Hlavní navigace

České „kladivo na kryptoměny“? Co má změnit chystaný zákon

Karel Wolf

Chystá Česká republika přísnější regulaci kryptoměn, než po ní požaduje Evropská komise? Podívali jsme se na návrh připravované legislativy.

Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Minulý čtvrtek vzbudily Hospodářské noviny v kryptoměnové komunitě značný rozruch tím, že „Česko chystá přísnější regulaci kryptoměn než Brusel (respektive EU) – v souvislosti s implementací evropské direktivy proti zneužívání finančního systému pro praní špinavých peněz a financování terorismu AML/CTF EU directive 2018/843, veřejnosti známější pod názvem AMLD5.“

Zprávu převzal dokonce v poněkud zkomolené formě mezinárodní kryptoměnový tabloid Cointelegraph.com a od něho (i s chybou) některé české copy-paste kryptoblogy. Na tak závažnou informaci bohužel ale ani zdrojový článek HN nebyl zrovna dvakrát konkrétní, nezmiňoval například, jakého zákona (nebo zákonů) se změna týká a co konkrétního říká. Dali jsme si tedy tu práci a tyto detaily zjistili.

Vše začalo 27. června 2019, kdy ministerstvo financí podalo k připomínkování návrh zákona z dílny Finančního analytického úřadu, kterým se mění zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony související s těmito zákony a zákonem o evidenci skutečných majitelů.

Hlavním smyslem návrhu zákona byla implementace směrnice Evropského parlamentu 2018/843 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice (EU) 2015/849 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu a směrnice 2009/138/ES a 2013/36/EU jako celek a dílčí části Směrnice Evropského parlamentu 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení využívání finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES, zkráceně řečeno AMDL5. (Zákon mimochodem řeší pouze jednu část celé transpozice, tou zbývající se zabývá návrh zákona o evidenci skutečných majitelů, který předkládá Ministerstvo spravedlnosti.)

Kromě toho ale materiál zohledňuje také nadnárodní hodnocení Výboru expertů pro hodnocení opatření proti praní špinavých peněz a financování terorismu (Moneyval) v otázce implementace Mezinárodních standardů v boji proti praní peněz, financování terorismu a šíření zbraní hromadného ničení, jinými slovy doporučení FATF z loňského roku.

Hlavním obsahem zákona je aktualizace zákona o praní špinavých peněz a financování terorismu (zákon č. 253/2008 Sb.) a zákona o hazardních hrách (č. 186/2016 Sb.), dopad má pochopitelně širší, například na živnostenský zákon, daňový řád, zákon o oběhu bankovek a mincí, zákon o mezinárodní spolupráci při správě daní, směnárenské činnosti, veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a evidenci svěřenských fondů či zákon o centrální evidenci účtů.

S výjimkou živnostenského zákona ale nejsou další zahrnuté zákony pro náš případ tolik zajímavé. Jasné je, že návrh zákona rozhodně primárně neřeší kryptoměny. Jak se jich tedy ve skutečnosti dotýká?

Malá zmínka s širokým dopadem 

Návrh zákona explicitně nikde kryptoměny nezmiňuje, místo toho hovoří o virtuálních měnách, což je, pokud budeme vycházet z pohledu Evropské centrální banky (pochází z října 2012), rozhodně mnohem širší kategorie. V 77stránkovém dokumentu je jim věnováno jen pár stručných zmínek, výjimku tvoří poměrně obsáhlá definice virtuální měny. Nutno ale říci, že zaměstnanci Finančního analytického úřadu při jejím vytváření evidentně na kryptoměny mysleli a definice (v § 4 odstavců 9 a 10) je evidentně hodně ovlivněna doporučením FATF číslo 15. Zní:

„Virtuální měnou se pro účely tohoto zákona rozumí elektronicky uchovávaná jednotka, která je
a)    způsobilá plnit platební, směnnou nebo investiční funkci, bez ohledu na to, zda má, nebo nemá emitenta, pokud se nejedná o
1. zaknihovaný cenný papír, investiční nástroj, nebo peněžní prostředek podle zákona o platebním styku,
2. prostředek podle § 3 odst. 3 písm. c) bodu 4 až 7 zákona o platebním styku, nebo
3. prostředek, kterým je prováděna platba podle § 3 odst. 3 písm. e) zákona o platebním styku, nebo
b)    prostředkem podle písmene a) bodu 2 a kterou lze v konečném důsledku zaplatit pouze za úzce vymezený okruh zboží nebo služeb, který zahrnuje elektronicky uchovávanou jednotku podle písmene a).

Bod b) se evidentně snaží podchytit nejrůznější obcházení legislativy o investičních nástrojích a cenných papírech prostřednictvím tzv. utility tokenů. 

O samotných virtuálních měnách nalezneme v návrhu jen pár dalších nepatrných zmínek, dvě z nich ale s poměrně velkým dopadem. Obě řeší v podstatě to samé: článek 47 Evropské AML směrnice. Ten ve svém prvním bodě říká, že členské státy musí zajistit, aby povinné osoby (původně pouze klasické směnárny, provozovny poskytující proplácení šeků a poskytovatelé služeb pro svěřenské fondy a obchodní společnosti) musely mít licenci nebo registraci. Ve vztahu ke kryptoměnám nalezneme první zmínku v nové příloze číslo 4 českého AML zákona, druhou v nové příloze číslo 6 živnostenského zákona.

