Hledáte investora? Přemýšlíte o tom, že byste odstartovali svou vlastní společnost? Inspirací vám může být Den D, pořad vysílaný na České televizi. A my jsme požádali jednoho z porotců a zároveň investorů, démonického Michala Poplara Rostocka, aby nám Den D okomentoval a doplnil to, co jste viděli na obrazovce o to, co se stalo mezi tím.
Kouzlo Dne D pro investory spočívá v tom, že nikdy neví, kdo se před ně postaví ve studiu, do momentu, než jedou kamery, a mají omezený čas na to, aby v kostce pochopili podstatu příležitosti a ambice a schopnosti člověka, který daný business prezentuje.
V tomto díle Den D jste mohli vidět:
Držák pro natěrače – Martin Fišer a Hana Procházková – 1 000 000 Kč za 10%
Obojživelný autobus – Petr Novotný – 3 000 000 Kč za 15%
Blikající trojúhelník – Zdeněk Mašek – 200 000 Kč za15%
Lenčino háčkování – Lenka Šátková – 500 000 Kč za 20%
Pan Martin a paní Hana prezentovali svůj nápad držáku pro natěrače. Kromě toho, že jsme někteří z nás měli pocit, že už produkt někde viděli, došli jsme k dojmu, že produkt je stále v beta verzi, má některé mouchy které autoři mohli vychytat dříve než přišli do studia a neudělali to. Navíc, jejich nápad neměl hodnotu 1 mil CZK a 10 procent ve firmě za milion nám připadalo, ke všemu ostatnímu, poněkud odvážné. Diskuse o valuaci nápadů nebo firem ve Dni D je většinou na rovině dvou extrémů: buď narážíme na majitele „nápadů“, co ještě nezaložili ani s.r.o. a už mají představu, že firma má hodnotu 50 mil CZK nebo na lidi, co si ani nespočítali, kolik jejich firma může mít hodnotu. Obojí je zábavné chvíli, pak smutné protože to ukazuje nepřipravenost lidí na jednání.
Michal Rostock Poplar, investor (nejenom) ve Dni D.
Druhý večer byl hodně zábavný, nejen díky přítomnosti herce Petra „baviče“ Novotného. Na rozdíl od pana architekta Neumana v druhém kole s omlazovacím krémem měl pan Novotný vypracovaný business plán, znal svůj trh a věděl o čem mluví. Inu, bylo na něm vidět, že nejen baví, ale i podniká. Jeho služba / produkt je dostatečně odpudivý a kýčovitý na to, aby zaujal a měl úspěch. Naftové buso-čluny, tak jak je prezentoval, mohou zaujmout a přispět Praze v tom, aby sem jezdilo ještě více turistů, byli tu ještě déle a ještě déle měli čas se tu opít, dělat hluk po desáté hodině večerní a občas se někde hezky pozvracet.
Coby obyvatel Prahy 1 jsem se rozhodl neinvestovat, není nad opilé davy anglických turistů ve dvě v noci, co se baví povalováním plných popelnic na ulici nebo německé teenagery vykřikující na ulici, jako kdyby neskončila druhá světová válka a na hradě seděl Hácha a ne Klaus. Ani Tomio, náš rezidenční expert na turistiku, nebyl zaujat. Navíc je podobný business cyklický, nevěřím, že by v zimě posadil člunobusy na sáňky nebo z nich udělal ledoborec.
Pan Zdeněk, nebo snad dokonce ještě student Zdeněk, zaujal ty z nás, kteří stále věříme na to, že stojí za to přemýšlet a měnit i všední věci kolem sebe. Blikající výstražný trojúhelník má své kouzlo, fungoval celkem rozumně a může šetřit lidské životy. Problémy pana Zdeňka byly následující,
- že výstražné trojúhelníky mají být homologovány,
- jeho produkt nebyl unikátní,
- při bližším nahlédnutí do jeho plánů vůbec nevěděl, jak může takový produkt prodávat.
Vzhledem k jeho věku vnímám projekt coby první a doufám, že jeho pátý nápad bude mít vše, co mít má a uspěje. Což mě vede k dalšímu ponaučení, nefixovat se na produkty. Proč?
Dost často se mi stává, že se s někým nedohodnu, protože nevěřím jeho produktu, jen abych dotyčného podnikatele za pár let potkal, jak podniká v něčem úplně jiném a prosperuje. Takoví lidé ukazují, že není třeba se fixovat na jeden produkt a svojí ochotou jej opustit a vrhnout se na něco nového ukazují jednu ze základních vlastností podnikatele, pružnost reagovat na poptávku trhu. S takovými lidmi je pak radost pracovat, a proto ve studiu my investoři nakonec sedíme rádi.
Druhým nejzábavnějším (a asi i nejsmutnějším) uchazečem byla slečna Lenka. Pokud jsme ji dobře pochopili, chtěla učit děvčata háčkovat prostřednictvím vydání nějaké brožury. Kromě toho, že měla hezké produkty, nic moc dalšího ale nevěděla a navíc jsem měl pocit že po jejích službách nebude dostatečná poptávka, natož pak aby se s jejím nápadem dalo expandovat na další trhy. Pokud by přispívala do nějakého časopisu pro děti, věřím tomu, že pár holčiček zaujme a někomu radost udělá, investorům ale ne.
Obecně řečeno, ženy často přistupují k podnikání s tím, že chtějí dělat něco, co někomu udělá radost a zisk jako takový je pro ně druhotný. Co ale lidé, kterým dělá radost profit? Konce tahového podnikání bývají obvykle hořké, stejně jako jeho prostředky. Proto nikdo z nás nechtěl být na jeho začátku.
