O Internetu zdarma, kterým se své návštěvníky stávající i budoucí rozhodlo oblažit Centrum, jste si již podrobně mohli počíst ve včerejším komentáři Marka Antoše. Ten, věrný podstatě a zaměření tohoto zpravodajského serveru, celou akci rozebral patřične detailně pod drobnohledem, pod Lupou. Mne ovšem „centrální“ tisková zpráva inspirovala k pohledu spíše opačnému, k pohledu jakoby obráceným dalekohledem; prostě k o něco většímu nadhledu a bezostyšnému zobecňování.
Úvahy, komentáře a zpravodajství o podnikání na českém Internetu připomínají úvahy, komentáře a zpravodajství z týlu válčící země. Tam někde daleko (USA) zuří konflikt a my se jen dohadujeme a odhadujeme, zda a s jakou silou dorazí i k nám. A samozřejmě se ponejvíce snažíme vyhledávat co nejvíce indicií podporujících tezi, že nám tady v našem teplíčku reálné nebezpečí nehrozí. Jsou u nás přece jiné hospodářské podmínky, díky kterým se ohnisko sporu nejeví být tak žhavým, jako tam v dáli na frontě. Když se v Americe vzedmula ohromná vlna investic do internetové ekonomiky, všichni se jen třásli na okamžik, až zbytky této tsunami dorazí i k nám. Dnes se chlácholíme tím, že přeskočivše tento nečekaný finanční vzestup, mohli bychom se obejít i bez o poznání méně vítaných pádů do propasti.
Pravděpodobně ale zapomínáme na fakt, že není třeba být na kopci, aby člověk zahučel do rokle. Tím chce básník říci, že se nám sice vyhnula internetová zlatá horečka, což ale neznamená, že jsme byli schopni poučit se ze zámořských chyb.
Takže konečně zpátky na začátek tohoto duševního pochodu, k Centru zadarmo. Ponechám stranou skutečnost, že jeho cestu od portálu k providerování považuji za smysluplnější a perspektivnější, nežli spustit Internet zdarma a následně k němu vyrábět portál. Podstatné pro tuto myšlenkovou konstrukci je, že celá akce je opět výsledkem přístupu výstižně charakterizovaného mottem Brouka Pytlíka „A já sám, a já sám, všechno nejlíp udělám“. V důsledku podobného myšlení jsme obklopeni zaměnitelnými portály, bujícími sice ne jako houby po dešti, ale určitě více, nežli je zdrávo. QuickBox a Red si ještě nestačili všechno pěkně venku na sněhu vyříkat a už tu máme i dnes i včera i zítra Flik a na apríla navíc Bonbon. Co s nimi budeme dělat? Kdo to má stihnout, na každý z nich se aspoň jednou denně podívat, aby jim to nebylo líto?
Stejně, jako válečné útočné i obranné technologie (podobně jako kosmické) v důsledku přinášejí pokrok pro celé lidstvo, včetně pacifistů, i nouzový stav na Wall Streetu donutil americké dot-comy naučit se nové kousky, evidentně prospěšné a užitečné kdekoli na celém globalizovaném světě. A tak tu máme nejenom AOL-Warnera, ale třeba i Lycos-HotBot-Fast. A jednoho dne si skočíte na Yahoo! něco vyhledat a nestačíte se divit – hele, vždyť on je to Google!
U nás se však konvergentní tendence zatím stále spíše nenosí. Těžko říct, jestli za to může neochota, ješitnost, bezdůvodná nedůvěra nebo dokonce nedůvěra oprávněná. Ještě nějaký čas se tedy asi bude každý probíjet na vlastní pěst, přesně do té doby, než se všichni ocitnou na okraji oné bájné rokle – a někteří i za ním.
Zvláštní jenom je, že tohle poučení z amerického krizového vývoje nepadlo na úrodnou půdu zrovna u nás. V zemi, kde je už na národní škole třeba umět vlastními slovy převyprávět ponaučení z příběhu o třech Svatoplukových vysokorychlostních kabelech.
