Poslední fáze testnetu zatím běží podle plánu a navzdory menším komplikacím to vypadá, že již přeci jen známe definitivní datum, kdy by mohl dlouho očekávaný hardfork, který například mění pravidla pro výpočet transakčních poplatků, spatřit světlo světa (respektive na mainnetu).
Změna pravidel sítě označovaná souhrnně jako London Hard prošla poměrně náročným testováním, její implementace se objevila hned v několika testnetech. Poslední dvě, tedy implementace v rámci testnetů Ropsten a Goerli, proběhly uspokojivě, a tak se vývojářské týmy dohodly na definitivním uvolnění do sítě. V platnost by měl hardfork vstoupit s blokem 12 965 000, v lidských měřítkách tedy 4. srpna někdy mezi třetí a osmou hodinou odpolední našeho času.
Jaké změny přinese?
London Hardfork je souhrnné označení pro pětici návrhů (Ethereum Improvement Proposals), které mají zlepšit současnou uživatelskou zkušenost se sítí, rapidně zvýšit její efektivitu a předpřipravit síť na dlouho plánovanou změnu konsensus algoritmu na proof of stake.
Z pětice návrhů jsou opravdu zajímavé hlavně dva – EIP 1559 a EIP 3554. Zatímco druhý především (v duchu dobré tradice) odkládá uvolnění difficulty bomb (mechanismus, který má vytvářet pro minery přirozenou incentivu opustit postupně mining a stát se „držiteli“), EIP 1559 mění mechanismus výpočtu transakčních poplatků a vytváří ekonomickou pobídku pro držení Etheru tím, že jej činí méně inflačním. EIP 3554 zdrží „vybuchnutí“ difficulty bomb do začátku prosince, což je natolik vzdálená doba, že se do té doby může na síti změnit prakticky cokoliv, a nemá tedy příliš cenu se nyní tímto staronovým mechanismem, který má za úkol zvyšovat obtížnost těžby v síti až do bodu, kdy těžba přestane dávat ekonomický smysl, příliš zabývat. V případě EIP 1559 je situace prakticky opačná.
Návrh EIP 1559 se neobešel bez notné dávky kontroverze, neboť sáhl na příjmy těžařů z transakčních poplatků. Co přesně dělá?
EIP 1559 krok za krokem
Návrh slibuje přinést lepší uživatelskou zkušenost pro všechny uživatele Etherea, a to hlavně díky předvídatelnějším poplatkům a novému mechanismu podporujícímu deflační chování etheru. Ethereum Improvement Proposal 1559 je na poměry blockchainu relativně starý návrh, se kterým přišel ještě v dobách před pandemií Eric Conner. Návrh měl poměrně jednoduchým způsobem vyřešit komplikovaný gas management (označení pro poplatky za vykonávání transakce/kontraktu) v Ethereum síti. To je v zásadě dobrá věc a EIP 1559 na to nejde vůbec hloupě. Ethereum je ale naneštěstí komplexní systém a změna, která může výrazně prospět jedné skupině uživatelů, zkomplikuje život těm ostatním. Základní problém je zde nicméně jednoduchý, s chystanou změnou přijdou těžaři o signifikantní část odměn, tu navíc síť bez dalšího využití spálí, což je některým uživatelům (především postiženým minerům) trnem v oku.
Návrh, o jehož prosazení se zasazuje hlavně koordinátor Tim Beiko, sleduje několik cílů:
1. předvídatelnější výši poplatků díky mechanismu, který určuje jejich limity
2. zjednodušení celého gas managementu
3. odstranění z pohledu uživatele zbytečných zpoždění daných pevným limitem na gas v jednom bloku
4. dosažení stabilnějšího provozu na poměrně ucpaném ethereovém blockchainu pomocí dynamických fee (a velikosti bloku)
5. posílení iluze digitální vzácnosti pálením velké části ETH obsaženého v rámci transakčních poplatků
Eric ve svém návrhu kritizuje současný aukční systém, který zařazuje transakce do bloku s pevnou velikostí podle výše přiděleného transakčního poplatku (gas fee). Tento mechanismus byl převzat z bitcoinové sítě, kde se objevil jako zpočátku poměrně dobře fungující kompromis, který na jedné straně chrání síť před zahlcením transakčními DoS útoky. Aukční systém je ale podle Erica extrémně neefektivní a vede ke značnému přeplácení minerů.
Tajné eso v rukávu se jmenuje BASEFEE
EIP 1559 se tento problém snaží řešit tím, že namísto lidské aukce staví algoritmus, který se snaží najít optimální cenu za gas s ohledem na vytíženost sítě. Celé to funguje trochu podobně jako automatická úprava obtížnosti v bitcoinové síti. Pokud jsou bloky o 50 % ucpanější než v předchozím stavu, „BASEFEE“ automaticky stoupne, pokud zátěž naopak o 50 % klesne, klesá i BASEFEE.
Samotná BASEFEE ale ještě není samospasitelná. Mechanismus se pouze pokouší definovat optimální tržní sazbu za gas a rozhodně není posledním rozhodčím, který určí, za jakou cenu bude transakce/kontrakt nakonec vytěžena.
K čemu je to tedy celé vlastně dobré? Když celý mechanismus přirovnáme k současným službám třetích stran, které ukazují očekávané poplatky v síti (EthGasStation.Info, Etherscan’s Gas Price Tracker), jeho hlavní výhoda oproti nim spočívá v tom, že ukazuje, jak moc ve vztahu k zaplněnosti sítě za transakci přeplácíme. Dnes se o automatické určení optimálního poplatku pokoušejí (podobně jako na Bitcoinu) samotné uživatelské peněženky, což ale v praxi většinou vede jen k dalšímu roztáčení inflační poplatkové spirály. BASEFEE oproti tomu definuje základní částku, za kterou by měla transakce v některém z nejbližších bloků projít (a která ještě není nemravně vysoká).
