Fadi Bishara
V roce 1996 založil techVenture, firmu, která pomáhá vyhledávat lidské zdroje pro rychle rostoucí nové společnosti.
V roce 2010 založil akcelerátor BlackBox.
V září 2012 byl jedním z mentorů na pražském Startup Live.
Proč jste přijel na Startup Live?
Chci povzbudit účastníky, aby přemýšleli ve velkém a šli za svým nejlepším možným, a rád bych je podpořil investicí. Nechci však investovat do malých vítězství — hledám něco dlouhodobého, s velkým dopadem. Schopní lidé tu určitě jsou — jak v Česku, tak v Evropě — ale možná si nevěří. Vím však určitě — jelikož pracuji s více než stovkou startupů — že tvůrci velkých věcí se nijak neliší od lidí přítomných tady. Takže hledám, jak jim sdělit, že mohou. Jak je povzbudit k tomu, aby si před sebe kladli větší výzvy.
Mnoho tady představených nápadů mi připadá jen jako určitá funkce, ne jako základ pro plnohodnotnou společnost. Cestoval jsem teď přes tři týdny po Evropě, byl jsem v mnoha městech, setkal jsem se se spoustou startupů — a nejsem v Evropě poprvé — a tohle se pořád opakuje. Zdá se mi, že společnosti tu začínají něčím malým, protože to je „bezpečnější sázka“. Když jim to nevyjde, když selžou, pak selžou v malém. Je to jakoby strategie, jak se vyhnout selhání. Myslet ve větším, a selhat ve větším, to ovšem bolí.
Ale stále se mluví o „minimum viable product“…
To je něco jiného. Jsem naprosto pro MVP, ale chci slyšet, jaká je za ním vize. Ať mi klidně řeknou, že tímhle začínají, ale také to, kam tím směřují. Většině z nich chybí dlouhodobá vize. Zaměřují se na nějaký malý problém, na nějakou malou funkci, a ne na něco s potenciálem dlouhodobým. Nedělají nic velkého, nic škálovatelného globálně.
Můžete uvést příklad?
Lidé z DesignBorg — to je příklad vývoje funkce, a ne plnohodnotného produktu. Jejich vizí je více nástrojů pro webové vývojáře. Nic nenarušují. Chcete‑li něco vytvořit jako podnikatel, proč se nepustit do něčeho, co přinese změnu, co něčím otřese? Proč jen skočit do trhu, který už existuje a je nasycen? Na takovém je velmi obtížné soutěžit. Společnosti vytvářející nástroje pro webdesign jsou po celém světě. Jak se odlišíte? Jak poskytnete něco, co ještě nikdo neudělal? Oni jen přidávají na hromádku stávajících řešení, a kdokoli je může okopírovat: kdo už má zákazníky pro svůj stávající produkt, může jejich nápad prostě přidat jako další funkci. Na takovém trhu není mnoho místa.
Cokoli uděláte, může to někdo zkopírovat… i když budete nejprve vývojem napřed.
Naprosto. Proto nejlepší naději na úspěch, na vytvoření něčeho, v čem vás nikdo nepřekoná, čím ovládnete trh, máte, budete‑li řešit něco, čemu rozumíte lépe než kdokoli jiný, a k čemu máte citovou vazbu. Pak můžete být lepší. Vždy vás totiž bude někdo kopírovat. Jak dobří budete vy, to záleží na tom, jak dobře rozumíte řešenému, nakolik se s tím problémem můžete ztotožnit, a jak moc „máte koule“ na to, jít do něčeho velkého.
Jestliže netvoříte nic, co přitáhne kritickou masu… Uděláte‑li jen funkci pro vývojáře, Adobe ji přidá do své příští Suite, a co potom? Nebo to zkopíruje Google. Nebo vás mohou koupit.
Ale co se pustit do něčeho většího? Například — daly by se weby navrhovat na iPhonu? Na to nástroje nejsou. Lidé se přesouvají na zařízení mobilní. Podíváme‑li se dopředu o dvě až pět let, vše se bude odehrávat na zařízeních mobilních. A zatímco ještě mnohde na světě má mnoho lidí telefony obyčejné, přejdou na telefony chytré. Nepořídí si však laptopy. Budou potřebovat nástroje pro smartphony. V některých zemích se nyní obchoduje přes SMS — a tihle lidé budou jednou vytvářet weby na mobilech. Proč nechystat něco pro ně? Jako by se nikdo nedíval dopředu, netvoří pro trhy dosud neobjevené.
