Během sestupu do podzemí probíhá výklad na téma příslušné záhady – vraždy či tajemného úmrtí, vše je rámováno rozhovorem obvykle s odbarvenou starší ženou popisující tajemné zvuky.
Pak někdo vrazí loktem do kamery a rozvine se následující dialog:
Něco se pohnulo!
Ano, pohnulo se to.
Viděls to také!
Zcela zřetelně!
Všichni jsme viděli, jak se něco pohnulo,
shrne průvodce pořadem pro diváky.
Následuje druhý rozhovor s odbarvenou ženou, který je zčásti sestříhán z prvního, což vyvolá v divákovi pocit, že už to někdy slyšel, takže to musí být pravda.
Pak přijde na řadu PŘÍSTROJ. Slouží k zachycování něčeho – tachyonových stop, feromonových stop, hyacintových stop. Ve slabších dílech figuruje pouze termokamera. Bílá šmouha zaznamenaná přístrojem je zhruba desetkrát zpětně přehrávána, přičemž hudební podkres tvoří čvachtavé, kníkavé a huhlavé zvuky.
Pokud se obrazový editor dobře vyspal, někdy se nám dostane i doprovodných historických fotografií a příslušného exkurzu do minulosti. Ano, v tomto domě někdo umřel. Upřímně řečeno – je těžké najít dům, kde by někdo někdy neumřel.
Takové pořady by měly dostat novinářskou cenu za přínos lidstvu. A víte proč? Pomáhají totiž budovat informační gramotnost. Čím více podobných pořadů lidé uvidí, tím spíš jim snad dojde, že všechny ty dokumenty o mimozemšťanech a články na aeronetech o Putinovi jsou jen zábavnou hrou, které nemá s realitou nic společného.
A pokud to někomu ani potom nedojde? Tak prostě skončí v pekle (huhly huhly, bzum, šššum, bílý oblak na kameře, titulky pořadu).
ČLÁNKY DO MAILU