INET2002 -- nové technologie

24. 6. 2002
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Třetí den výroční konference INET2002 přinesl diskuse o nových aplikacích, které by měly do Internetu vnést nový vítr. Podle některých názorů by mělo jít o zásadní technologický skok, jiní však soudí, že je především třeba výrazně zjednodušit ovládání Internetu a přístup k informacím. Výsledkem bude přiblížení Internetu "masám" uživatelů.
V diskusním panelu vystoupili dva řečníci, jejichž přednášky se významně odlišovaly. Přístup, který směřuje k využití potenciálu Internetu (říkejme mu revoluční), prezentoval Irwing Wladawsky-BergerIBM, zatímco přístup, který je zaměřen na zvýšení použitelnosti Internetu běžnou populací (dále evoluční), reprezentoval Bill RaduchelAOL Time Warner.

Podle revolučního principu dospěl Internet – a komunikační sítě vůbec – k dalšímu skoku v možnostech použití. Celý rozvoj se podle Bergera děje v revolučních vlnách, přičemž tyto vlny charakterizoval následovně:

  • Síťování (Networking) – cílem bylo fakticky propojit počítače. Dalším vlnám zanechala funkční síťové infrastruktury a síťové protokoly, jakým je třeba TCP/IP.
  • Komunikace (Communication) – hlavním cílem bylo umožnit po síťové infrastruktuře komunikaci lidem. Výsledkem této vlny jsou aplikace, jako je e-mail (a dalším vývojem vzniklé aplikace, například pro „instant messaging“).
  • Sdílení informací (Information) – měla jasný cíl, kterým bylo masové zpřístupnění informací. Není žádný div, že nosnou aplikací pro tuto vlnu je World Wide Web a protokol HTTP. Díky WWW dnes máme možnost on-line získávat informace (pravda, leckdy jsou to spíše data než informace) z celého světa.

Další vlnou je distribuované počítání, reprezentované GRIDy. Cílem je získat přístup k výpočetní kapacitě, která pokryje potřeby uživatelů. V dnešní době se to může zdát legrační, ale v roce 1968 IBM odmítla podat nabídku na realizaci propojení prvních čtyř počítačů do sítě ARPANET s odůvodněním, že taková síť není možná – a zcela evidentně tuto chybu nechce zopakovat.

Přestože jsou dnes GRIDy taženy dopředu především požadavky vědy, výzkumu a armády (nicméně i Internet byl tlačen právě těmito institucemi), už dnes existuje citelná poptávka po vysokých výkonech z oblasti velkých společností (například z automobilového průmyslu či energetiky). A nakonec i v oblasti domácího uživatele dnes máme nemalé nároky na výkon, který lokální PC mohou nabídnout jen těžko. Jedná se například o virtuální světy nebo práci s videem obecně.

GRIDové technologie se nyní snaží využívat tzv. Web Services, tedy platformy, která umožňuje výměnu informací prostřednictvím protokolů a formátů odvozených od technologií původně používaných pouze WWW (například XML). Takové spojení se nyní nazývá OpenGRID.

Pravdou je, že uvedené technologie mají ještě poměrně daleko ke koncovému domácímu uživateli, nicméně na univerzitách se s GRIDy počítá – například projekty MetaCentrum a DATAGrid CESNETu.

Druhou, evoluční cestou je přiblížení aplikací co největšímu počtu uživatelů. Cílem AOL bylo ukázat, že přístup přes počítač a webový prohlížeč je pro většinu populace příliš složitý a navigace v běžném Internetu je pro ně skutečným problémem; skrytě tak sdělil, že AOL a jejich klientský software je to pravé pro chroupače popcornu a pijáky coca-coly. Jakkoliv je možné tuto vizi odmítat, určitě má něco do sebe. Dle mého názoru se tak pouze stane to, že bulvární média, zejména tisk a televize, naleznou další cestu, jak uživatelům cpát – vedle popcornu, hamburgerů a komerčních TV programů – data (slovo informace asi není na místě), která nebudou vyžadovat námahu šedé kůry mozkové.

Aby se tohoto cíle dosáhlo, musí být ovládací panel stejně jednoduchý jako ovládací panel auta. Raduchel se prý nedávno podíval pod kapotu svého auta a zjistil, jak je to uvnitř složité (podle výrazu tváře a intonace to nebyl vtip). Ovládání Internetu by tedy mělo přijmout podobnou koncepci jako ovládání auta: pod kapotou složitosti, navenek dvě páčky, volant a dva pedály.

MM 25 baliček

Tato vize nalezla několik odpůrců, kteří poukazovali na dva problémy. Prvním z nich je ochuzení Internetu o celosvětový a širokospektrální dosah. Pokud nám totiž bude dodávat informace pouze AOL či jiný poskytovatel, dostaneme se do závislosti na jeho editorech, což není ideální. Obrovské množství informací například v peer-to-peer sítích nebo na freewebech zůstanou uživatelům těchto služeb navždy ukryty.

Druhý problém je variantou prvního. Pokud budeme mít centralizovanou infrastrukturu, staneme se snadno napadnutelnými. Nejde o útoky na infrastrukturu, ale o útoky na obsah. V okamžiku, kdy se na stránkách, kde je probírán například terorismus, objeví informace o tom, že je to všechno pouze komplot vládních služeb, nastane podle mého názoru změna veřejného mínění vůči boji s terorismem jako takovým. A v tom se skrývá opravdové nebezpečí.

Čemu dáváte přednost?

Autor článku

Autor je nezávislý konzultant v oblasti Internetu, telekomunikací, videa a komercionalizace technologických výsledků výzkumu a vývoje. Pohybuje se na rozhraní akademické vs. komerční sféry a internetové infrastruktury vs. přenosů videoobsahu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).