jeho první dabingová role, a provedení je proto dost strojené. Poprvé ale není nikdo excelentní a dabing se nedá ošidit.
Černobyl versus Krasoň a Aladin
Dabing seriálu Černobyl (HBO) byl nominován na cenu za celkové zpracování a také za zvuk. Cenu za zvuk nakonec dostal. Režisérka Karolína Průšová si na něm ale příliš záležet nedala. Dabing působí uměle, i zvukově z dabingu dost vyčnívá studio, zkrátka dabing, jak se říká, „hrozně trčí“.
Trochu zvláštně byl ve stejné kategorii nominován kinodabing filmu Princ Krasoň a české znění snímku Aladinova nová dobrodružství (DVD/VOD). Když si pustí porotce na stereo televizi dabing dělaný do kina, bude znít úplně jinak (a mizerně), těžko tedy pak objektivně hodnotit. Bohužel dabingové ceny dlouhodobě ignorují rozdílnost zvukových formátů a neustále hodnotí v jedné kategorii „nabušený“ prostorový zvuk z kina i ploché televizní stereo.
A tím přecházíme k hlavní ceně za nejlepší dabing. Není úplně objektivní v jedné kategorii porovnávat běžný home video dabing s těmi do kina, kde si distributor evidentně zaplatil speciální péči a ty nejlepší možné tvůrce a herce.
Na dabingu filmu Co jsme komu zase udělali? (režie Lucie Petra Svobodová) je znát precizně udělaná práce. Divák si jistě povšimne změny dabéra u herce Christiana Claviera: v předchozím filmu Co jsme komu udělali? ho pro DVD edici nadaboval Pavel Trávníček, zatímco tentokrát mluví hlasem Miroslava Donutila. Pavel Trávníček by film v dnešní době už tak skvěle nenadaboval, neoplývá potřebnou energií jako v dobách seriálu MASH. Ani jeho dabingy Johna Travolty nejsou, co bývaly.
I další dva dabingy nominované v této kategorii jsou po technické a herecké stránce dokonalé. Režiséři Zdeněk Gawlik a Jiří Brouzdal nejsou z těch, kteří by dabing nějak odflákli.
Lovec si ulovil cenu
Cenu za dabingové zpracování TV seriálu získal Lovec, respektive režisér Jiří Kodeš. České znění vyráběla Česká televize. Ocenění ve své kategorii si zaslouží. Když se v dabingu sejdou herci, jako jsou Lukáš Hlavica, Jan Šťastný, Martin Stránský, ale třeba i Filip Tomsa, a dostanou role, na něž se hodí, točí se to pak „skoro samo“. Projekty Jiřího Kodeše vyhrávají na Cenách Františka Filipovského často. Všímavému divákovi jistě neušlo, že v České televizi dostává tu nejzajímavější práci. Snad si ČT v budoucnu vzpomene i na jiné režiséry a přihlásí je s jejich projekty do soutěže.
Co ovšem nedává ani trochu smysl, je jakási mimořádná cena pořadatelů za výjimečný počin. Obdržel ji seriál Píseň pro Rudolfa III., epizoda Dinosaurus. S dabingem nemá nic společného, šlo o dodatečnou výrobu chybějících postsynchronů u objevené a nikdy nevysílané nahrávky. Jde o zajímavý počin, ale patří spíše na televizní ceny nebo na ocenění v rámci nějakého festivalu. Pak už by se mohlo oceňovat i namlouvání audioknihy nebo nějaké české počítačové hry. Nehledě na to, že zvuk vůbec nezní jako z tehdejší doby, nekoresponduje s obrazem a nenavazuje na zvukový design předchozích dílů. Dílo je zhotoveno moderní cestou a prostor a dojem, který by měly dialogy vykazovat, zde chybí.
Cenu přebíral na pódiu Pavel Fuchs, současný vedoucí dabingu České televize. Jak loni, tak letos neopomenul fakt, že ČT netočí nové dabingy kvůli penězům a přebírá tak občas komerční nekvalitní počiny.
Legendy na čekačce
Součástí slavnostního večera je i tradiční vzpomínka na ty, kteří odešli do dabingového nebe. Je trochu smutné, že pořadatelé loni zapomněli zmínit vynikající dabingovou herečku Inku Šecovou a letos Josefa Nedorosta. Neméně tradiční je rozdání cen za celoživotní dílo. Za dlouhodobé herecké mistrovství v dabingu získali ocenění Zdena Herfortová, Jaroslava Tvrzníková, Rudolf Jelínek a Alfred Strejček.
Jak už zaznělo, porota a pořadatelé některé výkony opomíjejí, zatímco podle některých oceňovaných dabérů by se při vší úctě k Františku Filipovskému mohly výroční ceny už pomalu přejmenovat. Někdy porota vyloženě sáhne vedle, jako předloni, když za dabing filmu Mary Poppins dostala cenu Ivana Vaňková, která dabovala svou první hlavní roli v životě a její výkon podle toho až na povedené pěvecké pasáže vypadal. Obsazena byla proto, že stejnou roli ztvárnila v divadle. Na adresu přeloučských cen tehdy padaly nadávky i od lidí, kteří byli jejich dřívějšími nositeli.
Na ocenění dodnes čekají aktivní veteráni této profese jako Bohuslav Kalva, Jan Vlasák, Ladislav Županič, Miloš Vávra, Eva Miláčková a mnozí další. Vzhledem třeba k ocenění Jiřího Klema či Jaroslavy Tvrzníkové, kteří se s nimi co do počtu a rozsahu rolí nemohou měřit, se nabízí otázka, zda jsou Hereckou asociací přehlíženi omylem, či co jiného za tím vězí.
Přes všechny výtky to ale stále byly akceptovatelné výsledky. Organizátoři by ještě mohli osvětlit vznik poroty a její fungování, aby se vytratily pochybnosti nad objektivitou. Už pátý rok v ní zasedá Jaroslav Černý z Filmového a televizního svazu, dabingu nerozumí a veřejně prohlašuje, že se radí s lidmi z branže. Tak jaký je smysl jeho působení v porotě, a ještě v pozici předsedy?
Do roku 2016 seděli v porotě zástupci výrobců dabingu. Bohužel byli hlavně z televizí, což nebylo fér vůči distributorům filmů nebo DVD. Občas se stávalo, že si zástupci televizí rozdali ceny mezi sebou. Ale aspoň bylo otevřeně jasné, kdo za koho kope, a hlasy těchto lidí se navzájem krátily. Dnes už nominují své zástupce jen pořádající organizace v rozdílném počtu jednotlivých porotců a bez nějakého zřetelného klíče.
