Jakkoliv bych přijetí obdobného zákona u nás uvítal, obávám se, že bude dvojsečnou zbraní. Jako příklad bych uvedl domény měst, o nichž se v poslední době mluví i mimo internetovou komunitu. Je nesporné, že na svoji doménu by mělo mít přednostní právo samo město. Jenže existují případy, kdy město prostě nemělo zájem, tak ji zaregistroval někdo jiný, kdo ji provozuje bez jakýchkoliv postraních úmyslů – např. poskytuje informace o městě a jeho okolí. Pokud tento případ zákon nezohlední, mohou být biti nevinní; pokud jej vezme v potaz, ztratí účinnost – jako spekulant prostě na zaregistrovanou doménu umístím zajímavé informace s jejím názvem související a nikdo na mne nemůže. O „spekulativnosti“ případné registrace by musel rozhodnout soud, nicméně stále hrozí reálné nebezpečí, že někdo přijde o svoji doménu nespravedlivě.
Zajímavým řešením by bylo ošetřit převod domén. Pokud někdo zaregistruje doménu a pak ji za úplatu převede někomu, kdo by na ni měl mít nárok, už to spekulací zavání. I zde by však mohl vzniknout problém, neboť se může jednat o běžný převod nevyužité domény či korektní obchod. Nehledě na to, že by to nezabránilo v činnosti spekulantům, kteří svoji doménu nechtějí prodat, ale profitovat z jejího provozu jiným způsobem.
Dalším problémem je existence stejného nároku na jednu doménu z více stran. Příkladem může být doména Lhota.cz – nevím přesně kolik je u nás Lhot, ale určitě hodně. Stejně tak může existovat více vlastníků stejné ochranné známky – ta se totiž vydává na určitý výrobek nebo službu. Nezapomeňme na naši českou speciality – diakritiku. Firmy Bílý a Bily budou mít určitě zájem o stejnou doménu – kdo z nich má přednostní právo? Logická odpověď zní – kdo dříve přijde. Dobrá, založím firmu Lhota, s.r.o., zaregistruji stejnojmennou doménu a ať někdo zpochybní můj nárok na ni…
Nejlepším řešením je vždy rozumná domluva mezi zúčastněnými. Pokud se na mne někdo obrátí, že má firmu nebo výrobek se stejným (nebo podobným) názvem, nevidím důvod, proč na svoji stránku neumístit příslušný odkaz, ať již zdarma, za úplatu nebo recipročně (asi nejvhodnější řešení). Nikomu to neublíží vydělají na tom všichni; zejména pak uživatelé internetu, kterým se usnadní hledání jedné nebo druhé stránky. I tady ale může člověk narazit. Jeden známý provozoval jednu doménu, jejíž jméno plně korespondovalo s názvem jím poskytované služby. Jednoho dne zjistil, že existuje firma s podobným názvem a s podobnou doménou. Nic zlého netuše tuto firmu kontaktoval a nabídl jim reciproční výměnu odkazů, neboť jistě mnoho jejich návštěvníků zbytečně bloudilo k němu a naopak. Na slušný návrh přišla arogantní odpověď, v níž ona firma tvrdila, že dané jméno má registrované jako ochrannou známku, a že jim má můj známý svoji doménu okamžitě převést, neboť při přečtení zní podobně. Pokud se takto budou chovat všichni, dočkáme se akorát laviny soudních sporů a bezúspěšného tápání při hledání žádaných stránek. Že se naštěstí takto nechovají všichni, je vidět na některých stránkách, které zdobí větička typu „Pokud hledáte stránku XXX, najdete ji tady“.
Pokud bude litera zákona jasná a přesná (jak by měla u každého zákona být), vždy se najde cestička, jak ji obejít. Pokud bude volná a dá více prostoru pro rozhodování soudům, vznikne jiné nebezpečí – žádný vlastník domény si nebude moci být jistý, že se nevynoří někdo jiný, kdo jeho vlastnické právo zpochybní. Obávám se, že by tato nejistota mohla negativně ovlivnit celý český Internet. V žádném případě nechci bojovat proti snahám zabránit spekulativním registracím (kterým bohužel nezabránilo ani jejich zpoplatnění), rád bych jenom upozornil na nebezpečí, která jsou s touto problematikou spojena. Doufejme, že se i v našich vodách objeví nějaké použitelné kompromisní řešení a hierarchický systém domén bude sloužit svému účelu – usnadnění orientace hledajících uživatelů.
Související články a odkazy:
ČLÁNKY DO MAILU