Ilustrace: Nenad Vitas
Pro výměnu dokumentů v prostředí organizací a individuí a samozřejmě především pro jejich volný pohyb po Internetu se kromě HTML v současné době používají dva standardní formáty, na nichž jsou schopni se všichni uživatelé a jejich aplikace dohodnout. Prvním z nich je PDF – univerzální formát pro přenos zkompletovaných dokumentů, a pak řada formátů Microsoft Office, především DOC. Rozdíl mezi nimi a PDF je v tom, že u souborů PDF se obvykle nepočítá s jejich další úpravou – jsou přenášeny pouze pro zobrazení a pro tisk. DOC je možné editovat a převádět na jiné formáty. Jeho zaručená a stoprocentní podpora je k dispozici pouze v produktech Microsoftu. Tato skutečnost je mnohým trnem v oku.
Alternativní, otevřený formát editovatelných dokumentů různých druhů, Oasis ODF, pochází z původních formátů Open Office. Je otevřený. Lze jej implementovat do čehokoli a jeho podpora sílí. Podle svých zastánců, mezi něž patří také mnoho velkých firem z oblasti IT, má potenciál výhledově vytlačit proprietální formáty Microsoftu a uvolnit tak cestu k používání jakéhokoliv kancelářského balíku či nástroje bez obav o kompatibilitu výstupu. Dílčí úspěchy, jako je například vyhraná bitva o standardy veřejné správy v Massachusetts, kde byl ODF protlačen i přes nemalý odpor, by tomu nasvědčovaly. Budeme tedy ve světě globální výměny informací za chvíli pracovat s ODF stejně, jako nyní pracujeme se soubory DOC a jejich deriváty pro jiné typy aplikací?
Pokud ano, bude to vítězství otevřeného kódování dat. Ale také nástup chaosu. Předností formátu DOC, stejně jako PDF, je univerzálnost. Otevřený formát ji postrádá. Přestože existují zárodky filtrů, umožňujících majoritnímu kancelářskému balíku s otevřenými dokumenty pracovat, zdaleka se zatím nejedná o jejich dokonalou podobu. Masové používání otevřeného standardu nejen mimo uzavřené systémy, které lze centrálně spravovat a hlídat, ale i na Internetu a ve veřejné komunikaci, by v současnosti – domnívám se – pro mnoho uživatelů znamenalo značnou komplikaci práce s informacemi. Otevřený formát, který není – na rozdíl od svého proprietálního předchůdce a brášky – masově podporován a všeobecně znám, by vedl ke spoustě problémů. Některé by byly řešitelné použitím kompatibilní aplikace, jiné nikoliv. Svět dokumentů a jejich přenosu, který je nyní jednotný a díky tomu i přehledný, by se stal náhle světem, kde z laického hlediska o tom, zda textový či tabulkový editor a soubor fungují dohromady, rozhoduje přípona v názvu dokumentu.
Tím netvrdím, že použití otevřeného formátu je či není pro budoucnost v mnoha ohledech lepší než spoléhání se na proprietární, i když majoritní DOC (XLS, PPT atd.). Jen jeho nástup by měl být asi pomalejší, než jak by nejzarytější fanoušci této technologie rádi viděli. Tím nejdůležitějším totiž není, zda se používá otevřený či uzavřený formát, ale že se při přenosu dokumentů domluvíme.
