INET2002 -- měříme Internet

Základem každému měření je požadavek, co měřit. Na dnešním Internetu je možné měřit takřka libovolný parametr – přičemž hlavním problémem je uchopitelnost Internetu. Zmiňovány byly například tyto parametry:

• Příjem z Internetu – ve zjednodušení částka, kterou poskytovatelé internetových služeb vyberou od zákazníků (zde ovšem panuje neshoda, zda sem patří i poplatky za internetovou reklamu nebo pouze poplatky uživatelů za služby).
• Výkon Internetu – můžeme přirovnat k internetovému počasí, které provozuje LUPA. Zde ovšem obvykle měříme pouze velmi jemný vzorek možností, které Internet nabízí.
• Telekomunikační infrastrukturu, která leží pod Internetem – například kapacity mezinárodních okruhů, které jsou v dané zemi využitelné či využité – i tady ovšem narážíme na značnou relativitu měření. V době, kdy například do ČR vede několik chrániček, v každé je několik desítek vláken, na každém vlákně je k dispozici až 80 vlnových délek a na každé z nich můžeme provozovat 10 Gb/s, je otázkou, zda má cenu takovou infrastrukturu měřit (minimálně její potenciál je dnes nevyčerpatelný).

Zajímavé bylo, že žádný z řečníků nezmiňoval kladně možnost měření počtu uživatelů. Uvedený parametr totiž prý neposkytuje žádné relevantní informace pro zadavatele (hola, slyšíte, SPIRe, TNSI, UVDT). Navíc není jasné zadání, kdo je to vlastně internetový uživatel (viz rozdíl mezi domácími uživateli, uživateli ve firmách a uživateli internetových kaváren). Pokud se penetrace měří, výsledky jsou podávány v řádech, a i potom jsou příjemci upozorňováni, že uvedena čísla nejsou přesná.

Jako příklad měření Internetu – na úrovni, která srovnává jednotlivé státy, byl uveden „The Global Diffusion of the Internet Project“, který organizuje The Mosaic Group. Jedná se o multikriteriální analýzu, která obsahuje pro každý změřený stát několik desítek stran. Kromě toho se vyjadřuje stav Internetu v jednotlivých státech pomocí pravidelného konvexního šestiúhelníku (plástve), kde jsou jednotlivé parametry (viz dále) vyneseny na spojnice vrcholů s těžištěm – tyto body jsou posléze spojeny. Výsledná plocha obrazce potom udává stupeň rozvinutosti Internetu v dané zemi. Pánové ovšem přiznali, že interpretace plochy má jen u nich ve firmě cca 60 různých matematických řešení a že na začátku zvolili jednu z nich, kterou teď používají pro všechna měření.

Oněch šest vrcholů plástve reprezentuje:

• Infrastruktura připojení – která popisuje mezinárodní napojení a národní páteřní sítě a jejich propojení. Započítány jsou jednak kapacity, jednak počty společností a je pamatováno i na počet peeringových center (neboť ta výrazným způsobem snižují spotřebu zahraničních linek). Popisovány jsou také přístupové technologie pro jednotlivé typy připojení (domácí, firemní, veřejné).
• Organizační infrastruktura – popisuje počet ISP, jejich vzájemné propojení. Zmiňuje se také o stavu regulace Internetu státem.
• Geografické rozložení znamená jediné – rozprostření služeb po zemi. V našem kontextu dostupnosti Internetu přes GSM na 99% území se to může zdát zbytečné, ale velké, byť třeba i vyspělé země, jako jsou USA nebo Austrálie, mají úplně jiné geografické pokrytí.
• Penetrace Internetu mezi obyvatelstvem je asi nejblíže počtu uživatelů, nicméně jde pouze o řádové rozlišení počtu uživatelů (stupni jsou jednotky promile, jednotky procent, desítky procent).
• Zaměstnanost v odvětví – ukazuje, jak velkou část národního hospodářství zaměstnává Internet a technologie s ním spojené, respektive jeho výkon v rámci celé ekonomiky.
• A nakonec pokročilost forem využívání ukazuje, jak dalece jsou uživatelé schopni Internet využívat.

Opakem této metodiky, která dle mého názoru disponuje slušnou vypovídací schopností, je požadavek OSN na ITU (International Telecommunication Union), aby dodal JEDNO ČÍSLO, které bude reprezentovat stupeň rozvinutosti Internetu v dané zemi.

Na přednášce bylo několikrát zmíněno, že existují parametry, které lze změřit velmi dobře. Je to například objem internetového provozu, který z dané země „vytéká“ – takové průzkumy dělá společnost TeleGeography, jejíž studie ovšem začínají na ceně 2.000 USD. Dalším parametrem, který je možné měřit, je vzájemná dostupnosti sítí – takový průzkum dělá v Evropě RIPE NCC, nicméně v ČR se ho účastní pravděpodobně pouze CESNET (a výsledky tohoto měření jsou dostupné pouze členům měření). Existuje ještě několik parametrů, které je možné přesně změřit a zároveň mají alespoň nějaký vypovídací potenciál k rozvinutosti Internetu – je to počet Internet hosts (připojených počítačů), který je dnes deformován využíváním NATu a počet domén v dané ccTLD.

Výsledkem plodné diskuse byl fakt, že je třeba zapracovat na metodikách měření, aby byly obecně přijatelné. Bohužel se nepřihlásil žádný dobrovolník, takže ještě chvíli budeme měřit vzduch – ale vadí to někomu? Možná marketingovým agenturám, ale ony stejně pracují s měkkými čísly, tak proč je obtěžovat přesnosti, že?