Snad stojí za to nejprve upřesnit, co mám pod elektronickou knihou přesně na mysli. Knihou myslím knihu, ne databázi článků, referát ani nějakou encyklopedii na CD. Kniha v tomto chápání je vysázená a projde redakcí/korekturou. Jde mi také jen o projekty fungující na komerčním základě – pokud například Národní knihovna zpřístupní na Internetu elektronickou podobu vzácných historických tisků, nelze hovořit o trhu. Totéž platí pro případ, kdy je z marketingových důvodů zdarma nabízena třeba ukázka z knihy.
Podnikl jsem mezi tuzemskými nakladateli menší anketu, ze které nikoliv překvapivě vyplynulo, že elektronické knihy pro ně nejsou rozhodně prioritou. Někteří si ponechali zadní vrátka („do budoucna o tom uvažujeme“ – konec konců, kdo by nechtěl být v médiích prezentován v souvislosti s inovacemi a moderními technologiemi :-)), jiní otevřeně sdělili, že nic podobného neplánují.
Zůstává samozřejmě otázkou, zda přece jen neexistuje způsob, jak by se nakladatelům mohl prodej e-knih vyplatit. Napadají mě následující okruhy problémů, které by stály za podrobnější rozbor (předpokládám, že kdo zná odpovědi, podělí se o ně ovšem spíše formou draze placené konzultace/studie než veřejně dostupného článku):
- Je vydávání elektronických knih smysluplné jako jedna z aktivit vydavatele knih tištěných, nebo se hodí spíše pro specializovaný subjekt?
- Pokud elektronické knihy nabízí klasický vydavatel, má pro něj smysl nabízet vedle sebe tištěnou i elektronickou knihu (např. v podobě nějakého balíčku, který kupci tištěné knihy umožní i přístup k elektronické podobě, apod.)?
- Předpokládá se, že elektronická podoba knihy bude především čtená na nějakém kapesním počítači, nebo si ji zákazník vytiskne?
- Má pro nakladatele ekonomický smysl takto vydávat knihy nové, nebo spíše zpřístupňovat ty tituly, které už jsou volné z hlediska autorských práv? (zde je ovšem velká konkurence v podobě projektů nabízejících přístup zdarma – např. Guttenberg)?
- Jak řešit ochranu elektronických knih proti dalšímu šíření? Jaké technologie se vyplatí implementovat, aby přílišné restrikce naopak nekomplikovaly život platícím zákazníkům, eventuálně nebyly nákladné i pro vydavatele?
- Má smysl prodávat elektronické knihy čtenářům, nebo se primárně snažit o uzavření nějaké „globální“ dodávky např. s prodejcem kapesních počítačů?
Každá z těchto otázek samozřejmě vede k dalším otazníkům. Tak například: Vzhledem k ceně papíru/toneru je nákup elektronické knihy, kterou si zákazník vytiskne, vlastně úplně absurdní. V praxi tohle ovšem často funguje tak, že čtenář si netiskne za své, ale parazituje na svém zaměstnavateli či vzdělávací instituci. Jak velký trh ovšem tito lidé z hlediska vydavatele představují?
Proti elektronickým knihám hovoří ještě další faktor. Předpokládalo se, že na malém trhu typu České republiky bude posun k e-knihám vyvolán stále klesajícím nákladem knih klasických. Od určitého počtu výtisků se už prostě nevyplatí knihu tisknout a jako jediná možnost publikování specializovaného titulu zůstane elektronické vydání. Jenže ani tohle se úplně nepotvrdilo. Nové technologie zlevnily i tisk malonákladových publikací. Pokud se bavíme o knihách profesionálně připravených, potom fixní náklady (sazba, redakce, eventuálně honorář autora/ překladatele/ grafika, …) představují velmi významnou položku. Myslet si, že elektronická kniha vydavatele de facto nic nestojí, je tedy omyl.
Existuje ovšem situace, kdy by nabídka titulu v elektronické podobě měla být bez rizika. Je-li tištěná kniha vyprodána, ale podle všeho se už nevyplatí ji dotisknout, potom by snad z hlediska vydavatele stálo za to ji nabídnout v elektronické podobě. Není mi ovšem příliš jasné, jaká by měla být cena (vztažená třeba vzhledem k ceně původní knihy).
Prodej elektronických knih nabízí dnes u nás jako jedna z vlaštovek vydavatelství Libri. Prohlídka jejich katalogu vede k závěru, že tímto způsobem jsou nabízeny jak tituly vyprodané, tak knihy prodávané paralelně i v tištěné podobě. Obchodní podmínky jsou následující: „Za knihu, kterou si můžete prohlížet na obrazovce i tisknout, zaplatíte 60 procent z plné ceny; za knihu, kterou si můžete jen prohlížet na obrazovce, zaplatíte 40 procent z plné ceny.“
Závěrečná poznámka: tento materiál není tak docela reprezentativní, vychází z údajů nakladatelství, s nimiž je autor v nějakém pravidelnějším kontaktu (jmenovitě jde o Argo, Dokořán, Mladá fronta, Triton). Internet v tomto ohledu selhal, získat údaje od někoho, koho už předem neznáte, se ukázalo být velmi problematické. E-maily odesílané na (oficiální a anonymní) kontaktní adresy firma@firma.cz či press@firma.cz jako by padaly do černé díry. Ale to je samozřejmě už námět na úplně jiný článek.
ČLÁNKY DO MAILU