Když při prezidentských volbách tým kolem Karla Schwarzenberga dostal knížete nečekaně do druhého kola, byly tu oprávněné diskuze o tom, nakolik za to mohly sociální sítě a nakolik ne. Až na pár přehmatů ale nikdo nezpochybňoval výbornou práci volebního týmu, Twitter bobtnal hashtagem #VolimKarla a facebookové cover photos a avatary byly plné knížecího číra. Volili jsme Karla (někteří z nás) a byli jsme na to pyšní. Sociální sítě nám ve velkém pomáhaly tuhle informaci šířit. V České republice to opravdu byla malá marketingová revoluce.
Text původně vyšel na blogu Elišky Vyhnánkové, Lupa jej publikuje se svolením autorky.
A jak se dalo očekávat, v aktuálních volbách do Poslanecké sněmovny mají politické strany velkou chuť takový úspěch zopakovat. Zpravodajství jsou plná informací o tom, jak chtějí oslovovat voliče přes sociální sítě, kandidáti si houfně zakládají profily na Facebooku, ti odvážnější i na Twitteru, případně jinde. Do toho přichází ODS s hashtagem #volim_pravici, manuálem Twitter pro začátečníky a osobními účty kandidátů. A ta naše intelektuální Twitter komunita si posměšně odfrkává cosi o amatérismu a nepřipravenosti.
Upřímně? Do voleb zbývají necelé dva měsíce a chtěla bych vidět experta, který zvládne přes noc připravit strategii pro několik desítek kandidátů politické strany, nasadit profily a vyškolit ze všech superhvězdy komunikace na sociálních sítích.
Zkusme se znovu podívat na práci všech volebních týmů a upřímně si řekněme, že tým ODS dělá co může v rámci možností, které má. A v tuto chvíli to dělá nejlépe ze všech. Můžeme se hádat o konkrétních detailech, určitě nejsou bez chyby. Ale hashtag #volím_pravici patří mezi nejpoužívanější (a to nepočítáme jeho parodické obměny), na stránkách ODS je vidět kvalitní implementace sociálních médií a o ODS se mluví. Nejvíc mě vlastně naštvalo neprofesionální grafické zpracování zmiňovaného Twitter manuálu. Mohl být rozhodně hezčí, byť je považován za interní dokument.
Přátelé, problém je někde úplně jinde! Sociální sítě jsou velmi silným nástrojem pro komunikaci, ale NIKDY, nikdy-nikdy-nikdy nesmíme zapomínat na to, že nejsou samospasitelné.
Pojďme zpět na začátek. „Karel for preSident“ uspěl díky množství aspektů, které dohromady v danou chvíli a za daných okolností fungovaly. Vévodil tomu kvalitní a sympatický produkt (Karel Schwarzenberg), kreativní a excelentně provedená marketingová kampaň (Karel for preSident) a také dedikovaní zaměstnanci (volební tým). Přiznávám, že v posledním bodě trochu střílím od boku, protože nemám naprosto žádné tušení, o kolik byl volební tým Karla Schwarzenberga nadšenější než ty ostatní, ale vy víte, co tím chci říct. Sociální sítě byly pouze zesilovačem úspěchu celé kampaně.
Pokud nemáte kvalitní produkt, pokud nejste populární (nebo máte v danou chvíli špatnou pověst), pokud nemáte nadšené zaměstnance/kolegy/tým, nezachrání vás sebelepší social media supermegaguru. Musí tam být chemie. Platí to pro firmy, jednotlivce i politické strany.
Jediným problémem ODS je v současné chvíli fakt, že v určitých kruzích není moc populární a i kdyby se strana přetrhla v profesionalitě, tyto kruhy si budou odfrkávat dál (a ODS volit pravděpodobně nebudou). Pak je tu skupina těch, kteří mezi voliče ODS patří a stávající kampaň přijmou pozitivně. Ale to není problém sociálních médií, to je problém politické situace a na tu já odborník samozřejmě nejsem. A koho budu volit, o tom v mém případě sociální sítě určitě nerozhodnou.