[Poznámka: Blackbox investoval do M.dot]
Neviděl jste tu alespoň jednu ukázku projektu, který by se díval takto dopředu?
Možná Snowkeep. Pokud se na to podívají více zeširoka, než jen z pohledu fotek, pokud se na to podívají jako na problém s daty obecně. A opět — pokud to budou řešit pro zařízení mobilní. Pomohou‑li mi z mého mobilního zařízení najít kterýkoli můj soubor nebo kterýkoli můj e‑mail… Vždyť se mohu přihlásit ke všem těm serverům — ke Googlu, k Dropboxu a ke kdovíčemu. Mohli by udělat mobilní soukromý prohledavač, který by mezi mými soubory našel cokoli. Zdá se mi, že oni tu mají k takovému přístupu asi nejblíže.
Další zajímavou společností je TabFoundry. Dělají nástroje na zakázkovou tvorbu doplňků do firemních facebookových stránek.
Nemůže je ohrozit závislost na Facebooku? Facebook by mohl firemní stránky kdykoli předělat.
Tomu se nevyhnete. Nemůžete přehlížet infrastrukturu Facebooku. Jde‑li o tak velký distribuční kanál s tolika uživateli, je proč zariskovat. Pokud bude jejich produkt přínosný pro Facebook, měli by být v bezpečí.
A mluvil jsem tu s jedním podnikatelem, který měl velkou vizi, ale neměl tým. Chtěl měřit všechna data o člověku: zdravotní, sociální, lokační, dokonce chtěl sekvencovat DNA. Chtěl tak získávat poznatky o zdraví. Připadalo mi, že si tu o tom mnozí asi řekli, že je to šílené, ale je to šílené právě takovým způsobem, který se mi líbí.
Většinou se setkávám s lidmi, kteří se snaží o nějaký jednoduchý, snadný nástroj, a hned ukazují obchodní model. Tohle se tu patrně doporučuje. Nemyslím si však, že v současnosti se máme zaměřovat na to. Je potřeba zabývat se tím, jak velký a zásadní je řešený problém, s jak dobrým řešením dokážete přijít a zda je škálovatelné globálně. Obchodní model se pak najde sám.
V Evropě se soustavně setkávám se snahou o co nejčasnější příjmy. Snažíte se tu prodávat příliš brzy.
V Americe se to tak nedělá?
Kdepak. Nejprve si vytvoříte kritickou masu, získáte dost uživatelů, ověříte si, že přinášíte hodnotu, že lidé vašeho řešení užívají.
Může být příčinou to, že evropští investoři se více vyhýbají riziku a chtějí brzkou návratnost?
Ano, myslím, že evropští investoři na to mají velký vliv. Dívají se na tyto společnosti krátkodobě. Svůj vklad se snaží prodat tak za čtyřnásobek nebo pětinásobek, a myslí si, že to je výhra. V Silicon Valley bychom to za výhru nepovažovali, tam doufáme ve výstup s několikasetnásobkem. A když si někdo sáhne třeba na tisícinásobek, pochopí, že je dobré podporovat podnikatele dlouhodobě, neprodat předčasně, nezabít tím ten produkt i firmu.
Všiml jste si nějakého rozdílu mezi evropskými zeměmi v jejich „nastavení mysli“? Jsou někde k Silicon Valley blíže?
V mentalitě jsou určitě rozdíly a různá omezení plynou někdy také i z vládní politiky, ale zásadní rozdíly jsou založeny především kulturně. Například v Německu jsou posedlí jistotou a tím, mít vše pod kontrolou. A všeobecně jim chybí tvořivost. Ale jsou dokonalí v provedení. Dovedou velmi dobře provést to, co už udělal někdo před nimi — vyladit to, optimalizovat, naleštit a udělat úžasným. Jenže jim proto dlouho trvá něco spustit, jelikož to nejprve musí být „perfektní“. Ale to startupy zabíjí. Startupová mentalita je vyjít s něčím ven a zjistit, co na to řeknou lidé. Reeda Hoffmana, spoluzakladatele LinkedIn, jsem jednou slyšel říci: Jestliže se za první vypuštěný produkt nestydíte, pak jste čekali příliš dlouho.
