Talentové soutěže ovládají obrazovky českých televizních společností, stejně jako reality show, již dost let. Šéfové televizí jakoby se dohodli (nejenom v ČR, samozřejmě), že budou otravovat a zabíjet čas svých diváků tím, že někdo z nich – kdo se přihlásí a kdo bude vybrán, lhostejno z jakých důvodů – bude soutěžit, případně se ztrapňovat v tomto typu zcela zbytečných pořadů. Jejich pozitivem byla, před lety, jejich novost. Nyní je to donekonečna omílání téhož, pouze protagonisté se mění.
Nutno poznamenat, že v talentových soutěžích se příliš nemění porotci. Např. neuvěřitelná a neskutečná Lucie Bílá, mající často „husinu“, se mezi nimi objevuje už pravidelně. (Husinu od ní dostaly dokonce i jiné porotkyně jiných soutěží.) Ona je dokonce otázka, zda své slavíky nezískává spíše díky svému porotcování než díky zpívání. Jako porotkyně je totiž pořád v televizi vidět mnohem častěji než jako zpěvačka, a ještě za tuto svou sebepropagaci bere honorář. Přičemž plácá nesmysly a její výroky lze označit za čistou dojmologii.
V tom plácání o ničem jí letos sekundují D. Mórová a J. Prachař. Za jakéhosi světem znalého, snad dokonce intelektuála, je Jaro Slávik. Ten se tváří, že je tak chytrý a moudrý, že to, jak se dnes hezky nečesky říká – „bere dech“.
Vždycky mě uvádí v naprostý úžas, proč by měl kdokoliv respektovat názory laiků na soutěžící. Faktem je, že v soutěži Česko Slovensko má talent je to úplně jedno. Navíc, najít odborníky na tolik oborů snad není ani možné. Tahle soutěžní záležitost je totiž takový jako mišmaš. Soutěžit jde vlastně asi ve všem, čím se dá upoutat pozornost publika. Ve zpěvu, ve výcviku psů, v akrobacii, v polykání mečů, v kouzelnictví, v gymnastice, v tanci, v performingu, v malování. Já myslím, že klidně i ve striptýzu, v různých typech sebeubližování, v recitaci, v kuchaření, v žonglování… Opravdu je to naprosto jedno. Dokud se diváci dívají, jede se dál, močálem černým podél bílých skal, jak říkával pan Werich.
V posledním sobotním večeru se nesoutěžilo. To byl pořad založený vysloveně na hlavních celebritách pořadu. Totiž na porotcích a jejich všeobecné oblíbenosti. Prostě si posedali okolo stolu a hádali se, diskutovali, z hlediska svých subjektivních priorit, o tom, koho pošlou přímo do finále a koho jen do semifinále, aby o něm pak rozhodli diváci svým hlasováním. Jakoby u některých soutěžících na tom záleželo, aby šli rovnou do finále a už se nemuseli zdržovat v semifinále. Že by tito „vyvolení“ již měli podepsané smlouvy s agenturami patřícími lidem spřízněným s TV Prima? No to nevím, to pouze tipuji. Bylo by to, z obchodního hlediska, logické, i když vůči ostatním soutěžícím a divákům poněkud nefér.
Zároveň byly promítány krátké ukázky z vystoupení jednotlivých navrhovaných soutěžících. Ty, kteří byli vybráni do finále, navštívili porotci – ti, kteří si konkrétního „šampiona“ prosadili a samostatně to jemu/jim dramaticky oznámili. Nejdřív jim třeba řekli, že nepostoupili do semifinále, a pak je „šokovali“ sdělením, že postoupili rovnou do finále. Prostě vytvořila se napínavá situace, hrálo se o city a o „infarkt“. Působilo to dost hraně a mírně trapně.
Vlastně to bylo takové blábolení okolo stolu, kdy jeden mluví přes druhého, doplněné již zmíněnými natočenými ukázkami + krátkými reportážemi.
Myslím, že každý divák podobných primáckých „senzací“ musel být v sobotu, v hlavním vysílacím čase, dojatý až k slzám, rozesmátý jako blázen, nadšený „stoupající“ úrovní svých oblíbenců.
Myslím, že každý normální divák použil přepínače, tento „velkolepý“ primácký pořad smazal z obrazovky a buď naladil jiný kanál – a zoufnul si znovu, pokud si např. omylem pustil Zakázané uvolnění na Nově – nebo si zapnul DVD s oblíbeným filmem, nebo se věnoval něčemu jinému než televizi, což bylo v ten večer možná to nejrozumnější, co mohl udělat.
Kdybychom vedle sebe postavili StarDance, Česko Slovensko má talent a SuperStar, je jednoznačné, že Česká televize v tomto souboji vyhraje. Svou kvalitou, kultivovaností a vtipem moderátorů, řemeslem celého týmu.
Ale, jak říkám, kdybych si já měl vybrat mezi těmito pořady, vypnul bych televizi ve všech třech případech. Přesto přeji příznivcům show všeho druhu, ať se hezky baví, když to splňuje kritéria, která oni na zábavný pořad mají.