Dva roky po dokončení procesu digitalizace televizního vysílání v Česku má nadpoloviční většina tuzemských domácností televizor, který umožňuje sledovat obraz ve vysokém rozlišení (HDTV). Dosažení této mety potvrdil kontinuální výzkum společnosti Mediaresearch, jež pro Asociaci televizních organizací (ATO) zajišťuje elektronické měření televizní sledovanosti prostřenictvím peoplemetrů. Česko je už tedy HD ready a pomalu se začíná blížit doba, kdy televizní vysílání ve standardním rozlišení obrazu bude minulostí. Ale zároveň si ta nadpoloviční většina domácností bude muset znovu vyměnit televizory – když ne kvůli Ultra HD kvalitě, pak rozhodně kvůli přechodu na DVB-T2.
Spotřební elektronika zastarává neuvěřitelně rychle. Jen vzpomeňme situaci ze začátku přechodu na zemské digitální televizní vysílání. To divákům stačil set-top-box s tunerem DVB-T2, který zvládal rozluštit signál komprimovaný v MPEG-2. Dnes by takový set-top-box řadu televizních programů „nepřečetl“, o HD kanálech nemluvě. Diváci, kteří si mezitím pořídili digitální televizor s integrovaným tunerem DVB-T (a často i kabelovým tunerem DVB-C či satelitním DVB-S či DVB-S2), už mohli spoléhat na to, že budou moci přijímat programy vysílané v kompresním standardu MPEG-4 a HD rozlišení. Příchod DVB-T2 očekávaný po roce 2017 je ale donutí pořídit si k nim opět set-top-box, nebo koupit zcela nový televizor.
Výrobci televizorů naštěstí společně s tunery DVB-T2 rovnou počítají i s rozlišením Ultra HD, takže odpadne problém s přijímači, které by byly sice schopné přijímat pozemní digitální vysílání druhé generace, ale nebyly by Ultra HD ready. Jistě se dočkáme i kombinovaných přijímačů, kdy Ultra HD televizor bude mít integrovaný i satelitní tuner DVB-S2 či zcela nový kabelový tuner DVB-C2. U „dvojek“ ale vývoj zcela jistě neskončí, takže se připravme na to, že v horizontu příštích dvaceti let budeme muset pět „přezbrojovat“. Člověka jen napadá, kam až se může v ostrosti obrazu zajít a jak velké úhlopříčky budou muset mít budoucí televizory, aby na nich byl vidět rozdíl mezi Ultra HD a budoucím Super Ultra HD, či jak se to bude jmenovat.
Nabízí se také otázka, jak datově náročné vysílání ještě unese terestrická platforma, aniž by došlo ke zhroucení stávajících obchodních modelů televizních vysílatelů. Vždyť už nyní žádá skupina Nova za HD verze svých programů poplatky od operátorů placených služeb a v pozemní platformě volně v HD kvalitě už nějaký ten pátek nevysílá. Přitom technologicky by to pro ni nebyl vůbec žádný problém. Prima si v HD kvalitě pokrývá přes DVB-T Prahu, ale to je jenom díky nadstandardním vztahům s Českými Radiokomunikacemi, které dávají svým stávajícím klientům velké slevy. Jediný, kdo při vysílání v HD kvalitě nehledí na návratnost investic, je Česká televize. A té to přímo ukládá zákon.
Bylo by zajímavé zjistit, kolik z těch více než 50 procent HD ready domácností skutečně přijímá televizní vysílání v HD kvalitě a v kolika procentech případů ho opravdu sleduje. Ono mít doma HD televizor a skutečně přijímat HD signál jsou totiž dvě rozdílné věci. Autor těchto řádek vlastní HD televizor od roku 2010 a poté, co před časem přešel od kabelové televize k DVB-T, má k dispozici jen tři HD kanály České televize. Kolik z těch více než 50 procent českých domácností je na tom stejně, nebo dokonce ještě hůř?
ČLÁNKY DO MAILU