Podobně dynamická jako BASEFEE bude také velikost samotného bloku. Ten má variovat od 0 do 25 milionů gas s cílem dosahovat průměrné velikosti 12,5 milionu gas (současný maximální limit ještě počátkem loňského roku ale byl jen 10 milionů gas).
Skrytý háček, nebo spíš dva
Jistá potíž je v tom, že BASEFEE stále tvoří jen první část celkové sumy. Uživatel totiž může minerům přihodit „dýško“, což na první pohled není nic jiného než starý známý aukční systém. Je zde tedy nějaká skutečná výhoda a v čem je vlastně ten hlavní rozdíl?
Celé schéma je navrženo tak, aby BASEFEE pro většinu případů stačilo na vykonání transakce (na rozdíl od příliš nízkých poplatků dnes). Přeplácení minerů by nadále mělo sloužit již jen coby jakýsi červený koberec pro VIP transakce v dobách vysoké zátěže (což může být velmi často). Je zde ale ještě jedna důležitá věc, samotné BASEFEE totiž netvoří odměnu minerů. Ano, slyšíte správně. Technicky je zde oproti klasickému modelu rozdíl v tom, že částka zahrnutá v BASEFEE míří namísto do peněženek mining pool operátorů na jednocestné adresy a nikdo ji nezíská. Ethereum poslané do BASEFEE coby gas se prostě „spálí“ a vypadává ze hry.
Takový mechanismus přináší zajímavé konsekvence. Měl by například odrazovat minery od snahy manipulovat výšku fee ve snaze vylákat z uživatelů tučnější poplatky. Očekává se také, že v síti signifikantně stoupne význam etheru, protože do budoucna bude jen s jeho pomocí možné zaplatit transakci. Dnes lze tentýž úkol provádět například pomocí stablecoinů, což je na první pohled pro uživatele celkem pozitivní jev, ale v důsledku vede k celkem problematické ekonomické abstrakci.
Stejně jako u Bitcoinu monetární politika Etherea upřednostňuje bezpečnost na první vrstvě před vším ostatním. Její druhou maximou je ale také dosažení bezpečnosti s minimálními možnými náklady. Na rozdíl od Bitcoinu s jeho halvingovým narativem se tak snaží i do budoucna stavět platby za bezpečnost sítě raději na odměnách za „vytěžený“ blok než na nevyzpytatelném fee marketu. Jestli je tato strategie správná, to prověří čas, Conner se ale domnívá, že platit za validaci transakce navíc ještě BASEFEE by bylo přeplácením bezpečnosti.
Proč? Představme si minery jako zaměstnance s určitou smlouvou. Pokud se síti daří dobře a vygeneruje extra příjem, není to ještě důvod, proč by měl připadnout právě těmto zaměstnancům a neměla by z něj spíše profitovat síť jako celek. Pokud přesto někdo chce podpořit tyto konkrétní zaměstnance a motivovat je k nějaké extra službě, může použít „dýško“, BASEFEE ale patří síti. O „spálené“ ethereum se pak teoreticky zvedá hodnota etherů, které drží ostatní uživatelé.
Platba za budoucí bezpečnost?
Je zde ale ještě jedna zajímavá teoretická konsekvence. Bude pořádně docenitelná až s příchodem Ethereum 2.0. Schopnost provést úspěšný útok na síť bude v případě Ethereum 2.0 odvoditelná z množství etherů, které budou dostupné na sekundárních trzích. Čím méně ETH bude na trhu k dispozici, tím dražší bude útok. EIP 1559 tak neustálým spalováním ETH tokenů teoreticky přispívá k větší bezpečnosti v budoucnosti.
V této souvislosti zavádí EIP 1559 dvě důležité nové metriky: ETH-Burn Rate a ETH Burn:Issue Rate Ratio. Ta první sleduje vlastně rostoucí míru ekonomické aktivity v síti, neboť Burn Rate poroste se zájmem o transakce na síti. ETH Issue:Burn Ratio je pro změnu metrika, která udává míru inflace nebo deflace. Pokud je poměr emise nových tokenů vůči rychlosti spalování nižší než jedna, zásoba ETH klesá a inflace je záporná.
Achillova pata
EIP 1559 jsme zatím ukázali z té lepší stránky, jaké jsou ale jeho slabiny?
Jedna z potíží je, že koordinovaná skupina minerů může tento nový dvoucestný systém zmanipulovat. Není nereálné „cinknout“ trh tak, aby BASEFEE konvergovalo k nule, zatímco spropitné by se šplhalo do astronomických výšek. Druhý možný scénář je, že BASEFEE bude odpovídat, ale zácpa u prioritních transakcí stejně všechny donutí platit ještě více přepálené poplatky.
Nečekané důsledky může mít i samotné pálení etherů v rámci BASEFEE. Zprvu se nejspíš neprojeví, ale časem může vést například k náhlým propadům likvidity a v konečném důsledku k ještě dražším transakcím.
Dále pak dynamická velikost bloku s dvojnásobným maximálním limitem představuje další nechtěnou zátěž pro provozovatele full nodů a povede nejspíš k vyšší centralizaci a pravděpodobně i dalším nezamýšleným konsekvencím (nový vektor pro DoS útoky). Na druhé straně sám Vitalik Buterin již celkem drahně dlouho tvrdí (Why I think EIP 1559 block variance is nothing to worry about), že se není čeho bát, tak mu zkusíme věřit.