Němci opravdu mají ten problém, že prostě nechtějí selhat, a proto se snaží o něco dokonalého.
Ve střední a východní Evropě je problémem nedůvěra. Trápíte se tu obchodem a penězi, a otázkami jako „kdo mi pomůže, a co za to bude chtít?“ a „jak mě může podvést?“ To vás hodně brzdí.
Francouzi mi připadají, že se především zaobírají tím, jak budou vypadat před ostatními, jestliže selžou.
Seveřané měli některé z nejlepších evropských startupů — v Dánsku, ve Švédsku… Mají zase jiný kulturní problém: ostudou je pro ně úspěch, ale neúspěch taky. Takže se vnitřně perou s tím, jak sice uspět, ale přitom neuspět příliš.
V Polsku je mnoho schopných lidí, a v Česku máte výborné vědecké a technické mozky, ale máte potíž s myšlením „naveliko“ a s důvěrou a spoluprací. Jenže má‑li se vybudovat něco velkého, musí se zapojit „celá vesnice“ — potřebujete věřit obchodním partnerům, a lidem obecně. To je prozatím pro vás výzvou.
Má smysl takovéto víkendové setkání, jako je Startup Live? Být tu dva a půl dne se spoustou jiných lidí, v noci možná na něčem dělat, ve dne poslouchat přednášky?
Určitě je přínosné něčeho se účastnit a něco zkoušet. Je tohle správný způsob? To nevím. A stačí tohle? To si nemyslím. Potřebujete změnit mnohem více. Ale takováto setkání napomáhají i k těm větším změnám.
Změny jsou potřebné především v mysli lidí a v podpoře podnikatelů. Selhání je v Evropě bolestné a pokořující, zatímco v Silicon Valley je odměňujeme. A ovšem to souvisí i s politikou a se zákony — například o bankrotu.
Takováto setkání přinejmenším umožňují podnikatelům něco zkusit, do něčeho se zapojit, něčemu se přiučit. A také dozvědět se, že nejsou sami. To je na inkubátorech a akcelerátorech to opravdu nejlepší — že vytvářejí pocit komunity. Pak se tito lidé necítí, že jsou divní, že neuposlechnou rady svých rodičů „najdi si práci“, a spíše se snaží zkusit něco „šíleného“.
Vybudovat firmu je velká výzva. Pocitově je to jak na horské dráze. Ale na konci může čekat velká odměna, protože se vám může podařit vytvořit něco, co bude mít dopad, čeho budou užívat miliony lidí, a vy budete mít pocit, že jste světu něčím přispěli.
A potřebujete komunitu lidí, kteří spolupracují, kteří se podporují. Kteří budou vědět, že nic nebude nikdy dokonalé ani snadné, ale budou zkoušet a zkoušet. Myslím, že pocit komunity je základ, a takováto setkání jej vytvářejí.
Chce‑li někdo vybudovat úspěšnou firmu, musí do toho vložit opravdu vše? A je jen určité období v životě, kdy je to možné?
Nejúspěšnější firmy vybudují ti, kteří jsou emočně napojení na problém, který řeší. A tohle emoční napojení člověka pohltí, vysaje z něj všechnu dostupnou energii, dotyčný tomu problému upíše život — tak na tři až pět let.
Ale nemyslím si, že v životě je jen jedno vhodné období. Podívejte se na Steva Jobse, zkoušel to naněkolikrát, ale od počátku byl posedlý snahou vytvářet něco výjimečného.
Ale pochopitelně je vše snazší, dokud je člověk mladý a má méně životních závazků a nemá ještě rodinu.
Já doporučuji uvažovat rovnováhu mezi prací a životem v řádu let, a nikoli týdnů. Pracujte po tři roky, seč můžete, a pak si vezměte třeba tři roky volna.
Ale snaha o podnikatelský úspěch určitě vyčerpává. A věřím, že největší naději má ten, kdo je tím pohlcen až do posedlosti. Ale samozřejmě musíte dělat nezbytné přestávky a hledět na své zdraví, avšak řešený problém musí být vaším prvořadým zaměřením.
ČLÁNKY DO MAILU