V únoru jsme popsali, jak polské ministerstvo kultury navrhuje zrušit od roku 2027 televizní a rozhlasové poplatky a nahradit je pevnou dotací 2,5 miliardy zlotých ročně ze státního rozpočtu. Od té doby ministerstvo vyhodnotilo připomínky, které dostalo v rámci veřejné konzultace a meziresortního připomínkového řízení. Dokumenty z obou řízení jsou nyní veřejně dostupné na webu legislativního procesu.
Nejhlasitějším oponentem zůstává ministerstvo financí. Připomeňme, že už na konci prosince ministr financí Andrzej Domański zcela otevřeně napsal ministryni kultury Martě Cienkowské, že „navrhovaná částka je pro státní rozpočet neúnosná“. Zákon by zavázal státní kasu k výdajům v celkovém objemu zhruba 25 miliard zlotých během příštích deseti let.
Ministerstvo financí přitom celý problém vnímá v širším kontextu národní ekonomiky. V dopise upozorňuje, že Polsko bylo v červenci 2024 kvůli hluboce ztrátovému hospodaření zařazeno na seznam členských států Evropské unie, které mají přijmout opatření při nadměrném schodku. Rada EU doporučila do roku 2028 snížit deficit sektoru vládních institucí pod 4 % hrubého domácího produktu. „Veškerá rozhodnutí snižující příjmy nebo zvyšující výdaje musí respektovat výdajovou cestu doporučenou Radou EU,“ apeluje proto ministr financí. Zavádět nový zákonný výdaj v takovém okamžiku označuje ministerstvo za nezodpovědné.
Navrhuje proto odložit účinnost zákona až na okamžik, kdy se podaří rozpočtový schodek stlačit pod požadovanou úroveň. Ale ani tak se mu příliš nelíbí model státní dotace ze stávajících daňových výnosů. Podle správců státní kasy by poplatky mělo nahradit něco efektivního, jednoduchého a s rovnoměrně rozloženou zátěží. Ke konkrétnímu modelu se ministerstvo vyloženě nehlásí, ale z jeho vyjádření je zjevné, že by nejraději nezatěžovalo státní rozpočet výdajem, který nabourává strategické priority.
Ministerstvo kultury výhrady vládních kolegů k výši dotace odmítá. Částka 2,5 miliardy zlotých ročně podle něj vychází z analýzy skutečných nákladů na plnění veřejné služby, a jde tedy o výsledek věcné úvahy, nikoli politické dohody. „Srovnání prostředků z koncesionářských poplatků a kompenzace ze státního rozpočtu vede k závěru, že od roku 2018 hlavní náklady financování veřejnoprávních médií v Polsku fakticky nese státní rozpočet. Formální zavedení mechanismu rozpočtového financování je tedy pouze potvrzením skutečného stavu,“ vzkazuje vládním kolegům.
Spor obou resortů přitom nebyl uzavřen ani v dohadovacím řízení. Zákon postupuje dál s přetrvávajícím nesouhlasem ministerstva financí, který je zaznamenán v závěrečné zprávě.
Resort kultury zároveň odmítá obavy, že kvůli státnímu financování půjdou televize a rozhlas na ruku vládě. „Stanovením pevného zákonného minima je částka vyjmuta z každoročních politických rozpočtových debat a parlamentní většina ji nemůže svévolně snížit. Prostředky navíc budou v plné výši převáděny nezávislému regulátorovi (Národní radě pro rozhlasové a televizní vysílání), který je transparentně rozdělí na základě schválených programových plánů, přičemž ministr financí nemá na proces rozdělování žádný vliv,“ reagovalo ministerstvo.
S námitkami se pochopitelně ozval i komerční mediální sektor. „Zavedení zásady financování veřejnoprávních médií ze státního rozpočtu by mělo být doprovázeno vyloučením možnosti jejich financování ze zdrojů reklamního trhu, případně obecněji z obchodních sdělení,“ napsal ve stanovisku svaz, který zastupuje zájmy soukromých médií. Jinými slovy, pokud veřejnoprávní televize dostane státní dotaci, měla by přestat soutěžit o reklamu se soukromými médii.
Dotace 2,5 miliardy zlotých ročně je podle propočtů soukromých médií skoro čtyřnásobkem toho, co se dosud vybralo na koncesionářských poplatcích. Takže pokud budou mít národní média zajištěné státní peníze a k tomu štědré příjmy z reklamy, naruší to konkurenční prostředí na mediálním trhu.
Ministerstvo kultury debatu o reklamě principiálně neodmítá, ale v tuto chvíli se jí zabývat nechce. Ve své květnové odpovědi na veřejné konzultace uvádí, že o omezení reklamních příjmů veřejnoprávních médií by bylo možné uvažovat jedině tehdy, pokud by jejich celkové financování přesáhlo 0,09 % HDP. Navrhovaných 2,5 miliardy zlotých této hranice nedosahuje, vychází to přibližně na 0,065 % HDP.
„Analýza prostředků vynakládaných na veřejnou službu veřejnoprávními vysílateli v jednotlivých evropských státech ukazuje, že současná úroveň financování veřejnoprávních médií v Polsku je výrazně pod evropským průměrem, který činí 0,14–0,15 % HDP. Analýza finančních potřeb veřejnoprávních médií spojených s plněním veřejné služby v roce 2024 ukazuje, že celkové náklady na plnění veřejnoprávních úkolů všemi společnostmi veřejnoprávního rozhlasu a televize činí 3,8 miliardy zlotých, tedy více, než je navrhovaná částka z veřejného financování. Z tohoto důvodu je nutné ponechat v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání další zdroje financování subjektů veřejnoprávního rozhlasu a televize,“ vysvětluje ministerstvo, proč chce zachovat smíšený model.
Několik organizací, zejména z mediálního a akademického prostředí, zkusilo v rámci veřejných konzultací doporučit jinou cestu financování. Odborníci navrhovali, ať se postupně přejde na univerzální audiovizuální poplatek (polsky „opłata audiowizualna“), který by zhruba odpovídal švédskému nebo finskému modelu. V takovém systému by každý dospělý občan platil pevnou roční částku bez ohledu na to, zda vlastní televizor. Peníze by putovaly přímo k regulátorovi, aniž by prošly státní kasou. Vybíraly by se společně s přiznáním k dani z příjmů. Odpadl by také problém s neplatiči, kteří se dnes televizním a rozhlasovým poplatkům hromadně vyhýbají.
Ministerstvo kultury sice tuto variantu zvažovalo, ale nakonec dalo přednost státním dotacím. „Navrhované řešení by narazilo na silný společenský odpor, protože příspěvek by byl vybírán spolu s daní, což by podporovalo interpretaci, že vzniká ‚nová daň‘ a že ‚vláda zvyšuje daně‘. Řešení by rovněž komplikovalo daňový systém. Bylo by nutné upravit způsob výběru daní tak, aby část vybrané daně směřovala na oddělený účet,“ namítá v dokumentu s hodnocením dopadů regulace.
Na konci května se předlohou začaly zabývat odborné vládní výbory, například pro digitalizaci nebo evropské záležitosti. Pak by ji měla projednat vláda a parlamentní procedura se reálně očekává na podzim 2026.
Nejproblematičtějším bodem však zůstává postoj prezidenta Karola Nawrockého. Zákon pravděpodobně vetuje a vládní koalice nemá třípětinovou většinu potřebnou k přehlasování veta. Nejspíš se tedy nepodaří zrušit poplatky od 1. ledna 2027, jak to vláda plánovala. Příští rok na podzim navíc budou parlamentní volby.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU