Google, Motorola a další: studená válka v high-techu

Google za Motorolu utratil třetinu své celkové hotovosti, což je také zajímavá informace. Firma říká, že akvizice nabije („supercharge“) Android, vylepší jeho konkurenceschopnost a přinese „báječné uživatelské zážitky“. Média vymýšlejí, jaké skvělé výrobky z tohoto spojení mohou vzejít.

Kecy: s obrovským náskokem hlavní důvod, proč Google koupil Motorolu, jsou patenty. Zkusím drze předpovědět další vývoj: Google z Motoroly vytáhne patentové portfolio (což je neskutečných 25 000 patentů včetně podaných žádostí) plus možná některé technologie, které se mu hodí, a zbytek, tedy veškerou výrobu mobilních zařízení včetně vývoje, obratem odprodá, například Samsungu, HTC nebo nejlépe nějaké čínské firmě, jejíž-jméno-ani-nelze-vyslovit.

To poslední, co Google chce, je nechat se zatáhnout do výroby nějakých krabiček, vyhlášených nízkou marží, nutností udržovat rozsáhlou výrobní, distribuční a marketingovou mašinérii po celé planetě, vstoupit do byznysu, kde má jen minimální šanci se stát lídrem a ještě konkurovat svým partnerům (kteří staví své mobily na Androidu). Google se vyznačuje výjimečně čistým modelem podnikání: chce kontrolovat maximum internetového provozu a tím pádem shrabovat lví podíl z reklamy. Google neprodává krabičky, ale vytváří platformy.

Toto považuji za úplně jasné; otázka patentů je sice jasná také, ale je mnohem zajímavější.

Zvrhlost americké patentové politiky

Patenty jsou obecně mírně kontroverzním lidským vynálezem. Na jednu stranu umožňují firmám vynalézat a vyvíjet (udává se, že by mnoho zásadních léků vůbec nespatřilo světlo světa, kdyby nebylo možné je patentově chránit), na druhé straně ale inovacím a konkurenci právě tak účinně brání. Toto je zejména vidět v USA; patentová politika platná v zemích EU je podstatně rozumnější.

Hlavní neduhy amerického přístupu k věci jsou následující: a) lze patentovat prakticky cokoli, včetně naprostých zjevností či totálních kravin, b) soudní procesy a obvinění ze zneužití patentu jsou místním sportem, který luxusně živí armády právníků a napadeným firmám přinášejí velké riziko. The Economist udává, že (mimo farmacii, rok 2008) činily veškeré profity z využívání patentů, tedy z jejich licencování v USA, 4 miliardy dolarů – jenomže veškeré právní náklady a škody ve stejném období činily 14 miliard dolarů. Tato dvě čísla říkají více než dlouhá odstavce: patenty jsou nástrojem s ubranou hodnotou, nicméně velmi vhodným k zastrašování, pronásledování a šikanování konkurentů.

Je zde opět vidět, jak snadno narazí na kámen americký „liberální“ princip, který tak rádi vychvalují i někteří čeští politici: ponechte věcem volnost, nechte neviditelnou ruku trhu řádit a dočkáte se naprosté zvrhlosti. „Ponechání věcem volnost“ spočívá v tom, že americký patentový úřad si nehraje na Boha, který by určoval, co si zaslouží udělení patentu a co ne, a patentuje kdeco. (Pokud se chcete pobavit, podívejte se na výčty opravdu bizarních patentů sem, sem nebo tady.). Skvělý příspěvek k tématu napsal James Gosling, věhlasný programátor a „otec Javy“ na svém blogu: udává, že mezi programátory jsou oblíbené soutěže o to, kdo uplatní (tj. podá a úspěšně zaregistruje) debilnější softwarový patent – jeho příspěvek prý skoro vyhrál; píše, že Sun vyzýval své programátory, aby podával co nejvíce žádostí o patenty, čím více, tím lépe, a že je konkurenční IBM zažalovala za porušení patentu týkající se architektury procesorů RISC, který neříkal nic jiného, než že „když něco naprogramujete jednodušší, poběží to nejspíš rychleji“. Sun tuto žalobu prohrál a musel zaplatit obrovskou pokutu – Gosling říká „málem nás to tehdy položilo“.

Jak dále cituje Economist, a nemyslí to v žertu, právníci porovnávají sílu patentových zbraní firem tak, že porovnají výšku šanonů. Patentů je dnes uděleno gigantické množství; paradoxně Google sám má službu na vyhledávání v patentech a tvrdí, že je jich přes 7 miliónů. Není v silách žádné společnosti, a tím méně začínající, si ověřit, zda to, co dělá, neporušuje něčí patenty – přísně vzato, zcela nepochybně porušuje, protože v USA se dnes patentují i třeba „obchodní postupy“ a podobně. Současná – „liberální!“ – praxe je tedy následující:

1. Startupy se nechávají být. Žalují se jenom firmy, které za něco stojí, protože je možné z nich vysoudit velké prachy. Nikoho nezajímá „spravedlnost“, startupy, které jsou bez peněz, jsou ponechávány bez povšimnutí, ale jakmile se jeví, že by cíl mohl mít peníze, vytáhne se něco z šuplíku.

