Hlavní navigace

Digitální euro musí před svým vznikem vyřešit otázku zachování soukromí

21. 7. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Evropská centrální banka oficiálně odstartovala první fázi projektu, který by měl časem vyústit v celoevropskou digitální měnu iniciovanou centrální bankou. Ta je ale zatím stále hudbou relativně vzdálené budoucnosti.

Jak daleko má projekt digitálního eura do produkční fáze, co o něm víme, s jakými riziky a výzvami se bude muset poprat a v neposlední řadě, co to znamená pro řadové evropské občany?

Záměr nespadl z čistého nebe, ani není opožděnou snahou naskočit do bandwagonu digitálních měn centrálních bank. První report na téma digitální měny vydávané Evropskou centrální bankou publikovala ECB již loni v říjnu Zprávu o digitálním euru (Report on digital euro). Možnost zavedení digitální měny v něm poprvé zkoumala. Tehdy se ovšem ještě jednalo o velmi raný průzkum terénu. 

V dubnu letošního roku ale byly publikovány výsledky první veřejné konzultace a minulý týden, ve středu 14. července, mávnutím pomyslného červeného šátku odstartovala Rada guvernérů Evropské centrální banky již oficiálně závod, v jehož cíli by jednou mohlo být digitální euro. Jak daleká cesta to bude a co na jejím konci nejspíš čeká?

Daleká cesta k digitálnímu euru

Především je nutno říci, že nynější fáze je stále jen etapou šetření, kde se sbírají prvotní data. I pokud půjde vše podle plánu, jedná se o 24 měsíců dlouhý proces, během něhož se budou ze všech možných i nemožných stran rozebírat hlavní otázky týkající se možného designu a distribuce budoucí digitální měny.

ECB nicméně nebude během tohoto procesu muset stavět úplně na zelené louce. Může jednak těžit ze zkušeností vlastní pracovní skupiny složené ze zástupců evropských centrálních bank, která si některé technologie vyzkoušela v rámci experimentů, které probíhaly od podzimu 2020, nebo také ze zkušeností pracovní skupiny Evropská blockchainová observatoř a fórum (EUBOF) Evropské komise. 

Ta vydala před necelým měsícem na téma perspektiv digitálního eura vlastní obsáhlý report, který zkoumal a hodnotil osm možných technologických cest, jak projekt přivést k životu. Až do překvapivých detailů se v něm můžeme dočíst o výhodách i slabinách (problém distribuce, škálovatelnost, kontrola nad množstvím peněz v oběhu, ochrana soukromí) jednotlivých technologických řešení a přístupů, jako je třeba systém založený na účtech a jejich stavech versus tokenový systém založený na neutracených transakčních výstupech, který využívají kryptoměny. Zabývá se také mechanismy kontroly nad systémem (federalizovaný vs. centralizovaný přístup) a dalšími zajímavými aspekty.

Co přesně vlastně je digitální euro?

Technicky vzato digitální euro zatím není nic víc než mlhavá idea. Pokud se dá věřit prohlášením šéfky ECB Christine Lagardové, nejpravděpodobnější podobou možného budoucího digitálního eura má být především náhrada fyzické hotovosti (bankovek a mincí), která bude bezpečně uložena, nebo alespoň garantována přímo účtem v Evropské centrální bance. 

Oproti privátním měnám, jako jsou kryptoměny nebo třeba stablecoiny ukotvené na koš fiat měn či dalších aktiv, bude mít jedno digitální euro stále hodnotu jednoho eura, protože bude vázáno na fiat měnu (nebo fyzickou měnu) eurozóny.

Digitální euro, podobně jako další velké projekty digitálních měn centrálních bank (CBDC), snad s výjimkou digitálního jüanu, zatím postrádá jasnou definici, což lze ale v experimentální fázi do určité míry odpustit. Z toho mála, co k jeho podobě ECB pustila ven, to zatím vypadá, že první verze bude mít asi nejblíže k předplaceným kartám, ať již těm fyzickým, nebo virtuálním, a nebude z hlediska zvýšení kvality našeho života představovat žádný velký rozdíl. 

To by ale byla tak neuvěřitelně promarněná příležitost vzhledem k celkovému potenciálu CBDC, že se tomu nechce věřit ani u tak konzervativního celku, jakým je Evropská unie. Digitální měny centrálních bank totiž mohou vést při vhodně koncipovaném designu k výrazně masivnějšímu finančnímu začlenění lidí bez bankovních účtů, můžou sloužit jako nástroje finanční stability, prostředek zrychleného převodu měnové politiky do domácností nebo pro rychlý přísun primární likvidity.

Pravděpodobnější scénář tedy je, že se bude koncept digitálního eura dále vyvíjet, a to možná rychleji, než by leckomu bylo milé. Bude to ale nejspíš ještě pěkně dlouhá cesta.

Nezájem i příliš velký úspěch může být problém

Již první veřejná konzultace ukázala, že hlavní problém, který mají lidé s konceptem digitálního eura, jsou obavy o zachování transakčního soukromí. Je to logické, přestože se iniciátoři budoucího e-eura zaklínají ujišťováním, že platební soukromí zůstane u digitální hotovosti zachováno, stejnými ústy například obviňují kryptoměny z toho, že jsou často zneužívány k nezákonným činnostem, protože umožňují pokročilou transakční obfuskaci. 

Jak potom chtějí zařídit, aby si digitální euro zachovalo vlastnosti hotovosti (anonymitu) a zároveň bylo v souladu s evropskou politikou proti praní špinavých peněz (AML) a nepřinášelo problémy (jsou-li to skutečně problémy) spojené s kryptoměnami? Garance alespoň limitované míry transakčního soukromí je přitom podmínkou, bez které nelze počítat s masovou adopcí, obzvláště ve světě, kde je hotovost doposud jediné zákonné platidlo a kde má e-euro dle slov ECB představovat jen doplňkový kanál.

Prakticky připadá v úvahu jen možnost opatrného balancování na hraně omezeného soukromí, kdy bude část transakcí probíhat bez evidování identity platícího a příjemce platby, ale tento proces bude limitován, nebo bude selektivní, takže bude stále možné dohledat historii ilegálních transakcí. Možností, jak tento krok provést natolik necitlivě, že se tím projekt digitálního eura zdiskredituje na léta dopředu, je více než dost. 

Digitální euro ale může mít i problém zcela opačný. Pokud naopak bude až příliš úspěšné, může představovat systémovou hrozbu pro klasické komerční banky. Centrální banka totiž bude mít vždycky vyšší důvěru než banky komerční (nulové riziko likvidity, žádné úvěrové riziko, žádné tržní riziko), a pokud nebude existovat jiná vhodná pobídka, bude nejspíš docházet k odlivu likvidity pryč z komerčních bank. 

ECB již nyní, ačkoli je podoba e-eura zatím v plenkách, počítá s tím, že bude muset omezovat vklady, které budou smět jednotlivci na účtech e-eura vlastnit. Jeden z návrhů počítá s limitem pouhých 3000 eur, jiný pak pracuje s myšlenkou zdanění držených částek nad stanovenou hranici. To nám to digitální euro pěkně začíná.

Autor článku

Externí spolupracovník serveru Lupa.cz a expert na blockchain a kryptoměny. Jako šéfredaktor v minulosti vedl ADASTRA Business Intelligence Magazine a server ITbiz.cz. Dnes pracuje jako redaktor časopisu Forbes.