TPP (Trans-pacific Partnership) dohoda se sice přímo netýká Evropy, ale zatím splňuje všechna špatná očekávání. Zvýhodnění nositelů autorských práv, ještě silnější zakotvení nevyhovujícího autorského práva, zásadní postihy týkající se DRM i „nelegálního“ šíření filmů či hudby. Nechybí ani odkrývání absurdních výpočtů škod způsobených pirátstvím, které si hudební, filmoví i softwarovígiganti prostě vymýšlejí.
TPP je obchodní dohoda, kterou vyjednává dvanáct zemí na pobřeží Tichého oceánu (USA, Kanada, Mexiko, Japonsko…). Pozor, neplést s dohodou TTIP (Transatlantic Trade and Investment Partnership), která má podobně upravovat obchod mezi USA a Evropou – viz O čem má být kontroverzní dohoda TTIP a co bude znamenat pro internet?
Jednou z dalších represivních pomůcek v TPP je i požadavek na poskytovatele internetového připojení, aby odstranili či zakázali přístup k obsahu, o kterém se dozví, že porušuje (autorská) práva – na základě jakéhokoliv rozhodnutí soudu v kterékoliv zemi (která TPP podepíše). Pokud to chcete k něčemu přirovnat, tak možná k americké DMCA, ale s platností napříč minimálně dvanácti státy.
Kanadský právní expert Michael Geist například upozorňuje na to, že podobné ustanovení bude znamenat zásadní problém pro Kanadu, která k otázce porušování práva na internetu nepřistupuje tak radikálně a tamní zákony vyžadují několik kroků, než dojde k finálnímu vynucenému odstranění či blokování obsahu.
Podle některých komentářů může podobný požadavek na světovém internetu znamenat zásadní omezení pro klasické služby na sdílení souborů. Něco jako Ulož.to by v rámci takto definovaného právního rámce začalo narážet nikoliv pouze na bezzubé české organizace, které roky mluví o tom, „jak s ním zatočí“, ale na podstatně silnější nadnárodní koncerny a organizace.
TPP je v tomto ohledu zcela absurdní, protože se staví nad místní zákony a soudnictví. Což můžete v zásadě brát i jako vážný pokus o globální reformu přístupu k autorským právům.
