Už jsou to dva roky, co Poslanecká sněmovna zakázala České televizi vysílat reklamu na hlavním kanálu ČT 1. Od té doby reklama z Jedničky nejen že nevymizela, ale její přítomnost je tam stále patrnější. Jen to není reklama v pravém slova smyslu, aby to nebylo napadnutelné u Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nýbrž „sponzoring“, případně „product placement“, „přímý prodej“ a v té nejsofistikovanější podobě „minipořad“. Začněme u toho posledního, protože na tom musel zjevně zapracovat nějaký hodně chytrý mozek z Kavčích hor. Připouštím, že nejde o nic moc nového, „minipořady“ se na ČT 1 začaly objevovat už za Jiřího Janečka. Jenže za Petra Dvořáka je jich už opravdu moc.
Co to vlastně ten „minipořad“ je? Možná si vzpomenete, jak vám Jan Rosák z pohodlného křesílka na bílém pozadí vysvětloval, že nakupovat přes internet je skvělá věc, objednáte si zboží z pohodlí domova a když se vám dodaná zásilka nelíbí, můžete jí v přesně stanovené lhůtě vrátit a slušný eshop vám vrátí peníze. Vrtalo vám někdy hlavou, o čem to ten Rosák vlastně mluví? Inu, dělá reklamu na internetový obchod. Na který? Na ten, který před tímto minutovým pořadem má sponzorský vzkaz, a odvysílá ho i po něm (v minulosti takhle vznikaly pořady „o vodě“, které moderoval Vladimír Kořen a sponzoroval výrobce minerálek). „Minipořad“ vlastně vzniká jenom kvůli těmto sponzorským vzkazům. Jde tedy o reklamu, ale protože ČT 1 nemůže vysílat reklamu, vyrábí „pořad“ typu sendvič: sponzoring – „minipořad“ – sponzoring.
Nejlépe takový minipořad vynikne v prime time, ideálně v pátek večer, nebo v sobotu a v neděli, kdy má Jednička nejvyšší sledovanost. To pak bývá zepředu i zezadu oblepen dalšími sponzorskými vzkazy, takže divák začíná ztrácet přehled, který z pořadů to vlastně sponzor sponzoruje. A už vůbec netuší, že nejde o reklamní break, byť ona nezřídka pětiminutovka sponzorských vzkazů vlastně ničím jiným než reklamním breakem není. Jenže reklamní breaky má ČT 1 ze zákona zakázané, takže jde o sponzorský break – na který navazuje divácký brek. Jednou z mnoha výhod zákazu reklamy na Jedničce totiž bylo dodržování začátku vysílacíh časů pořadů, což už teď bohužel často neplatí.
Ostatně, ČT 1 se už dokázala vypořádat i s mnohaletým zákazem přerušování pořadů reklamou. Ono stačí, když přímý přenos StarDance po hodině jakoby skončí, včetně závěrečných titulků, aby navázal nějaký jakoby střihový pořad „oplácaný“ sponzorskými vzkazy a „minipořady“, a následně za deset minut přenos pokračuje, samozřejmě opět s úvodními titulky, takže nejde o pokračování, ale zcela nový pořad – dle zákona je vše v pořádku a o žádné reklamní přerušení pořadu nešlo. Opět nejde o žádnou novinku, praktikovalo to už vedení Jiřího Janečka, ale po předloňském zákazu reklamy na ČT 1 to bije do očí mnohem víc.
A nemusíme zůstávat jen u Jedničky. Jak dlouho vydržely sliby Petra Dvořáka, že na dětském kanálu ČT :D nebude žádná reklama? Zkuste si pustit večerní Zprávičky nebo Večerníčka. Před Zprávičkami vám Déčko naservíruje duhové přesýpací hodiny, po kterých má následovat znělka zpráv pro děti, ale místo toho se vám na obrazovku vkrade teleshopping „ČT nabízí“. To samé po (a někdy i před) Večerníčku. Kreativita je fajn, ale veřejnoprávní televize by jí měla pouštět z uzdy hlavně ve vlastní tvorbě, kterou si my koncesionáři platíme. Pochybuji, že bychom chtěli dávat 135 korun měsíčně na to, aby obchodní oddělení vymýšlelo další kulišárny, jak obejít zákaz reklamy na ČT 1.
Vadí vám důmyslný sponzoring na ČT 1?
