V současné době je na trhu stále ještě dostatek seminářů, které mají za cíl seznámit zájemce s Internetem a jeho používáním, včetně e-mailu. Nyní se ale začíná pomalu ukazovat, že v nejbližších letech bude zapotřebí zahájit zcela nový typ seminářů a školení zaměřených na to, jak se zbavit závislosti na e-mailu. Tento závěr mi, mj, vyplynul z článku E-mail na ústupu?, který zde včera publikovala Rita Pužmanová.
E-mail a vůbec práce s Internetem se stává pro jistou (a stále se zvětšující) skupinu lidí „velmi“ nepostradatelným pomocníkem, bez kterého to prostě už ani jinak neumí. Na tom by nebylo nic divného, kdyby se však tito lidé nestávali na e-mailu závislí.
Nedávno jsem mluvil s jedním kolegou, který se pohybuje ve finančním světě a Internet využívá zejména jako komunikační nástroj (e-mail). Dál se zatím nedostal. Přišla řeč na e-maily. Když prohlásil „Já si to přečtu až večer, to je čas, kdy kontroluju poštu, protože mám na to klid,“ ještě několik minut poté jsem mu tiše záviděl. Čte poštu jen večer. Celý den vydrží bez e-mailů, bez instant messengerů. Šťastný člověk. Taky bych to chtěl takhle umět.
Ale nedaří se mi to. Ač se snažím Outlook vypínat a číst poštu jen v nepravidelných časových úsecích, vzdálených od sebe více než 30 minut, přesto si už nedovedu představit, že čtu poštu až večer. Někteří odesilatelé dokonce nepřímo vyžadují mou okamžitou reakci, odpověď, akci. Na e-mail? Proboha! Ano, zdá se, že si pletou elektronickou poštu s telefonem. Stali (jsme) se rukojmími e-mailu. Znám pár lidí, kteří mají poštovního klienta zapnutý neustále, skoro 24 hodin denně. Když se nehlídám, stane se to i mně.
Je potřeba si ale uvědomit, že e-mail je pouhým komunikačním prostředkem a že tak jak nikdo nedokáže útržkovitě komunikovat orálně nepřetržitě celý den o velkém množství i nesouvisejících témat, stejně tak není možné, aby takto udržoval komunikaci elektronickou. Tím, jak má e-mail stále vyšší váhu při vzájemné výměně dat a informací, zvyšuje se tím i jeho důležitost ve skupině rušivých činitelů.
Tím nejrušivějším elementem je samozřejmě osobní styk (pokud nemáte u svého pracovního místa dveře, jste nahraní). Dále je tu telefon, ten už se ale dá nezvednout. Pak následují různí instant messengeři. Na samém chvostu řady rušičů se nachází e-mail. Přesto, že je nejméně rušivý, existuje možná nezanedbatelné procento uživatelů (existují výzkumy?), kteří se jím nechávají rádi a často rušit. Zcela dobrovolně.
Je to snad nějaká úchylka? Touha po tom být stále v obraze? Nebo prostě jen nemají nic lepšího na práci? Dostáváme se tak do fáze, kdy umíme bojovat se spamem (v nejhorším případě alespoň tak, že jsme se ho naučili ignorovat a automaticky mazat), ale neumíme bojovat s ostatní poštou, které je také čím dál tím více.