2. Existují stovky firem, hantýrkou označované jako „patent trolls“: firmy, které vůbec nepodnikají, které nikdy nevyrobily a neprodaly jediný produkt, a které pouze vymýšlejí patenty a pseudopatenty, aby mohly jiným ztěžovat podnikání. Srší na všechny strany žalobami… však se pojďme mimosoudně vyrovnat, my jsme připraveni. Tyto firmy obvykle vlastní a vedou právníci, tedy mají náklady ve své režii – protivník najímá drahé právní kanceláře.

3. Patentový spor je čistá ruská ruleta, ve které napadený nemůže vyhrát, pouze prohrát, a když prohraje, stojí to za to. Pokud se napadený ubrání, tak pouze „protivník nedal gól“; pokud se neubrání, dostal gól. Útočící firmy navíc už vědí, který soudce posuzuje patenty přísně a podávají žaloby tam, kde mají šanci vyhrát.

4. Patentové spory strašlivě zatěžují a poškozují (akciovou) hodnotu firem. Napadené firmy je musí vést v rozvaze, obvykle jsou povinny je registrovat ve výši celé žalované škody, jakkoli je absurdní. V případě akvizic jsou pak neurovnané spory včetně patentových neobyčejně nepříjemnou překážkou a předmětem drastických záruk ze strany prodávajících.

5. Je nutno ještě upozornit na typickou soudní praxi v USA, kde soudce především nechá vyřádit advokáty obou stran a rozhodne (zjednodušeně řečeno) ve prospěch toho, kdo svůj postoj lépe obhájil. I proto je podávání patentových žalob, jak bylo zmíněno, „kasínem“.

Jak je možné se nejlépe bránit proti patentovým žalobám? Nejlépe tím, když vám patří taky stoh patentů – čím vyšší, tím lepší. Na bizarní žalobu odpovíte bizarní protižalobou, na obvinění z porušení 100 patentů odpovíte obviněním z porušení 150 patentů, na žalobu o náhradu škody 8 miliard dolarů odpovíte žalobou o náhradu škody 11 miliard dolarů. Výsledek odhadnete: náhle i žalující riskuje, náhle i on je hráčem v ruské ruletě. Strany to dobře vědí, a proto se mezi patentově „obdobně silnými společnostmi“ tyto žaloby nepodávají, byl by to zničující souboj, ze kterého by těžily pouze právní kanceláře. Americká patentová politika tak vede k typické studené válce – všechny strany pouze hromadí arzenály, ale nikdo nechce tyto „patents of mass destruction“, jak se situaci už skutečně přezdívá, proti obdobně vyzbrojenému soupeři použít. Na bezbranného ale „atomovku“ hodíme rádi.

Google, jak se dnes často uvádí, podnikal ve věci patentů „naivně“ (člověk by spíš řekl „choval se rozumně a ne zvrhle“), tedy patentové portfolio si moc nevytvářel. Od loňského roku ale začaly závody ve zbrojení: Microsoft a Apple odkoupili od umírajícího Novellu necelou tisícovku patentů, a RIM (výrobce Blackberry) se pak obrnil 6000 patenty od zkrachovalého Nortelu. Google pak koupil 1000 patentů od IBM, ale to nestačilo, jeho hromádka byla příliš nízká.

Patentový systém v USA je notoricky špatný a chystá se nový zákon, který má prý přinést převratné změny. Jak upozorňují média, lobbisté se ale dali pilně do práce a převratný návrh je už nyní změkčen a rozředěn tak, že bude bezzubý. (Jak je příjemné slyšet, že i jinde mají podobně „zpraseně“ fungující legislativní procesy jako u nás…).

Patentově atraktivní telekomunikace

Patentové studené války nejsou ničím novým, v nejrůznějších průmyslových odvětvích se vedou řadu let. V telekomunikacích se situace vyostřila až nyní – proč? Odborníci uvádějí, že nové trendy vyúsťující ve smartphony daly vzniknout obrovskému „poli neoranému“, které je volnou směsí softwarových, hardwarových a telekomunikačních technologií. Ve starém dobrém softwarovém a hardwarovém průmyslu už proběhlo a bylo rozhodnuto mnoho tisíc sporů, je sklizeno a zoráno, a patentům „na hyperlink“ (British Telecom) nebo na „tlačítko Pauza“ (Microsoft!) je už, doufáme, definitivně odzvoněno. Neproniknutelná a pro laiky – jakož i pro soudce! – těžko pochopitelná telekomunikační houština, do které se volně míchá software (operační systémy a aplikace pro smartphony) i nejrůznější hardwarové funkce ale pomáhají ruskou ruletu znovu roztáčet.

Až půjdete zakládat start-up do Ameriky, nemusíte mít z porušování patentů žádné obavy… tedy jen do té doby, kdy vaše podnikání získá jakési viditelné úspěchy.