Ilustrace: Nenad Vitas
Časopis TIME nedávno upozornil na deset klíčových „soubojů“ mezi člověkem a strojem. Výčet obsahuje například příběh špičkového šachisty, který si to rozdal s počítačem. GARRY KASPAROV byl v partiích značně rozhozen, nemohl totiž posuzovat rozpoložení svého soupeře podle toho, jak se tvářil. Nejdříve vyhrál, za rok prohrál. Nejlepší šachista světa prohrál se strojem. Katastrofa, nebo naopak příslib do budoucna? Chceme prohrávat šachové partie s chladnými stroji? A nedají nám nakonec na frak i v jiných hrách a činnostech? Dost možná lidskou inteligenci nečekají šťastné časy.
Počítače vítězí i ve vědomostních hrách, celkem pochopitelně. Člověk má omezenou paměť a v memorování dat a událostí nemá proti počítači šanci. V tomto případě ale nemusíme smutnit, naopak by nás mělo těšit, že máme chytré počítače, které si za nás budou pamatovat věci, co nemusíme držet v hlavách. Scrabble také začíná ovládat počítač, takže se slovní zásobou na tom není stroj také špatně. Stejně jako v šachu boduje počítač tím, že se učí daleko rychleji než člověk. To je zpráva špatná, kdyby se tak krásně z chyb uměl poučit i člověk…
Že robot bude válcovat lidi i v bowlingu, by se dalo pochopit. Stroj je prostě přesnější, to je bez debaty, také umí lépe zamířit, neklepe se mu „ruka“, výhody jsou na jeho straně. Robotům se zatím tolik nedaří v americkém fotbalu, to by Američané asi těžko přežili a dá se předpokládat, že vynálezce robota zcela záměrně nastavuje systém tak, aby vítězil člověk.
Zatím jde o hry, kvízy a sporty. Co se stane, až s námi budou stroje soupeřit v balení žen a dalších činnostech, na kterých si lidstvo tolik zakládá? Představte si následující scénu: potkáte kamaráda na pivě a svěří se vám, že ho opustila žena. Prostě si našla jiného? Jak to ten pacholek dokázal, přebrat ti ženu, optáte se. Ani nevím, člověče, odvětí kamarád, a dodá, že má asi hodně výkonný chip. Co…, zeptáte se. No je to lednička, prostě moji starou ukecala. Stará říká, že je chytřejší, vtipnější a líp jí rozumí…
No fuj, to není příjemná představa. Už se nemohu dočkat, až budeme se stroji soupeřit v něčem jiném, než je skládání pitomých písmenek nebo v házení koule na kuželky. Od přijímaček na vysoké školy budou naše děti odcházet s nepořízenou, skončí pod čarou. Nahoře budou stroje. My budeme nakonec makat v továrnách a stroje obsadí místa v posluchárnách a kancelářích. Večer budeme chodit domů urvaní jako koně, a se strachem, jestli je manželka ještě doma, nebo jestli utekla s kuchyňským robotem…
