Do začátku tohoto Invexu, k 1. výročí jeho spuštění „na zkoušku“, bude z Portálu veřejné správy odstraněn nápis Testovací provoz. Ministerstvo si také nadělilo vlastní stánek a rozvrh v tamních jednacích saloncích je už skoro plný: „Tři dny už mám nabité různými jednáními: s krajskými informatiky, starosty. Tím, že jsme novelizovali zákon o elektronickém podpisu, je veliký zájem o elektronické podatelny a o to, jak má ta elektronická korespondence vypadat.“
Potom ji čekají diskuze o novém zákonu o elektronických komunikacích.
 Dana Bérová
|
Sekční šéfka
Dosud se uváděla její funkce různě: náměstkyně ministra, sekční šéf, ředitelka úseku e-government. Od 1. září je každopádně náměstkyní ministra pro sekci e-goverment. Zodpovídá za koordinaci zavádění e-governmentu ve státní správě, částečně i za aktivity ve veřejné správě, protože tu má stále ještě na starosti ministerstvo vnitra.
„Cílem je vyhledávat jednotlivé agendy, které by bylo možné elektronizovat, vyhledávat legislativní překážky a odstraňovat je a projednávat s jednotlivými úřady konkrétní realizaci.“ V tuto chvíli se například aktivně podílí na registru živnostenského podnikání, který je v kompetenci ministerstva průmyslu a obchodu.
Pak provozují Portál veřejné správy www.portal.gov.cz, což jim ukládá i zákon. „Na ten projekt se nabaluje řada jiných aktivit. V rámci portálu spolupracujeme například s různými sdruženími tělesně postižených, podporujeme jejich projekty, souvisí s tím i oblast informační gramotnosti a další. Pod naší sekcí pracuje i Fórum pro informační gramotnost.“
Zahlédnout ji můžete i na různých mezinárodních jednáních a kongresech. Za Českou republiku jedná s EU, OECD, ITU, OSN. „Při jednání s EU nebo v OECD se řeší celá řada konkrétních věcí, postupů, v OSN je to spíš základní politika, zjišťování, že informační společnost existuje, že je třeba se tím zabývat, a řeší se přístup k informacím, lidská práva. Je to zajímavé fórum, i když pro nás, co nejsme diplomaty, je někdy obtížné ta jednání přežít.“
Nikdo mi to nevymlouval
I když si Danu Bérovou lidé pamatují spíš z její novinářské zkušenosti, k informatice má velmi blízko. Vystudovala na VŠE obor automatizované systémy řízení, na Fakultě řízení, „což byla tehdy malá, zábavná fakulta. Státní zkoušku jsem dělala v roce 1990. Učili jsme se programovat ve strojovém kódu Assembler a jiných jazycích, ale také teorii řízení, datové modelování, ekonometrii, které už měly s tím oborem něco víc společného. Fakulta řízení měla proti ostatním nejmenší nutný podíl předmětů jako vědecký komunismus a politická ekonomie socialismu, tak i proto se tam studovalo dobře.“
Nebyla si ale jistá, co přesně dělat, a tak se v roce 1987 vrhla na mezioborovou žurnalistiku. „Po skončení školy jsem pracovala v reklamě, České televizi a dalších médiích.“ Pak přišla nabídka Karla Schwarzenberga a čtyři roky byla ekonomickou ředitelkou správy jeho majetku. A znovu do médií, to už se znala a přátelila s Vladimírem Mlynářem. „Když vstupoval do politiky, ptal se nás, zda mu pomůžeme, když bude potřebovat. Přikyvovali jsme, protože nám nepřišlo, že by existovala oblast, ve kterém bychom mu mohli skutečně pomoci.“ Vzpomněl si v roce 2002, když se mu podařilo prosadit založení ministerstva informatiky. Nezbývalo mi nic jiného než jeho nabídku přijmout. „Snažila jsem se v té době najít pár přátel, kteří by mi to vymluvili, ale všichni říkali, že to je nabídka a výzva, která se neodmítá.“
Jenže ta nabídka přišla od dlouhodobého přítele a tisk se o tom dozvěděl přímo od Vladimíra Mlynáře na tiskové konferenci. „Seznámili jsme se přes mého manžela, který znal Vladimíra Mlynáře dlouho před revolucí v rámci disentu a společně pracovali v zakázaných Lidových novinách, pašovali literaturu do ČR.“ Vladimír Mlynář ale potřeboval odborníky, kteří by zároveň měli zkušenost s řízením lidí. „Je to otázka, zda si vzít nestranné odborníky, které nikdy neviděl, anebo někoho, koho už zná. Myslím, že dobrá je kombinace, protože když stavíte něco nového, musíte mít vedle sebe lidi, o kterých víte, jak budou reagovat.“
Portál: Šli jsme vlastní cestou
Nejmenší ministerstvo ale od začátku čelí výtkám, že je zbytečné. Další hlasy se zvedly zvlášť teď, když se má šetřit na všech frontách. Za dva roky se toho ve státní správě moc stihnout nedá, ale přeci: portál, hledání skulinek pro elektronizaci některých podání atd. „Nejdůležitější je to, co není vidět. Desítky lidí, kteří denně čtou návrhy zákonů a strategií ostatních rezortů a hlídají, aby v nich byly otevřeny cestičky pro elektronickou komunikaci. Někam postavit server a něco na něj naprogramovat je to nejjednodušší, největší problém je změnit procesy.“