Ta první se nachází v § 2 odst. 1 písmeno l) a vymezuje nové povinné osoby, mezi které nyní patří i „osoba poskytující služby spojené s virtuální měnou“. Tato poněkud vágní a široká definice umožňuje interpretaci „podle potřeby“ a záměrně zahrnuje například i obchodníky, kteří přímo přijímají virtuální měnu a nevyužívají k tomu prostředníka v podobě komerční platební brány. Jedná se právě o tento bod, kdy se zdá Česká republika „papežtější než papež“. S touto definicí měla problém také Česká fintechové asociace, která návrh zákona komentovala. Definici lze totiž podle výkonné ředitelky ČEFTAS Marie Staszkiewiczové zneužít například k zahrnutí poradenských firem.

Široká definice se nachází v návrhu zákona záměrně, nejde tedy o žádný úřednický omyl: „Důvodem pro zachování této obecné definice je zejména velmi rychlý až překotný vývoj v oblasti týkající se této komodity a služeb na ni navázaných,“ uvádí v důvodové zprávě k návrhu zákona FAU. 

Ohlášení na živnostenském úřadě

Pokud jde o přílohu č. 6, jde o novou přílohu živnostenského zákona, která definuje seznam živností, jejichž výkon právnickou osobou vyžaduje „bezúhonnost jejího skutečného majitele a osoby, která je členem jejího statutárního orgánu […] a oborů činnosti volné živnosti podléhajících povinnému ohlášení.“

Nově také definuje ohlašovací povinnost v případě volné živnosti ve dvou případech: 1) poskytování služeb spočívajících v zakládání právnických osob a dalších služeb podle AML zákona a za 2) „poskytování služeb spojených s virtuální měnou podle zákona upravujícího opatření proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu“, tedy opět podle AML zákona.

V obou případech (v příloze AML i živnostenského zákona) jde o převod ustanovení z článku 47 evropské AML směrnice, která nově požaduje registraci také pro osoby poskytujících služby spojené s virtuální měnou.

Ty byly dosud výslovně upraveny pouze v AML zákoně, konkrétně v rámci § 2 odst. 1 písm. h) a l). Problém této úpravy byl ale ten, že díky volné živnosti nebyl dosud stát schopný určit, kolik osob tuto činnost reálně vykonává a neumožňoval evidenci poskytovatelů služeb, takže v praxi nebylo možné provádět efektivní kontrolu nad jejich navazujícími povinnostmi, a celá původní úprava se tak míjela účinkem.

Návrh proto přichází s definicí konkrétních oborů volné živnosti do přílohy č. 4 AML zákona, potažmo do přílohy č. 6 živnostenského zákona, a každý, kdo je bude vykonávat, je bude muset ohlásit na živnostenský úřad a potřebný údaj pak bude veden v živnostenském rejstříku.

Identifikace klientů

Na firmy z oblasti kryptoměn tak mají podle návrhu dopadnout některé povinnosti, které dobře znají firmy zapojené do byznysu v tradičním finančním systému. Budou nově muset například písemně dokumentovat postupy, pomocí nichž praní špinavých peněz předcházejí, a to včetně provádění řádné identifikace a kontroly svých klientů a provádění zostřeného dohledu nad těmi s (potenciálně) zvýšeným rizikem.

„Nově se povinnost vypracovat písemně systém vnitřních zásad, postupů a kontrolních opatření k naplnění povinností stanovených AML zákonem vztahuje i na osoby poskytující služby spojené s virtuální měnou, a to především s ohledem na aktuální rostoucí význam virtuálních měn jako prostředku směny a jejich rostoucího využití na trhu. Rovněž je zde z pohledu Finančního analytického úřadu dáno vyšší riziko legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu,“ komentuje v důvodové zprávě FAU. 

„Zároveň bude vytvořen registr těchto subjektů, který povede Finanční analytický úřad, přičemž zápis do tohoto registru bude zákonnou podmínkou pro poskytování služeb spojených s virtuálními měnami,“ dodává. Za nesplnění registrační povinnosti přitom může hrozit pokuta až 500 000 korun, to je ale v rámci AML zákona poměrně standardní a zdaleka ne nejpřísnější donucovací nástroj.

Kdo na tom tratí

Shrnuto a podtrženo, řada společností (typicky směnárny, burzy, ale i další subjekty, například provozovatelé platebních bran) zabývajících se výměnou kryptoměn za fiat peníze, nebo spravujících uživatelské fondy, tak získají povinnosti, které měly mít pravděpodobně už dávno. To by jim – kromě dodatečné administrativní zátěže – mohlo přinést i mnohem lepší vyjednávací pozici vůči bankám a jiným tradičním finančním institucím, se kterými spolupracují.

ebf19-tip-firmy

Kdo na tom bohužel tratí bez toho, že by získal výměnou nějaký benefit, je hlavně uživatel těchto služeb, který bude pod podobným dohledem jako v tradičním finančním systému, ovšem bez jeho zákonných garancí. Zostřené KYC (Know Your Customer – ověřování identity zákazníka) bez historie a povinnosti bezpečnostních praktik, které mají například banky, je navíc velmi cenným lákadlem pro zloděje identit. V této souvislosti není také od věci připomenout, že AMLD5 vkládá podobné povinnosti i na tvůrce kryptoměnových peněženek, naštěstí pouze těch kustodiálních.

A ještě jedna zajímavost nakonec. Jak nás upozornila Marie Staszkiewiczová z ČEFTAS, těsně po skončení meziresortního připomínkovacího řízení byl do jiného meziresortního připomínkování podán jiný návrh novely téhož zákona, ale s upraveným zněním některých navrhovaných paragrafů (například paragrafu řešícího novou možnost elektronické identifikace). Úpravy se tolik netýkají témat rozebíraných v našem článku. Otázka nicméně zní, jde o pouhou úřednickou nepozornost, nebo o nějaký jiný záměr ze strany FAU?