A totiž, že i ČT, v koprodukci s kolegy ze Slovenska, dokáže vyrobit vynikající seriál. Seriál srovnatelný s nováckou Policií Modravou.
Hlavními devizami Doktora Martina jsou jeho laskavost, snaha o to pomáhat lidem, zachraňovat jejich životy a zdraví. Někdy i za cenu osobního sebezapření lékaře. To je to, co v naprosté většině českých televizních a filmových dílech chybí. Ta láska k lidem.
Zpočátku jsem se obával obsazení Miroslava Donutila do titulní role. On je to herec mimořádně talentovaný a schopný. Nicméně hrál v řadě slabších filmů a seriálů a také se stal tzv. bavičem. Díky tomu se zdálo, že již nedokáže zahrát skutečně velkou, charakterní roli. Je to omyl a Donutil v Doktoru Martinovi dokazuje, že je velikým hercem. Jeho některé méně kvalitní výkony v jiných “dílech” byly způsobeny pouze autorskou a režijní impotencí.
Mrzoutský chirurg přijíždí na venkov léčit lidi jako obvodní – praktický lékař. Jeho seznamování s místními figurkami je obtížné a chvíli trvá, než si vzájemně přijdou na chuť. Lékař může působit zpočátku nevlídně, nesympaticky, jeho pacienti ho srovnávají s předchozím, vysloveně lidovým lékařem. Jenže tenhle doktor je úplně jiný. Vlastně je to kapacita, která na venkov odešla především ze zdravotních důvodů. Ale ono mu jde v první řadě o to – léčit lidi. A všechno ostatní zdá se být jaksi zbytečné. Když tohle jeho pacienti pochopí, najednou je vše v pořádku. Protože začínají získávat pocit bezpečí, vycházející z charismatu, vědomostí a schopností jejich pana doktora. Z vysloveně nepříjemného člověka, který zdánlivě nemá rád lidi a zvířata, se vyklube muž se zlatým srdcem.
Mimo Donutila je nezbytné velice podtrhnout herecký výkon Václava Kopty, který se po mnoha letech kariéry textaře a semaforského herce a zpěváka vrátil k herecké práci před kamerou. Původně pokračováním Sněženek a machrů a potom celou řadou horších či lepších rolí. Zde je vynikající v roli životem zklamaného člověka, postiženého rakovinou. Mimo to, že je herecky velmi dobrý, musel mít velkou práci se strašlivým chrapotem (pouze snad jednu větu, v ordinaci doktora Martina, řekl normálním hlasem – zřejmě to uniklo skriptu), který je mu ve scénáři předepsán. Ale pochopitelně i další herci, pod vedením režiséra Zahrádky, jsou velmi dobří. Přirození, klidní, role prožívají.
Jistěže pro diváky bude přitažlivé sledovat i vztah mezi krásnou učitelkou Jitky Čvančarové a hlavním hrdinou. Bude to o vztahu, který skončí společným životem? Nebo to bude jako mezi Perry Masonem a Delli Streetovou – věčné jiskření, které nikdy nedojde za hranici přátelství? Uvidíme. Ve třetím díle řeší pan doktor problém epidemie střevních potíží. Obvyklí čeští scénáristé by něco takového řešili pravděpodobně velice podúrovňovým humorem na úrovni čtvrté, ne-li páté cenové skupiny. Doktor Martin to řeší s elegancí. Pátrá po příčinách a je naprosto nesmlouvavý, pokud jde o to, aby obyvatelstvo upozorňoval na možné příčiny. I přes možné negativní následky pro sebe.
Když ale odhalí skutečnou příčinu, která je v lidech a v jejich touze zbohatnout, neublíží. Za cenu toho, že sám je lehce shozen místním rozhlasem a jeho moderátorkou, nevyzradí jméno strůjce nákazy, aby ho nevystavil případnému lynčování nebo alespoň hlubokému pohrdání všech. Zároveň ho ale přinutí, aby přestal prodávat vodu, která nákazu způsobila. Opět nesmírně lidský přístup, kdy člověk neprosazuje sám sebe do popředí a pro to, aby mohl pomáhat a aby nikomu neublížil, sklopí hlavu.
Abych nebyl tak stoprocentně pozitivní. Snad bych doporučil pouze určité – mírné zrychlení střihu. Toť vše.
Je mi líto, že ČT potřebuje k tomu, aby natočila kvalitní seriál, kupovat anglickou předlohu. Jako bychom u nás neměli schopné autory. Zde televize sáhla po ověřeném formátu, který již má úspěch v řadě zemí. Pokud jde o původní české seriály a filmy, je to jinak, tam se používají „zavedení“ autoři, kteří již mnohokrát dokázali, že svou práci ovládají na úrovni takových „děl“, jako jsou Ordinace, Ulice, Cesty domů či Neviditelní…
To, že jsou původní české seriály často tak špatné, je logicky způsobeno špatnými scénáři. Ty ovšem někdo schvaluje do výroby. A toho někoho – tedy kreativní producenty – někdo vybírá a do jejich funkcí dosazuje. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy.
ČLÁNKY DO MAILU