Ten pokleslej popovej škvár, vhodnej tak akorát do komerční televize, je to umění, které si platíme solidárně, ale povinně z vlastní kapsy? Jo, je. Fakt je.
Uměním je to, co rozeznáme a z paměti vylovíme i po čtyřiceti letech, co prozatím nepřekonal v daném oboru nikdo. Uměním je i to, co kritici a další krasoduchové sepsují, a lidi to přitom milují. I po těch čtyřiceti letech.
Nesmrtelnost získáváme jen v paměti těch, kteří nás přežijí, tvrdí talmudická moudrost. To vše je a mělo by zůstat součástí veřejné služby. Protože médium veřejné služby slouží veřejnosti, a ne nějakému vysokému, nedosažitelnému ideálu jakéhosi artu, který nikoho nezajímá a ke kterému se jen jak ke zlatému teleti modlí pár stovek rejžků a „náročných“ diváků. ABBA prodala do roku 2010 přes 375 miliónů nosičů a i v současnosti prodává kolem 3 miliónů alb ročně. Slyšíte? Kdo z těch, kteří na dramaturgii ČT nenechají nit suchou, tohle dokázal?
K hledání toho, co přežije budoucnost, patří předvídavost a možnost experimentu, který nemusí vyjít. K veřejné službě patří i odvaha ke střetu s komerčními obsahy. V jiném kontextu, s jiným cílem. Umět najít zrnko zlata v moři písku. K dědictví evropské kultury patří jednoznačně jak Belmondo, tak ABBA. V roce 75 by ABBA byla hitem pro komerční televizi. Dnes už je v jiné kategorii.
ČT, díky!