Hlasům proti nahrává i relativně pomalý vývoj Portálu veřejné správy. Dana Bérová ale vysvětluje: „Když jsme sem přišli, existovala už celá řada analýz na ÚVIS, které říkaly, jak by ten portál měl vypadat, co všechno by měl obsahovat. Bylo jich několik metrů. Jenže to bylo podobné, jako když si na jednu právní kauzu necháte udělat posudek od čtyři právních kanceláří. Dostanete čtyři právní názory. Pokusili jsme se tyto analýzy zpracovat a také jsme se hodně dívali, jak to dělají jinde – na britský, americký, singapurský a korejský web. Ten nám pomáhala analyzovat korejská ambasáda, protože Korejci jsou hodně daleko. Rozhodli jsme se pro toto řešení, mohli bychom totiž analyzovat ještě několik let.“
Oproti ostatním aplikacím má portál jednu velkou výhodu i nevýhodu – podílí se na něm velké množství subjektů. „Trváme na tom, že za ty informace na portálu odpovídá konkrétní úřad, subjekt, který je vytváří. Třeba Maďaři vytvořili projekt, najali firmu a vytvořili portál na zelené louce. Portál byl dokonalý, ale během tří měsíců zastaralý. Data přestala proudit. Slovenský úřad vlády si stejně tak na klíč objednal portálové řešení a teď řeší zpětně, jak se ta data budou plnit.“ Proto je prý vývoj českého portálu možná pomalejší.
V této chvíli už se ale blíží rychle okamžik, kdy portál nastartuje ostrý provoz. „Probíhá atestace portálu, nápis testovací provoz by mohl zmizet do začátku Invexu. Chtěli jsme mít nejdřív jasně vyzkoušeno, že se nedostaneme do konfliktu s tím, jaké informace jsou tam zveřejňovány a jak jsou zveřejňovány. Po roce je vše ověřeno.“
Teď už jen, aby na portálu byly i elektronické služby pro běžné občany. „Měli bychom integrovat do portálu všechny služby Správy sociálního zabezpečení, od příštího roku to budou i služby pro občany jako třeba individuální důchodové listy. Dále máme v plánu zpracovat všechny agendy ministerstva financí a pak budeme postupně zapojovat služby jako registr živnostenského podnikání, výpisy z obchodního rejstříku a další.“
Dana Bérová ale upozorňuje, že v novinách možná zní dobře, kdy umožníme lidem žádat o občanku přes Internet, ale úspora nákladů není velká. „Kolikrát potřebujete tu občanku za život? Dvakrát, třikrát, zatímco daňová hlášení nebo komunikace podnikatelů se statistickým úřadem jsou častější. Prostě služby pro občany nejsou tak efektivní jako služby pro firmy. Chtěli bychom, aby byly elektronické služby co nejpoužívanější. Dokazují to i některé běžící projekty, kde se ukazuje, že když lidé nemají důvod je využívat, tak to prostě nefunguje.“
Jak by měl vypadat e-government po česku? „V blízké budoucnosti nabídneme krajským a místním úřadům další aplikace na portálu a nástroje pro zpracování jejich životních situací. Z dlouhodobého hlediska si ale myslím, že se nedá e-government rozvíjet bez změny systému veřejné správy. Je potřeba definovat její úkoly a zefektivnit ji.“
Hartmanická synagoga
Když zadáte do vyhledavače heslo „Dana Bérová“, najde vám to různá vyjádření za ministerstvo, fotky z různých konferencí a také stránky hartmanické synagogy http://www.hartmanice.cz, kde je Dana Bérová členem skupiny za její záchranu. „Duchovním otcem je Michal Klíma, se kterým jsem řadu let seděla v představenstvu České typografie. Našel ve vesničce Hartmanice synagogu na prodej. Koupil ji, a když pak zjistil, že na její rekonstrukci je potřeba hodně peněz, oslovil své přátele.“ A dá se zvládat dohromady ministerstvo, rodina, shánění peněz na synagogu?
„Čím víc si toho dáte za úkol, tím víc toho zvládnete. Než jsem nastoupila na ministerstvo informatiky, většinou jsem pracovala volnějším způsobem a nárazověji. Někdy jsem začínala v deset, končila jsem občas pozdě večer, ale čas jsem si hodně organizovala sama. Po nástupu na ministerstvo jsem si říkala, že to snad ani nejde zvládnout. V úředním světě musíte začínat před osmou, v kanceláři strávit hodně času, jednání jsou mnohdy dlouhá a málo efektivní. K tomu časté zahraniční cesty a to se dá občas s péčí o rodinu skloubit jen obtížně. Potřebujete tedy velkou podporu a pochopení partnera a okolí a nakonec zjistíte, že zvládnete všechno, co musíte, protože to jinak prostě nejde.“
ČLÁNKY DO MAILU