Hledáte investora? Přemýšlíte o tom, že byste odstartovali svou vlastní společnost? Inspirací vám může být Den D, pořad vysílaný na České televizi. A my jsme požádali jednoho z porotců a zároveň investorů, démonického Michala Poplara Rostocka, aby nám Den D okomentoval a doplnil to, co jste viděli na obrazovce o to, co se stalo mezi tím.
Michal Rostock Poplar, investor (nejenom) ve Dni D.
První díl třetí řady přinesl několik změn, především zvýšení limitu investice až na 3 miliony Kč a možnost „vrátit to“ investorům ve zvláštní budce.
Kdo je v tomto díle:
- Adam Čuřín – energetické žvýkačky
- Maruška Riedlová – staročeský fastfood
- Jaroslav Voldřich – jídelní židlička přestavitelná na houpacího koně
- Jaroslav Příhoda – dětská plastová stavebnice
Podívali jsme se na čtyři projekty. Nejzábavnější byla paní Marie, která nepochopila, že investujeme do základního jmění společnosti a chtěla úvěr. Tak jsme ji odkázali na nejbližší pobočku KB ve Strakonicích a pochutnali si na jejich pochoutkách. Nic pro dietáře, vegetariány a milovníky lehké stravy…
Asi 5o procent podnikatelů v ČR válčí s nutností sehnat investora a zároveň chtivostí nechat si 100 procent společnosti jen a jen pro sebe. Na tohle jsou tu samozřejmě banky, takže neztrácejte čas s investory… a investorů.
Investoři (a také porotci) ve Dni D. První řada zleva: Tomio Okamura, Dana Bérová, Marta Nováková. Druhá řada zleva: Michal Rostock, Ivan Pilný.
Žvýkačkový pan Adam myslím zaujal všechny, do momentu, než jsme zjistili, že výrobek není jeho, nevlastní ani brand a je tak výrazně omezen v tom, co s produktem může dělat. Asi třicet minut jsme z něj tahali věci, které nám mohl říci během prvních pěti minut, a protože první dojem člověk může udělat jen jednou, prezentace ztratila dynamiku a my zájem…
Navíc, u podobných projektů je obvyklé, že pokud se podaří, mateřská firma převezme všechna práva pro danou zemi a ten, kdo se zasloužil o úspěšné uvedení projektu, dostane poplácání po rameni a možná ředitelský plat… nic pro investora.
Hvězdou večera – a zaslouženě – byl pan Jaroslav. Podnikatel, už jednu firmu měl, okradl jej německý obchodní partner, svůj problém vyřešil a světe div se, kromě jednoho podobného houpacího koně v Austrálii za 100 dolarů, asi nemá konkurenci. Obě studiové verze houpacího koně hned na místě koupil štáb a já.
Pan Jaroslav měl zkušenosti, odbyt, team. Co by člověk neudělal pro dětský úsměv a profit? Rodičů, ochotných udělat vše proto, aby se jejich potomci spokojeně houpali, je hodně a představují vděčný trh.
Otázky, které nás napadly poté: 1. proč vyrábět dřevěného koníka v ČR a ne jen nechat vyrobit stejný produkt v plastu v Číně, za zlomek ceny, investoři vyřešili, poněkud sentimentálně, argumentem, že dřevěné hračky jsou hezčí a bude po nich větší poptávka. Ne ve všem se musíme shodnout, já bych do plastu šel hned. Produkt se lépe transportuje, je lehčí, dá se rozložit, umývá se lépe než dřevo.
Půl roku poté se ukazuje, že pan Jaroslav má v rukávu další produkty, je s ním celkem radost pracovat a doufám, že jak Martě, tak Ivanovi se investice podaří. Já jsem, po odvysílání, odstoupil z důvodů nespojených s projektem. Houpací kůň ale dělá radost dětem kamarádů v mém obývacím pokoji… a za půl roku snad i mé dceři.
Někteří zájemci o investici mají tu smůlu, že kdyby nebyli lidmi, ale barvami, splynou s okolím svou nezajímavostí a šedí. To je případ druhého pana Jaroslava. Coby investor hledám osobnosti, co dokáží vybudovat na síle svého charisma (mini)impérium, zaujmou své zaměstnance, zákazníky, odběratele. To, bohužel, nebyl případ jeho a ani Designového studia. Pravdu řečeno, téměř si jej nepamatuji, zkrátka a dobře zapadl, nepřesvědčil.
Kouzlo pořadů jako je Den D spočívá v tom, že lidé mají cca 30 minut na to, aby přesvědčili investory o tom, že jsou schopni svůj podnikatelský sen prosadit v praxi. Statistika je však neúprosná, jen asi jedno procento podniků uspěje, ostatní skončí na hřbitově zkrachovanců. Občas s našimi penězi, bohužel.
